Úvaha nad veganem

Zdarec!
Minulý týden jsem byl na přednášce/besedě s veganem. Nebyl to žádný fanatik, líbilo se mi, že se snažil podávat fakta tak, jak jsou a moc si je nepřibarvoval. Neplánuju začínat s veganstvím, ale chtěl jsem se o tom něco dovědět. Možná taky pochopit, proč to vůbec dělají. Napíšu pár postřehů a taky se pokusím vyjádřit svůj postoj k této problematice. Pokud mi budete chtít oponovat nebo se mnou (v tom lepším případě) souhlasit, neváhejte a napište něco do komentářů.
S alternativními systémy stravování se roztrhl (alespoň v mém okolí) pytel. Spousta lidí začíná řešit, co jíst a co ne. Nemám nic proti. Nadruhou stranu vidím, že je to velice módní záležitost a nemám rád, když se lidé na fórech předhání v tom, kdo měl exotičtější večeři. Vegani častokrát argumentují tím, že jíst zeleninu a ovoce je mnohem šetrnější k životnímu prostředí. Otázka zní, jestli je tomu skutečně tak. Dejme tomu, že bych měl porovnat dvě večeře. Kuře z místního chovu s těstovinou vs. zeleninový salát s avokádem a kešu oříšky. Co zatíží životní prostředí více? Kuře nebo dovoz exotických plodin na pulty českých obchodů? Těžko říct.
Co cena? Není náhodou peněženka vegana s pravidelnými nákupy ve specializovaných obchodech a restaurací namáhána mnohem více, než peněženka běžného strávníka. Ona ta zelenina taky neni levná a ořechy, ze kterých se dá získat spousta výživných látek už vůbec ne. Mimochodem mě pobavilo, že ten vegan stejně musel pojídat patáky s B12tkou. Když začínal, tak se hrozně divil, proč se nemůže soustředit a třesou se mu ruce. Právě tenhle vitamin obsažený v mase byl příčinou jeho problémů. Pojídat chemii je ale malá daň za zdravé stravování.
Ideologickým důvodům nerozumím, jsem pragmatik. Nebudu to tu rozpitvávat. Musím, ale říct, že vegan v kožené bundě by pro mě byl přinejmenším úsměvný.
Snažím se jíst relativně zdravě. Maso nejím každý den. Tvrdím, že pokud člověku jde o to aby do sebe neládoval zbytečnou chemii, měl by jíst co nejméně "processed food". Tzn. nakoupit suroviny a z nich si svoje jídlo uvařit. Zároveň je mi sympatické využívat místních plodin - zahrádka, sběr bylinek v lese. Několik předchozích generací to tak praktikovalo a zdá se, že to fungovalo.
Zdravotní dopady alternativního stravování nemohu zhodnotit. Někdo tvrdí, že se jeho zdravotní stav po změně jídelníčku radikálně změnil k lepšímu. Otázkou zůstává, jestli to při neustálém řešení jídla a chození po zdravých výživách stojí za to. Výživa je to asi od toho aby člověka vyživila a dodala mu dostatek elánu a energie do života a jeho aktivit. Těžké je to asi hlavně v začátcích. Já jsem mnohokrát uvažoval nad tzv. paleo dietou, ale s mojím životem studenta je to velice těžko slučitelné. Zkrátka nechci stále myslet na jídlo a přemýšlet co uvařit a co neuvařit. Občas si tu bagetu prostě koupim, protože mám hlad. Potom, co ji dojím už hlad nemám.
Na světě žijí vrcholoví sportovci, kteří masem opovrhují. Například ultramaratonec Scott Jurek nebo český horolezec Jan "Tráva" Trávníček, který v létě vylezl na kopec K2. Těmi se vegetariáni dost často ohánějí a argumentují, jak je zrovna ten jejich styl stravy zdravý. Pokud to budeme ale hodnotit objektivně, tak se musíme podívat na zástupy vrcholových sportovců, kteří maso jedí a taky vyhrávají závody. Spíš jsou důkazem toho, že to bez masa jde.
Nekdo by mohl argumentovat pro veganství tím, že tento systém stravy je přirozený. A s tím bych v žádném případě nesouhlasil. Jsme tím, čím jsme kvůli tomu, že naši předci jedli maso. To je asi nezpochybnitelný fakt. Všechny domorodé kmeny alespoň jednou za čas ve svém jídelníčku nějaké to maso mají. Inuité ho žerou pořád a celkem jim to svědčí. Netvrdím, že bysme měli jíst maso každý den a furt. To asi uplně přirozené neni, ale proč ho vynechávat úplně?
Nakonec bych rád zdůraznil, že bych se nerad někoho svými úvahami dotknul. Zároveň bych nerad odsuzoval za to, co jí. Je to každého věc, co do svého chřtánu pravidelně vkládá. Každý jsme jiný jak povahově, tak tělesně. Je tu jistá šance, že i naše zažívací trakty nebudou všechny uplně stejné. Jako příklad bych uvedl tzv. "mlékový problém". Někdo tvrdí, že mléko je jed, někdo tvrdí, že ne. Před několika desítkami let nebylo zdravější potraviny, teď je démonizovaná. Mě chutná a neni mi po něm blbě. Proto ho občas piju.
Otázka tedy zní: Proč si zkrátka nenajít takový systém stravování, po kterém se budeme cítit dobře? Neni to uplně jednoduché a chce to nad tím trochu přemýšlet a možná se i trochu přemáhat. Rozhodně bychom tomuto hledání ale neměli obětovat svůj život. Howgh.


Vít