Návrat

Nazdar!

Už je to dlouhá doba, co jsem sem naposledy něco napsal. No ale teď píšu. Trochu jsem uvažoval, jestli budu v blogování pokračovat. Trápí mě, že spousta lidí má monotematický blog, který si najde svoje čtenáře a ti ho čtou a diskutují s autorem a prostě to tak ňák funguje. Závidím jim.

Tady to ale takhle nefunguje. Myslel jsem si, že jsem člověkem systematicky zaměřeným, ale v poslední době ve svém počínání ten systém marně hledám. Můj blog je toho příkladem. Přelétávám od jednoho tématu k druhému, občas sem hodím fotku, občas nějakou úvahu. Projekty předčasně ukončuji. Má tedy smysl něco psát?

Ano. Je lepší napsat tři příspěvky za rok, než pouze dva. Psaní mi pomáhá utříbit si myšlenky. Příspěvky, které zde napíšu si (alespoň doufám) naleznou své čtenáře, kteří se nad nimi zamyslí. Možná jimi jsou také inspirováni. Navíc, proč se omezovat pouze na jedno téma? Je toho kolem nás tolik ke sdílení a zařazování do škatulek a jednotlivých témat činí svět sice přehlednějším, nicméně pro mě to není funkční model. Chci psát o tom, co je pro mě aktuální zrovna v tomto okamžiku a nerad bych psal o stále stejných tématech jen proto, že jsem o nich psal doposud.

Za těch pár měsíců, co jsem se odmlčel, se toho odehrálo relativně hodně. Dostudoval jsem. Doběhal jsem. Začal jsem chodit do zaměstnání. Začal jsem se otužovat. V létě jsem byl na SkauTáboře a s klukama jsme si prošli část Jeseníků. Jednou z nejvíce signifikantních záležitostí je ale bezesporu vystoupení skupiny Thébští starci na svatbě Jakuba a Jany. Měli jsme štěstí, protože vznikl záznam této kulturní perly (díky Tyfe), který s Vámi mohu sdílet.

Co se týče dalších příspěvků, tak nehodlám nic slibovat. Pokud bude čas, příležitost a hlavně nálada, tak sem zas krátký příspěveček hodím. V opačném případě na nějakou dobu tento blog opět osiří. Je spousta témat o kterých by se dalo psát a které se mi derou pod prsty, ale nechcu tu prodatlovat celé sváteční odpoledne. Proto pudu ven a myšlenky si uchovám v hlavě napříště.

Zdraví Vít the blogger