Fukušima

Není tomu tak dávno, co jsem byl na přednášce o jaderné havárii ve Fukušimě. Proběhlo to v MZK a přednášel doktor Vladimír Wagner z ústavu jaderného výzkumu v Řeži. Ta přednáška trvala něco přes dvě hodiny a byla opravdu obsáhlá, nicméně zajímavostí bylo řečeno spousta. Jednalo se v podstatě o průřez nejdůležitějších událostí, které se v Japonsku během posledních let odehrály (od havárie už uplynuly roky, odehrála se 11.března 2011).

Uvedu několik detailů, které mě, jako absolutního laika, zaujaly.

• Už v dubnu roku 2011 byl příkon radioaktivity v Tokiu 0,078 mikrosievertů za hodinu. Pro srovnání, přirozené pozadí radioaktivity je v našich oblastech zhruba trojnásobné (0,2 mikrosieverty za hodinu). To není uplně nízká hodnota, ale i tak existují obydlené oblasti, které mají přirozené pozadí ještě několikanásobně vyšší. Radioaktivita je zkrátka přirozené věc a naše těla jsou na ni zvyklá. Organismy, které na Zemi žily před tisicí či miliony let se musely vypořádat s dávkami radiace, které byly řádově vyšší, než ty, které dostáváme dnes. 
• Radioaktivita není až takové svinstvo, jak jsem si myslel. V zasažených oblastech byla radioaktivní pouze tenká vrstva půdy na povrchu. Takže dělníci "úklidových" firem ji různě omývali nebo škrabali, radiaktivní prvky byly z půdy následně odstraněny pomocí speciálních filtrů. Stejný postup (filtrace) se použil i u znečištěné vody.
• Japonci jsou vlastenci. Nebáli se kupovat rýži z postižených oblastí, aby podpořily místní farmáře. Ta rýže byla samozřejmě před uvedením na trh otestována a bylo potvrzeno, že neobsahuje vyšší než povolené množství radioaktivních prvků. 
• Oběti této katastrofy jsou pouze nepřímé. Na nemoc z ozáření neumřel nikdo a ani nikdo neumře. Problém byl se sociálním dopadem. Farmáři, kteří obdělávali svá políčka poblíž Fukušimy po několik generací byli evakuováni do velkých měst. Někteří to neustáli a spáchali sebevraždu. Japonská veřejnost přestala věřit jaderné energii, a nikdo neví, jak to s energetikou v Japonsku bude vypadat v následujících letech. Je to pro ně totiž nejlepší zdroj, kterým by byli schopni pokrýt své nemalé energetické nároky. Všechny jaderné reaktory tam byly odstaveny, ale některé z nich už se budou v následujících měsících opět rozjíždět. Bezpečnostní opatření a počet formulářů, které je nutné před spuštěním podepsat jsou po cunami z roku 2011 ale mnohem vyšší.

Na závěr bych rád napsal, co jsem si z přednášky odnesl. Pamatuju si velice dobře, jak jsem před čtyřmi lety sledoval Lucii Borhyovou v televizním zpravodajství na Nově a viděl jsem obrovský radioaktivní mrak, který se řítil na Ameriku. Tenkrát nás ujišťovali, že do Evropy se nedostane. Realita byla o něco méně dramatická. Pár měsíců po katastrofě se mohli farmáři z oblastí vzdálených jen několik desítek kilometrů od Fukušimy vrátit na své pozemky a pokračovat ve svém řemesle. 

Mediální masáž na mě zkrátka zapůsobila. Stejně jako na miliony Japonců, kteří teď odmítají jaderné elektrárny ačkoli je to pro ně nejlepší možný způsob výroby energie.

Na serveru osel.cz je mnoho zajímavých článků, které se dopodrobna věnují této problematice. Stačí dát do okýnky pro vyhledávání heslo "Fukušima".