Tomu co se děje před, v průběhu, a po zkouškách je na stránkách univerzity věnovaná celá série odkazů. Je tam toho fakt moc, ze všeho jsem si zapamatoval pouze, že zkouška je anonymní, písemná a že nemůžu mít tahák.
První z nich byla z Numerické Lineární Algebry. Dříve než na zkoušku jdete, se musíte na ni přihlásit, zapamatovat si svůj osobní kód, pomocí kterého jste na zkoušce identifikováni (kdybyste na papír napsali svoje jméno, tak už to přecijen není uplně anonymní). V elektronickém systému je napsána pouze budova, ve které zkouška probíhá. Učitelka nás každou přednášku ujišťovala, že budeme moci mít jedeni list papíru s našimi poznámkami, abychom si nemuseli pamatovat šílené vzorce.
V den zkoušky jsem vlezl tam, kam jsem měl a s nalezením místnosti nebyl problém, protože rozpis jednotlivých zkoušek byl na nástěnce. Během zkouškového týdne si můžete vzít kelímek kávy ve studentské kuchyni, to přišlo vhod. V samotné místnosti nad námi měla dozor velice zodpovědná důchodkyně. Řekla nám, že je potřeba vyplnit listy kuličkovým perem, máme tam psát všecky identifikační čísla, číslovat stránky, na každém listě jen jedna otázka. Pokud se otázka dělí na několik podčásti, měli jsme povoleno všechny tyto části napsat na jeden papír. Mobil vypnutý v batohu v rohu místnosti, na stole pouze psací potřeby a průkaz totožnosti. Zkouška trvala 4 hodiny, takže bylo dobré vzít si před jejím započetím z batohu taky nějakou svačinu a pití. Potom k tomu už nebyla příležitost. Možnost jít na záchod jsme měli až po první hodině psaní. Učitelka samotná na zkoušce přítomná nebyla, pouze dvakrát se ukázal nějaký mladík s dotazem, zdali máme nějaký dotaz ke zkoušce (poprvé došel asi po hodině psaní, takže kdybych měl nějaký dotaz, tak by mi stejně byl platný jak mrtvému zimník). Papíry s poznámkami i kalkulačky nám vzali. Zavolali učitelce, následně nám je opět rozdali. Kdo kalkulačku neměl, mohl si půjčit školní, nicméně musel vyplnit formulář a po zkoušce ji musel vrátit nepoškozenou. Bylo to fakt vtipné, ale radši bych se soustředil spíš na zkoušku něž na čachrování s kalkulačkou. Při odevzdávání jsem tam polovinu věcí neměl vyplněnou, společně s postarší paní (která mluvila plynně anglicky) jsme to nějak dali dohromady.
Druhá zkouška. Fourierova analýza, sobota ráno. Očekával jsem, že tahle bude z těch náročnějších. A taky že jo, fakt jsem se u ní zapotil. Taky jsem očekával, že už mě nemá, co se tče organizace zkoušky, co překvapit. Nicméně osud tomu chtěl jinak. Naštěstí nebyly potřeba žádné poznámky ani kalkulačka, takže s tímhle problém nebyl. Ale ve dvou třetinách zkoušky začal troubit alarm údajně kvůli nějaké mikrovlnce v přízemí. Troubil dobrých 20 minut, tak nám dali půlhodinu psaní navíc (celkem tedy zkouška trvala 4,5 hodiny čistého času). Zase jsem si říkal, že místo půlhodiny psaní bych dal radši přednost klidu na soustředění. Ale není každý den posvícení. Doufám, že jsem zkoušky zvládl (výsledky dostaneme mailem do 21 kalendářních dní od odevzdání). Jako takovou oslavičku jsem si dnes na večeři připravil rustikální pizzu v českém stylu z hrnku mouky a nějakých zbytků, co mi ležely v lednici.
Kdyby to někoho zajímalo, tak tady je odkaz na těsto, které jsem použil. Zítra si užiju jeden den prázdnin a pak mi začne nová dvojice předmětů, tak uvidím, co nového se dozvím.
