Jednodenní půst

Zvol si několik dní, spokoj se v nich s nejskromnějším a nejlacinějším pokrmem i hrubým a drsným šatem a řekni si: "Tohohle ses tedy bál?"

Seneca 

Minulý týden jsem se odhodlal k experimentu ve formě krátkodobého (jednodenního) půstu. Rozhodl jsem se tak z mnoha důvodů, jež v tomto příspěvku vyjmenuji. Podělím se o to, jaká pravidla jsem si nastavil a jaký to na mě mělo vliv. Chtěl bych shrnout pozitiva i negativa krátkodobého hladovění. Kdo ví? Možná i někoho inspiruji k podobnému experimentu.

Na začátku jsem si položil několik otázek. Proč to dělám? Proč mě myšlenka na hladovění už několik měsíců/let pronásleduje? Proč jsem se doposud neodhodlal to vyzkoušet? Opravdu je tak strašné mít několik hodin hlad?

Jednotlivé důvody a odpovědi na otáky jsem si vypsal pěkně pod sebe.

Zdravotní benefity 

Naposledy, když jsem držel půst, bylo to tuším rok zpátky, jsem se cítil dost blbě. Bylo to pro mě spíš utrpení. V mnoha článcích a knihách se ale dočítám, že hladovění je pro lidský organismus vlastně dost přirozená věc a z dlouhodobého měřítka nám prospívá. Těmi články myslím například [1] nebo [2]. Dále jsem se inspiroval od lidí, kteří už mají něco za sebou a zjistili, že pojídat celý den rohlík za koláčem není úplně optimální. Mnoho úspěšných (a hlavně zdravých) osobností sednou k jídlu pouze jednou denně. Nebo alespoň nesnídají. Můžu jmenovat například Pavla Tsatsoulina nebo ledového muže Wima Hofa. Doktor Peter Attia zkoumá (většinou na sobě) účinky hladovění na lidský organismus a na sportovní výkon. Jeho dosavadní výsledky mimo jiné nasvědčují tomu, že hladem a ketózou by se dala za určitých okolností léčit rakovina. Inspirován těmito osobnostmi se snažím ráno omezovat sacharidy. Od té doby co jsem vločky vyměnil za sardinky se zeleninou cítím více energie a vydržím v pohodě až do oběda. Před tou změnou mě většinou chytaly "hlady" a já je musel zahánět. Často ve spěchu. Dá se tedy tvrdit, že na tom něco bude. Alespoň mě to tak připadá. Hladovění má údajně pozitivní vliv na inzulinovou odezvu. Tím mám na mysli ospalost po jídle a vůbec. Jestli tělo je schopno rozeznat pocit sytosti. Během půstu si odpočine trávicí soustava a zbývá pak více energie pro ostatní orgány. Například pro svaly či mozek. V hladovém módu se má naše tělo snad přepnout do režimu, ve kterém "požírá" staré a nemocné buňky. To vše patří ke zdravotním benefitům hladovění. Asi by se dalo ještě pokračovat, ale nejsem odborník a proto nebudu rozepisovat odborné záležitosti.

Posílení vůle

Hladovění beru jako formu mentálního cvičení. Řekl jsem si, že pokud se mi podaří vydržet a překonat pocit nepohodlí, pak se zvýší moje sebevědomí. Budu se cítit svobodnější, protože nebudu otrokem svého žaludku. Budu si moci zvolit, zdali dám přednost práci, zábavě nebo jídlu.

Ušetření času a peněz

Jídlo (konzumace i příprava) mi zabere klidně i několik hodin denně. Chtěl jsem si vyzkoušet, zdali bude tento rozdíl znatelný a jak ten čas využiju. K finanční stránce nemám moc co dodat. Snažím se stravovat kvalitně a sním toho celkem dost, takže utratím dost peněz za jídlo. Navíc, ušetřit před Vánoci nějakou tu stovku by přišlo vhod snad každému.

Duchovní, filozofické důvody

Je hromada lidí, kteří si nemohou vybrat co budou jíst. Dokonce je spousta lidí, kteří umírají hladem. Máme se to opravud dobře a jídla si kolikrát úplně nevážíme, bereme jej jako samozřejmost. Chtěl jsem si to připomenout a uvědomit si, že potraviny na pultech našich obchodů jsou obrovský dar a že bych si jich měl mnohem více vážit.

No a jak to dopadlo?

Dopadlo to výborně. Neumřel jsem. Necítil jsem se špatně. Spíš naopak. Pocit prázdnoty byl hodně příjemný. Za ten den jsem toho stihnul hromadu udělat. Ten ušetřený čas jsem využil kreativně. Mám pocit, že jsem za ten den stihl hrmoadu věcí. Byl jsem stále zaneprázdněný a proto pro mě nebyl problém na jídlo nemyslet. Nebyl to teda uplně striktní půst, kdy bych pil pouze vodu. Měl jsem 2 kávy a nějaký čaj. Důvodem bylo, že jsem si to nechtěl znechutit. Řekl jsem si, že přitvrdit můžu vždy. Cvičit jsem nebyl, ale v půstech hodlám pokračovat. V budoucnu bych chtěl otestovat svoji výkonost s prázdným žaludkem. Snad jediný negativní pocit spočíval v tom, že mi byla zima. V místnosti, kde se lidé potili a otvírali okna jsem byl v košili a ve svetru a bylo mi tak akorát. Dalo se to ale přežít. Za ten pocit čistoty a "jasné hlavy" to určitě stálo.