středa 31. ledna 2018

Umění říkat ne


Zdravím Tě.

V následující kratičké úvaze se pokusím sepsat pár řádků o tom, jak, kdy a hlavně proč je dobré říkat ne. Připadá mi, že lidé kolem mě s tím totiž trochu bojují. Bojí se odmítnutí okolního prostředí. Bojí se, že nepůjdou s davem a proto raději "drží hubu a krok" a neustále kývají a souhlasí. Ano, půjdu tam s tebou. Ano, udělám to pro tebe. Ano koupím si nové boty, jen proto, že jsou zrovna ve slevě. Ano, dám si s tebou panáka slivovice. Bojíme se být něčím vyjímeční. Nechceme zklamat své okolí a proto obětujeme svůj čas, potenciál, peníze, trpělivost a děláme věci, které ve skutečnosti dělat nechceme.

Neboj se odmítat pokušení, která tě srážejí k zemi. Je možné říci ne jakékoli nabídce či nutkavé myšlence. Pouze je nutné učinit rozhodnutí a za tím rozhodnutím si stát. Ten pocit, když si uvědomíš, že řídíš svůj život, že si uvědomuješ důsledky svých rozhodnutí. Ten pocit považuju za pocit absolutní svobody. Jen máloco se mu vyrovná.

Vyhovět veškerým požadavkům svého okolí není možné. Není možné zavázat se ke všemu, co po tobě chtějí ostatní. Jestliže druhým podáš prst a oni ti utrhnou ruku, pak je někde problém. Ten problém většinou bývá v nás. Nebyli jsme schopni vytyčit si jasné hranice a říct sobě i ostatním co všechno jsme schopni pro druhé udělat. Nestanovili jsme si jasná pravidla stravování, nemáme zvyky, nevybíráme pečlivě z možností, které se na nás hrnou, ale chceme je využít všechny. Z toho pramení věčná nespokojenost, neustálé rozhodování a stres. Abys mohl rozdávat, musíš mít nejprve kde brát. Člověk, který si nevěří a žije pouze z pochval a díků druhých nemůže být nikdy spokojený. Neboj se říct kamarádovi, že s ním dnešní večer nestrávíš. Pokud je rozumný, tak to pochopí. Pokud to nepochopí, tak... To už je na něm.

Dnes jsem řekl ne teplé sprše, rannímu válení v posteli, odmítl jsem obrovské množství nedůležitých informací, které se na mě valily z médií a taky jsem nezůstal sedět doma, ale šel jsem lozit na stěnu. Až se budeš příště rozhodovat, tak si, prosím uvědom, že to, co uděláš je důležité. Stejně tak důležité, mnohdy důležitější, je také to, cos neudělal.

čtvrtek 25. ledna 2018

Deník

Buď zdráv, milý čtenáři.

Od posledního příspěvku na tomto blogu uplynula celkem dlouhá doba. Mrzí mě to. Hodlám to napravit a sepsat pár řádků o důležité věci. O psaní deníku. Tento týden jsem se v myšlenkách vrátil k tomu, že jedině pravidelným zapisováním událostí, nápadů, lekcí a pocitů se můžeme opravdu zdokonalit. Člověk je tvor zapomětlivý. Ze včerejška si pamatujeme pouze zlomek. To, co bylo před rokem, je pro většinu lidí už zcela ztraceno. S vyjímkou jedinců, kteří si udržují záznamy o svém životě. Dle mého názoru je tento zvyk nejdůležitějším předpokladem k opravdovému sebepoznání. Pravidelné psaní deníku má místo v životě každého z nás. Forma může být různá. Může to být pár řádků v kalendáři, shrnutí uplynulého týdne v poznámkovém bloku na počítači, nebo pouze pár poznámek načmáraných na kusu papíru, který bude nakonec stejně vyhozen. I tento formát psaní deníku má smysl.

V knize Najděte si svého marťana od Marka Hermana je deníku věnována nemalá část textu. Tato kniha mě inspirovala k tomuto příspěvku, ale součástí následujících úvah budou také myšlenky, které jsem si tak nějak odvodil sám. Hodlám je vypsat v několika bodech. Nuže, do toho.

Absolutní svoboda

Deník je jedno z mála míst, kde může být člověk absolutně otevřený a upřímný. Papír snese všechno. V životě si málokdy můžeme dovolit ztratit zábrany a vyjadřovat se tak, jak je nám to pohodlné. Musíme brát ohledy na druhé, být korektní, slušní. Do deníku si můžeme psát i ta největší zvěrstva, která nás napadnou. Je ale důležité, aby sis uvědomil, že všechno, co napíšeš, vypovídá něco o tvé osobnosti.

Terapie textem 

Formulace myšlenek na papír může být obohacením z důvodu jejich utříbení a vyjasnění. Problém, který je zřetelně definován několika větami v psaném textu, je častokrát mnohem méně děsivější, než pár nejasných strachů v hlavě.

Záznam historie

Je opravdu zajímavé vracet se ke svým zápiskám s několikaletým odstupem. Uvědomit si, žes byl před pár měsíci či týdny jiným člověkem a že jsi řešil problémy, které ti teď přijdou jako naprosté maličkosti. Návrat ke starým záznamům považuju za jeden z největších benefitů deníkování. Vyzkoušeno na mě. Při letošním novoročním bilancování jsem nahlédl do starých zápisek a nestačil jsem se divit. Kdo to nezkusil, jen těžko to pochopí. Ten pocit, když čteš, co jsi napsal před dlouhým časem je nepopsatelný.

Kruh 

Skutečnost, že se nějaký jev opakuje, vypovídá o důležitosti tohoto jevu. Pomocí deníku lze vypozorovat vzorce a dlouhodobá schémata našeho jednání. Vypozorování a uvědomění si, že takový vzorec vůbec existuje, je první krok k jeho řešení - odbourání, upevnění nebo prostému přijetí. Každopádně bez deníku by ses o něm mnohdy ani nedověděl.
The first step in a person's salvation is knowledge of their sin.
Seneca 
Vděčnost

Málokdo dokáže ocenit dary, které mu byly dány. Býváme nespokojení se svou životní situací, řešíme problémy a častokrát si neuvědomujeme, že jsou to vlastně celkem capiny. Sepsáním několika věcí, které jsi dnes dostal, nebo sis pouze uvědomil jejich přítomnost, a za které si vděčný se dá z tohoto stavu věčné nespokojenosti dostat. Tim Ferris má doma velkou zavařovačku. Říká jí Jar of Awesome. Hází si tam lístečky s pozitivními věcmi nebo událostmi, které se mu přihodily. Když je mu smutno nebo postrádá sebedůvěru, tak se podívá na skříň, kde je zavařovačka plná lístečků. Lifehack jak sviňa.

Plusy a minusy

Pomocí deníku lze analyzovat, co se ti během dne povedlo a co se ti naopak nepovedlo. Postupně tak lze vytvářet pozitivní návyky a těch špatných se naopak zbavovat. Už jen psaním nějakého závazku stále dokola, každý den, se ti dostává hlouběji do podvědomí. Pak je možné ten závazek opravdu dodržet.

Systematický rozvoj

Do deníku si můžeš psát odpovědi na zásadní životní otázky, stanovení hodnot. Takovou otázkou může být například naprosto fundamentální "Žiju tak, jak bych chtěl žít?". Zodpovězením složitých otázek v písemné formě si v nich uděláš jasno. Určíš si směr a vydáš se tím směrem. V průběhu času si můžeš stále znova připomínat, jestli směřuješ svým životem a jednáním tam, kam chceš směřovat a nebo se jen necháš náhodně vláčet událostmi, které se ti tak nějak dějí.

Někdo se dívá

Pouhyým zaznaměnáváním událostí získáš pocit, že tě někdo stále pozoruje. Že žádné rozhodnutí, které jsi učinil není bez důsledku. A tak to má být, protože to je pravda. Založil jsem si excelovskou tabulku s názvem habit tracker. Zaznamenávám si tam dny, kdy jsem cvičil, kdy jsem si dal studenou sprchu a kdy jsem si nevyčistil zuby před spaním. Po jejím založení jsem začal ty návyky provozovat téměř bez vyjímky. Doporučuji.

Psaní deníku je práce. Je to nevděčné. Málokomu se do toho chce. Zabírá to čas a člověk se k tomu musí překonat. Musí vzít do ruky papír a tužku (nebo klávesnici) a musí něco vytvořit. Uvědomuješ si vůbec, kolik toho dnešní člověk zkonzumuje? Za den přečteme hromadu článků, nápisů, díváme se na filmy a posloucháme hudbu. Všechny výše zmíněné činnosti jsou pouze pasivní konzumací. Je nám zatěžko sepsat pár řádků textu. Dokážeme vůbec ještě tvořit? Kreativně myslet a rozumně se vyjádřit písemnou formou? Vždyť k tomu jsme byli vedeni již od základní školy. Málokdo se ale dnes obtěžuje tím, aby byl jeho text srozumitelný a bez zbytečných chyb. Určitě se to nedá říci o všech a já jsem za to rád. Jsem rád, že stále existují lidé, kterým není jejich osobnostní růst ukraden. Pak se ještě najdou lidé, kteří by deník rádi psali, ale nemají na to čas. Dle mého soudu je to kec. Psaní textu je, stejně jako čtení, věc zvyku. Pokud to budeš dělat pravidelně, budeš se v tom zdokonalovat a bude ti to trvat stále méně a méně času. Začne tě to bavit a když uvidíš výsledky, budeš stále víc namotivován. Pomocí psaní deníku můžeš objevit spoustu vzorců ve svém chování nebo v tom, jak se k tobě chová okolí. Jestliže si vyhradíš pár minut denně (nebo týdně) na shrnutí těch nejdůležitějších uplynulých událostí, pak nebudeš litovat. Určitě.

Na tento týden jsem si zvolil následující výzvu. Každý den ráno si zapíšu několik myšlenek, bodíků, zkušeností, kladných či záporných událostí z předchozího dne. Taktéž bych chtěl sepsat jeden příspěvek na můj blog. Ale počkat! To mám vlastně ale hotovo. Paráda. Můžu jít konzumovat :)

středa 3. ledna 2018

Každé těkání je známkou chorobného ducha

Buď zdráv, milý čtenáři.

Během posledních dní jsem se častokrát zamýšlel, zdali je lepší zkoušet stále nové věci a nebo se spokojit s tím, co mám. Tato otázka může být položena v mnoha rovinách. Má smysl se učit stále novým věcem? Má smysl hledat a překonávat stále nové výzvy? A co hmotné věci? Měl bych si koupit novou bundu, protože ta stará už vyšla z módy? No a v neposlední řadě bych si tuto otázku mohl položit v souvislosti s místem, kde chci žít a nebo kam bych chtěl vycestovat. Má smysl probírat se všemi možnostmi a snažit se maximalizovat zisk z daného rozhodnutí? Odpovědí může být následující úryvek z druhého listu Luciliovi od Senecy.

Je třeba soustředit se na ohraničený počet tvůrců a jim dát na sebe působit, chceš-li si osvojit něco, co by v mysli věrně utkvělo. Ten kdo je všude není nikde. Lidem, kteří žijí v ustavičném cestování, přihází se, že mají mnoho známostí a žádného přítele.

Pokusím se poskytnout svou interpretaci této věty a vlastně i celého listu. Budu-li si chtít zvolit knihu ke čtení, pak se mi zcela jednoznačně bude lépe vybírat z knih tří než z šesti. Rozhodování je náročné. Odebírá velké množství energie a nelze jich během dne učinit neomezené množství. Když jsme unavení, tak už nemáme sílu na rozhodování o tom, co se bude přes víkend vařit. To rozhodnutí je možné udělat hned. Pravděpodobnost, že bude nesprávné, je však mnohem větší, než kdybychom jej učinili odpočatí. Stejně tak je to s vůlí. Večer už polevujeme a děláme věci, které nás doopravdy nikam neposunují. Spíše naopak. Po náročném pracovním dni si dopřáváme sladkosti nebo jiné odměny v různých formách. Unavení říkáme a děláme věci, kterých pak litujeme.

Způsob, jakým lze omezit počet špatných rozhodnutí je následující. Omezit počet rozhodování. Není nic špatného na konzumaci stále stejných pokrmů. Spíše naopak. Řekl bych, že při jejich správné volbě, je to dokonce žádoucí. Všechny zvyky, které máme jsou vlastně činnosti, nad kterými už moc nepřemýšlíme. Děláme je tak trochu automaticky. Cílem správně smýšlejícího člověk by mělo být zapojení správných zvyků do svého života a určitá "automatizace" činností, které nemají velký dopad na hodnoty, které jsou pro něj důležité. Pak zbývá dostatek rozhodovacího potenciálu na rozhodnutí, která maji velký význam.

Opět se vracím k myšlence minimalismu. Jídlo, oblečení, kamarádi, informace. Ve všech těchto oblastech je zjednodušení vlastně obrovskou úlevou. Jednoduchý šatník nesvádí k dlouhému vybírání toho, co si dnes vezmu na sebe. Stýkání se stále stejnými lidmi je vlastně jednodušší. S těmito lidmi si stále máme co říct. Nejsou nám vzdálení. Proč si nepřečíst knihu, kterou jsem četl před dvěma lety a velmi se mi líbila? To, že se mi bude líbit i podruhé je téměř zaručeno. Možná si z ní odnesu i něco nového, co jsem dříve nepostřehl. Napsáno toho bylo už spoustu. Kdybych měl přečíst z každé knihy na světě pouze jednu stranu, tak by mi to zabralo pěkných pár let. Možné, že bych to za svůj život ani nedokázal. Rozhodně by mi to ale nic nedalo. Informace bez kontextu nedávají smysl. V určitém momentu je nutné se specializovat a vybírat si informace, kterým dokážu porozumět. Na základě znalostí, které už mám.

Se cvičením je to stejné. Nelze být vrcholovým maratoncem a ještě u toho vzpírat. Pokud bych přebíhal od jednoho sportu ke druhému, nezdokonaloval bych se v žádném. Neříkám, že bychom měli číst stále stejnou knihu furt dokola. Nebo že bychom měli stále dělat pouze jeden cvik. Říkám jen, že bychom se neměli nechat zahltit možnostmi, které nám dnešní svět nabízí a měli bychom být spokojeni s tím, co se nám podařilo vybudovat. Jednou ses vydal po nějaké cestě, tak na ní setrvej. Neustálým vracením si nikterak nepomůžeš.

Neprospívá tělu a výživy mu nepřidá pokrm, který z něho hned po požití odchází. Uzdravování nemocného nic nebrzdí tak, jako častá změna léků. Nezacelí se rána, k jejímuž zhojení pokusně střídáš léčiva. Nezmohutní rostlina, kterou často přesazuješ. Ani dobrá věc neprospěje, dopřeješ-li jí jen letmé působení.

PF 2018

Všem čtenářům tohoto blogu přeji do roku 2018 přiznivý vítr, pevné zdraví a hodně úspěchů.


sobota 30. prosince 2017

Kožené drobnosti

Ahoj. Rád bych se pochlubil koženými drobnostmi, kterým jsem se v posledních několika dnech ve volných chvilkách věnoval...

Řemínek na hodinky


Spona do vlasů


neděle 24. prosince 2017

Kam upíráš svůj zrak?

Zdravím Tě,

v následujícím příspěvku bych se rád podělil o myšlenku, o které jsem nedávno rozjímal. Ve zkratce by se dala shrnout takto. Málokdy si uvědomujeme, jak důležité je, kam směřujeme svůj pohled, kam se díváme.

Uvedu příklady oblastí, kde je pohled velmi důležitý. Prvním z nich je jízda na motocyklu či na kole. Před zatáčkou je přirozené naklonit hlavu na stranu, na kterou budeme zatáčet. Člověk, který upírá svůj zrak pod sebe moc daleko nedojede. Dívat se před sebe, do oblasti, ze které může hrozit nebezpečí je přirozené a žádoucí.

Dalším příkladem může být například směr pohledu při provádění cviků, náročenjších na koordinaci. Mám na mysli třeba mrtvý tah či kettlebell swing. Při těchto cvicích se doporučuje zrak upírat na jedno místo. Zhruba 5-10 metrů před sebe. Člověk si tak zachová pevný bod v prostoru a je lépe orientován. Hrozí mnohem menší riziko ztráty vědomí či nevolnosti při provádění cviku.

Nebo třeba lidé, kteří jsou nám pravidelně "na očích". Do značné míry ovlivňují náš život a pomáhají utvářet naši osobnost. Ne nadarmo se říká, že jsme průměrem pěti lidí se kterými se stýkáme nejčastěji. Je jen na nás, zdali se budeme večer co večer dívat na kriminální příběhy plné násilí a negativních emocí. A nebo zvolíme například setkání s někým blízkým či procházku po městě. Jako vhodná večerní zábava může posloužit četba životopisu nějaké zajímavé osobnosti. Člověka, který toho mnoho dokázal a od kterého můžeme načerpat nějakou inspiraci.

Proto, až zítra otevřeš oči, soustřeď se na to, kam upřeš svůj zrak. Je důležité na co se díváme. Protože to, kam se díváš, určuje tvůj směr.