Každé těkání je známkou chorobného ducha

Buď zdráv, milý čtenáři.

Během posledních dní jsem se častokrát zamýšlel, zdali je lepší zkoušet stále nové věci a nebo se spokojit s tím, co mám. Tato otázka může být položena v mnoha rovinách. Má smysl se učit stále novým věcem? Má smysl hledat a překonávat stále nové výzvy? A co hmotné věci? Měl bych si koupit novou bundu, protože ta stará už vyšla z módy? No a v neposlední řadě bych si tuto otázku mohl položit v souvislosti s místem, kde chci žít a nebo kam bych chtěl vycestovat. Má smysl probírat se všemi možnostmi a snažit se maximalizovat zisk z daného rozhodnutí? Odpovědí může být následující úryvek z druhého listu Luciliovi od Senecy.

Je třeba soustředit se na ohraničený počet tvůrců a jim dát na sebe působit, chceš-li si osvojit něco, co by v mysli věrně utkvělo. Ten kdo je všude není nikde. Lidem, kteří žijí v ustavičném cestování, přihází se, že mají mnoho známostí a žádného přítele.

Pokusím se poskytnout svou interpretaci této věty a vlastně i celého listu. Budu-li si chtít zvolit knihu ke čtení, pak se mi zcela jednoznačně bude lépe vybírat z knih tří než z šesti. Rozhodování je náročné. Odebírá velké množství energie a nelze jich během dne učinit neomezené množství. Když jsme unavení, tak už nemáme sílu na rozhodování o tom, co se bude přes víkend vařit. To rozhodnutí je možné udělat hned. Pravděpodobnost, že bude nesprávné, je však mnohem větší, než kdybychom jej učinili odpočatí. Stejně tak je to s vůlí. Večer už polevujeme a děláme věci, které nás doopravdy nikam neposunují. Spíše naopak. Po náročném pracovním dni si dopřáváme sladkosti nebo jiné odměny v různých formách. Unavení říkáme a děláme věci, kterých pak litujeme.

Způsob, jakým lze omezit počet špatných rozhodnutí je následující. Omezit počet rozhodování. Není nic špatného na konzumaci stále stejných pokrmů. Spíše naopak. Řekl bych, že při jejich správné volbě, je to dokonce žádoucí. Všechny zvyky, které máme jsou vlastně činnosti, nad kterými už moc nepřemýšlíme. Děláme je tak trochu automaticky. Cílem správně smýšlejícího člověk by mělo být zapojení správných zvyků do svého života a určitá "automatizace" činností, které nemají velký dopad na hodnoty, které jsou pro něj důležité. Pak zbývá dostatek rozhodovacího potenciálu na rozhodnutí, která maji velký význam.

Opět se vracím k myšlence minimalismu. Jídlo, oblečení, kamarádi, informace. Ve všech těchto oblastech je zjednodušení vlastně obrovskou úlevou. Jednoduchý šatník nesvádí k dlouhému vybírání toho, co si dnes vezmu na sebe. Stýkání se stále stejnými lidmi je vlastně jednodušší. S těmito lidmi si stále máme co říct. Nejsou nám vzdálení. Proč si nepřečíst knihu, kterou jsem četl před dvěma lety a velmi se mi líbila? To, že se mi bude líbit i podruhé je téměř zaručeno. Možná si z ní odnesu i něco nového, co jsem dříve nepostřehl. Napsáno toho bylo už spoustu. Kdybych měl přečíst z každé knihy na světě pouze jednu stranu, tak by mi to zabralo pěkných pár let. Možné, že bych to za svůj život ani nedokázal. Rozhodně by mi to ale nic nedalo. Informace bez kontextu nedávají smysl. V určitém momentu je nutné se specializovat a vybírat si informace, kterým dokážu porozumět. Na základě znalostí, které už mám.

Se cvičením je to stejné. Nelze být vrcholovým maratoncem a ještě u toho vzpírat. Pokud bych přebíhal od jednoho sportu ke druhému, nezdokonaloval bych se v žádném. Neříkám, že bychom měli číst stále stejnou knihu furt dokola. Nebo že bychom měli stále dělat pouze jeden cvik. Říkám jen, že bychom se neměli nechat zahltit možnostmi, které nám dnešní svět nabízí a měli bychom být spokojeni s tím, co se nám podařilo vybudovat. Jednou ses vydal po nějaké cestě, tak na ní setrvej. Neustálým vracením si nikterak nepomůžeš.

Neprospívá tělu a výživy mu nepřidá pokrm, který z něho hned po požití odchází. Uzdravování nemocného nic nebrzdí tak, jako častá změna léků. Nezacelí se rána, k jejímuž zhojení pokusně střídáš léčiva. Nezmohutní rostlina, kterou často přesazuješ. Ani dobrá věc neprospěje, dopřeješ-li jí jen letmé působení.