neděle 24. února 2013
Difuzor
Běžně se mi stává, že potřebuju vypustit vodu z nádrže potrubím o určitých parametrech. V základním kurzu hydrodynamiky jsem se dozvěděl, že pouhým rozšířením konce trubky se zvýší průtok potrubím. Přikládám také zdůvodnění této skutečnosti.
úterý 5. února 2013
Londýn 2013 - návrat (den 5)
Tak a nastal čas odjezdu zpět do ČR. Moc jsem toho už nestihl. Původně jsem chtěl ještě navštívit Natural History Museum, ale když jsem viděl obrovskou frontu přede dveřmi, tak jsem to vzdal a radši jsem si zašel na kebab. Taky jsem si koupil Timesy a černý čaj na byt. Tím byl můj výlet u konce.
Celou akci bych zhodnotil asi takto: výborné, špica, každému bych podbnou akci doporučil. Jsem rád, že se nic nezkazilo a vlastně mi úplně všecko vyšlo.
Celou akci bych zhodnotil asi takto: výborné, špica, každému bych podbnou akci doporučil. Jsem rád, že se nic nezkazilo a vlastně mi úplně všecko vyšlo.
pondělí 4. února 2013
Londýn 2013 - zevl (den 4)
Poprvé od příjezdu do Londýna jsem se vyspal, vstávalo se v 8 a na snídani se podávala vločková kaše. Nebyla uplně dle mého gusta, ale moc jsem nebrblal a byl jsem rád za teplé jídlo. Obloha byla jasná a tak jsem si řekl, že se dnes budu jen tak procházet po venku.
Hned po snídani jsem se vydal do ulic, zamířil jsem k nejznámějšímu mostu Tower Bridge. Navzdory předpovědi začalo pršet, našel jsem si tedy nějakou střechu a napsal jsem pod ní pohled domů. Po půlhodince už déšť ustal a já jsem se dal po proudu řeky do čtvrti Wapping. Kdysi tambydleli dělníci z přístavu a bylo tam spousta skladišť. Ty jsou teď přestavěná na luxusní sídla a byty. Je to čtrť pro mamonáře. Ale pěkné chvilku jsem poseděl u Shadwell Basinu, kde je vodní elektrárna (myslím, že už nefunguje) a dal jsem se na cestu směrem na sever.
Objevil jsem ulici Brick Lane. Tam to bylo hodně dobré, bylo to uprostřed čtvrti, kde je plno muslimů (aj kolem mešity jsem procházel). Je tam spousta lidí, obchodů a bister. V létě tam údajně spousta lidí posedává v oknech. Netuším esli je to pravda. Každopádně jsem se tam necítil úplně jistý, tak jsem tam ani nic nefotil. V jakémsi občerstvení jsem si dal kapučíno. Briti hodně chodí po ulici s kelímkama s kávou, chlemtají to tam dost. Objem těch největších (což jsem si samozřejmě dal taky) odhaduju tak na půl litru, paráda.
Dalším cílem byla British Library (Britská knihovna). Tu mám vyfocenou. Je to obrovské stavení plné knih. Budova byla navržena přímo pro tyto účely. Dá se tam najít stálá expozice významných literárních památek (např Magna Cartum, Beowulf, Guttenbergova Bible, filatelistické sbírky). Chvilku jsem poseděl abych se ohřál a dal jsem se už pomalu na cestu zpět.
Cestou jsem si dal Fish and chips, sice jsem za to dal hříšné peníze a ti lidi na tom musí opravdu rýžovat, ale bylo toho strašně moc, fakt jsem se nacpal. Je to dobré jídlo, všecko smažené je dobrota, ale řekl bych, že v těch bramborech byly nasáklé tak dvě štamprle oleje, na takovou nálož fakt nejsu zvyklý.
Ještě se mi hodně líbilo místo zvané China Town (čínská čtvrť). Dorazil jsem tam už za tmy. Všude visely lampiony. Za výlohami čínských restaurací visely čerstvě pečené kačeny a kdejaká mořská havěť. Škoda, že jsem byl přežraný té ryby s bramborama, jinač bych určitě něco z toho otestoval.
Potom jsem se dostal na Trafalgarské náměstí (ani jsem to neplánoval a byla to fakt náhoda). Byla mě už dost kosa a byla škoda, že tamní galerie už měli zavřeno (většina galerií a muzeí zavírá ve všední dny v 18 hodin). Ještě jsem si prohlédl Big Bena a Westminsterské opatství a potom jsem už fakt valil zpět do mého dočasného útočiště.
Večer sa eště chvilku vykládalo a pak jsem vytuhnul. Nevím to přesně, ale za těch 10 hodin co jsem byl venku jsem ušel minimálně 20 kilometrů.
fotky
Hned po snídani jsem se vydal do ulic, zamířil jsem k nejznámějšímu mostu Tower Bridge. Navzdory předpovědi začalo pršet, našel jsem si tedy nějakou střechu a napsal jsem pod ní pohled domů. Po půlhodince už déšť ustal a já jsem se dal po proudu řeky do čtvrti Wapping. Kdysi tambydleli dělníci z přístavu a bylo tam spousta skladišť. Ty jsou teď přestavěná na luxusní sídla a byty. Je to čtrť pro mamonáře. Ale pěkné chvilku jsem poseděl u Shadwell Basinu, kde je vodní elektrárna (myslím, že už nefunguje) a dal jsem se na cestu směrem na sever.
Objevil jsem ulici Brick Lane. Tam to bylo hodně dobré, bylo to uprostřed čtvrti, kde je plno muslimů (aj kolem mešity jsem procházel). Je tam spousta lidí, obchodů a bister. V létě tam údajně spousta lidí posedává v oknech. Netuším esli je to pravda. Každopádně jsem se tam necítil úplně jistý, tak jsem tam ani nic nefotil. V jakémsi občerstvení jsem si dal kapučíno. Briti hodně chodí po ulici s kelímkama s kávou, chlemtají to tam dost. Objem těch největších (což jsem si samozřejmě dal taky) odhaduju tak na půl litru, paráda.
Dalším cílem byla British Library (Britská knihovna). Tu mám vyfocenou. Je to obrovské stavení plné knih. Budova byla navržena přímo pro tyto účely. Dá se tam najít stálá expozice významných literárních památek (např Magna Cartum, Beowulf, Guttenbergova Bible, filatelistické sbírky). Chvilku jsem poseděl abych se ohřál a dal jsem se už pomalu na cestu zpět.
Cestou jsem si dal Fish and chips, sice jsem za to dal hříšné peníze a ti lidi na tom musí opravdu rýžovat, ale bylo toho strašně moc, fakt jsem se nacpal. Je to dobré jídlo, všecko smažené je dobrota, ale řekl bych, že v těch bramborech byly nasáklé tak dvě štamprle oleje, na takovou nálož fakt nejsu zvyklý.
Ještě se mi hodně líbilo místo zvané China Town (čínská čtvrť). Dorazil jsem tam už za tmy. Všude visely lampiony. Za výlohami čínských restaurací visely čerstvě pečené kačeny a kdejaká mořská havěť. Škoda, že jsem byl přežraný té ryby s bramborama, jinač bych určitě něco z toho otestoval.
Potom jsem se dostal na Trafalgarské náměstí (ani jsem to neplánoval a byla to fakt náhoda). Byla mě už dost kosa a byla škoda, že tamní galerie už měli zavřeno (většina galerií a muzeí zavírá ve všední dny v 18 hodin). Ještě jsem si prohlédl Big Bena a Westminsterské opatství a potom jsem už fakt valil zpět do mého dočasného útočiště.
Večer sa eště chvilku vykládalo a pak jsem vytuhnul. Nevím to přesně, ale za těch 10 hodin co jsem byl venku jsem ušel minimálně 20 kilometrů.
fotky
Londýn 2013 - Science Museum (den 3)
Vstal jsem v 6 ráno, dal si jakýsi anglický snídaňový keks a Robert mě dovezl na stanici metra Uxbridge na okraji Londýna. Poprvé a naposledy jsem v Londýně využil metro, dovezlo mě až na stanici South Kensington, rovnou odtud jsem šel do muzea technických věd, které bylo nedaleko. Do většiny muzeí v Londýně je vstup zdarma, což je parádní. Science museum je obrovské a pokud by si to chtěl člověk poctivě projít, tak je to na celý den. Já jsem konec už jen tak proletěl, asi nejvíc mě tam zaujalo Foucaltovo kyvadlo, jehož závěs byl až na stropu budovy.
Už bylo na čase vydat se do ulic a najít si další nocleh. Měl jsem domluvené ubytování u Richarda. Opět přes Couchsurfing. Po cestě k němu jsem si zašel na bagetu do kolumbijského bistra, což bylo hodně dobré, protože jsem zjistil, že anglicky mluvícím kolumbijcům neni moc rozumět. Taky jsem po cestě objevil jakési tržiště. Zboží se tam prodávalo všelijaké, od ovoce až po chobotnice. Měl jsem chuť na svačinu, tak jsem se zeptal chlápka ovocnáře, jestli si můžu koupit jen jedno jabko. Nevim esli jsem zrovna vypadal jako nějaký žebrák či co, ale dal mi do ruky k jabku eště banán a říkal, že za to nic nechce.
Barák, kde jsem se měl ubytovat jsem našel bez problémů, bylo to ve čtvrti Walworth. Bylo tam celkem dost černochů, ale jsou to správňáci. Když jsem vytáhl z kapsy mapu a hledal jsem, kde zrovna jsem, tak se mi čast stávalo, že se mě ptali jestli jsem v pořádku a chtěli pomoct.
Richard bydlí v rodinném baráku společně s několika mladými lidmi, momentálně tam má samé jižany (já jsem byl na pokoji s portugalcem a francouzem, taky se tam potuloval jeden španěl a ital). Dorazil jsem tam ještě odpoledne. Richard byl velice ochotný a vzal mě na prohlídku Burgess parku. Obyvatelé Londýna mají často k dispozici hrazdy a stroje pro posilování s vlastní vahou, jsou umístěny v parcích a samozřejmě se za jejich použití nic neplatí. Burgess park byla původně zastavěná oblast ale za války ji němci úplně rozbombradovali, tak tam vyrostl park.
Potom mě Richard vzal na "Bible Reading" (čtení Bible) do nedalekého farního střediska. Probíhá to tam tak, že se přečte část Bible, pak jsou ohlášky a potom pastor vykládá o čteném úryvku. Mezitím se zpívají písničky. Po celé akci se přesune většina lidí do vedlejší místnosti a dají si čaj. Bylo to příjemné.
Večer mají v obchodech slevy na pečivo a podobné srandy, tak jsme zašli eště nakoupit a zanedlouho jsem šel spát.
fotky
Už bylo na čase vydat se do ulic a najít si další nocleh. Měl jsem domluvené ubytování u Richarda. Opět přes Couchsurfing. Po cestě k němu jsem si zašel na bagetu do kolumbijského bistra, což bylo hodně dobré, protože jsem zjistil, že anglicky mluvícím kolumbijcům neni moc rozumět. Taky jsem po cestě objevil jakési tržiště. Zboží se tam prodávalo všelijaké, od ovoce až po chobotnice. Měl jsem chuť na svačinu, tak jsem se zeptal chlápka ovocnáře, jestli si můžu koupit jen jedno jabko. Nevim esli jsem zrovna vypadal jako nějaký žebrák či co, ale dal mi do ruky k jabku eště banán a říkal, že za to nic nechce.
Barák, kde jsem se měl ubytovat jsem našel bez problémů, bylo to ve čtvrti Walworth. Bylo tam celkem dost černochů, ale jsou to správňáci. Když jsem vytáhl z kapsy mapu a hledal jsem, kde zrovna jsem, tak se mi čast stávalo, že se mě ptali jestli jsem v pořádku a chtěli pomoct.
Richard bydlí v rodinném baráku společně s několika mladými lidmi, momentálně tam má samé jižany (já jsem byl na pokoji s portugalcem a francouzem, taky se tam potuloval jeden španěl a ital). Dorazil jsem tam ještě odpoledne. Richard byl velice ochotný a vzal mě na prohlídku Burgess parku. Obyvatelé Londýna mají často k dispozici hrazdy a stroje pro posilování s vlastní vahou, jsou umístěny v parcích a samozřejmě se za jejich použití nic neplatí. Burgess park byla původně zastavěná oblast ale za války ji němci úplně rozbombradovali, tak tam vyrostl park.
Potom mě Richard vzal na "Bible Reading" (čtení Bible) do nedalekého farního střediska. Probíhá to tam tak, že se přečte část Bible, pak jsou ohlášky a potom pastor vykládá o čteném úryvku. Mezitím se zpívají písničky. Po celé akci se přesune většina lidí do vedlejší místnosti a dají si čaj. Bylo to příjemné.
Večer mají v obchodech slevy na pečivo a podobné srandy, tak jsme zašli eště nakoupit a zanedlouho jsem šel spát.
fotky
neděle 3. února 2013
Londýn 2013 - Thames Path (den 2)
Na druhý den jsem si naplánoval pěší túru proti proudu řeky Temže. Cíl byl Windsorský most, kde jsem měl na 8 hodin domluvené setkání s Robertem, který mě měl ubytovat u sebe doma ve Sloughu ( je to jen pár km od Windsoru).
Takovýto způsob ubytování jsem si domluvil přes stránku Couchsurfing. Je to sociální síť, která sdružuje cestvatele a lidi, kteří jsou ochotni cestovatele ubytovat. Využívají toho hodně studenti a myslím, že je to výborný nápad. Výhod takovéhoto způsobu ubytování je nespočet. Poznáte nové lidi, zjistíte jak se žije lidem v cizích zemích, naučíte se jazyk, častokrát vám hostitelé ukáží zajímavosti v okolí svého bydliště.
Ale zpět k mé cestě. Vstával jsem brzo abych si stihnul koupit snídani a kartu na cestování v Londýně (Oyster card) v pekárně jsem si koupil nějaký croissant a takovou večku s olivami. Ačkoli bylo jídlo v anglii dražší než v čr, řekl bych, že kvalita byla někde úplně jinde. Všecko tam bylo takové poctivější. Například v té olivové večce byly opravdu velké kousky oliv a nebylo jich málo, v česku byste dostali podobný kus pečiva z rošmelcovanou jednou olivou.
V dopravě v centru Londýna jsem se zorientoval celkem rychle. Funguje to následovně. V trafice nebo stanici metra si koupíte čipovou oyster kartu za 5 liber (když kartu vrátíte, vrátí se vám i tyto peníze) a přidáte nějaké peníze na placení. Já jsem vlastně vystačil s 14 librama na celý můj pobyt ale je pravda, že jsem opravdu hodně chodil a bus nebo metro jsem využíval jen výjmečně. Autobusy jseou v porovnání s metrem mnohem levnější, ale cesta s nimi asi trvá o něco déle protože se musí proplétat ulicemi. Zajímavé je, že tam nemají jízdní řády, ale na zastávce je třeba napsáno "Autubus jezdí zhruba každých 20 minut". Pro informaci, kdy přesně přijede na zastávku bus si musíte poslat informační SMS. Metro je nejstarší podzemní sítí na světě a je to dost kolosální záležitost, já jsem ho ale moc nepoznal, protože jsem využíval spíš levnější autobusy.
Takže po snídani a zakoupení Oyster karty jsem si chytnul autobus (slavný double decker), který mě dovezl na místo zvané Putney bridge, seděl jsem v horním patře hned vepředu takže jsem si mohl užívat pohledu na londýnské uličky a zákoutí.
Pak jsem se vydal na cestu po svých, cestu jsem si užíval, ze začátku jsem i dost fotil. Na Londýně je dobré, že je všude zeleň, na cestě podél Temže to bylo znát. Mají tam nádherné prastaré stromy, většinou obrostlé mechem a je jsou jich plné parky. Taky jsem se pozastavil nad tím, že i v zimě tam stále zpívají ptáci. Po cestě jsem dokonce viděl celé hejno nějakých papoušků.
Jak den ubíhal, zjistil jsem, že jsem stále unavenější. Vzhledem k tomu, že to byla do Windsoru eště dlouhá štreka, tak jsem se šel poptat do centra městečka Walton, jestli jede nějaký autoubus na Slough nebo Windsor. Lidi moc nevěděli, jeden chlápek mě dokonce posílal na Heathrow a tam že mám přestoupit. No chvilku jsem pobíhal po centru a nakonec jsem objevil autobus, který mě vzal dál proti proudu Temže do města Kingston. Potom jsem už do Windsor udošel po svých, ale celkem dost unavený a až za tmy a jelikož Windsorský hrad (druhý největší obývaný hrad na světě) nebyl osvícen, tak jsem ho vlastně ani moc neviděl.
Večer už dost fučelo a začlo pršet, tak jsem byl rád, když jsem se setkal s Robertem. Ubytování u něj bylo velice příjemné, pohostil mě černým čajem s mlékem a pečivem, kterému znám pod názvem biskupský chlebíček (on tomu říká fruit cake). Chvilku jsme poseděli, řekl mi hodně o chození po skotských horách. A brzo jsem šel do postele. A to byl konec druhého dne mojí cesty.
fotky
Takovýto způsob ubytování jsem si domluvil přes stránku Couchsurfing. Je to sociální síť, která sdružuje cestvatele a lidi, kteří jsou ochotni cestovatele ubytovat. Využívají toho hodně studenti a myslím, že je to výborný nápad. Výhod takovéhoto způsobu ubytování je nespočet. Poznáte nové lidi, zjistíte jak se žije lidem v cizích zemích, naučíte se jazyk, častokrát vám hostitelé ukáží zajímavosti v okolí svého bydliště.
Ale zpět k mé cestě. Vstával jsem brzo abych si stihnul koupit snídani a kartu na cestování v Londýně (Oyster card) v pekárně jsem si koupil nějaký croissant a takovou večku s olivami. Ačkoli bylo jídlo v anglii dražší než v čr, řekl bych, že kvalita byla někde úplně jinde. Všecko tam bylo takové poctivější. Například v té olivové večce byly opravdu velké kousky oliv a nebylo jich málo, v česku byste dostali podobný kus pečiva z rošmelcovanou jednou olivou.
V dopravě v centru Londýna jsem se zorientoval celkem rychle. Funguje to následovně. V trafice nebo stanici metra si koupíte čipovou oyster kartu za 5 liber (když kartu vrátíte, vrátí se vám i tyto peníze) a přidáte nějaké peníze na placení. Já jsem vlastně vystačil s 14 librama na celý můj pobyt ale je pravda, že jsem opravdu hodně chodil a bus nebo metro jsem využíval jen výjmečně. Autobusy jseou v porovnání s metrem mnohem levnější, ale cesta s nimi asi trvá o něco déle protože se musí proplétat ulicemi. Zajímavé je, že tam nemají jízdní řády, ale na zastávce je třeba napsáno "Autubus jezdí zhruba každých 20 minut". Pro informaci, kdy přesně přijede na zastávku bus si musíte poslat informační SMS. Metro je nejstarší podzemní sítí na světě a je to dost kolosální záležitost, já jsem ho ale moc nepoznal, protože jsem využíval spíš levnější autobusy.
Takže po snídani a zakoupení Oyster karty jsem si chytnul autobus (slavný double decker), který mě dovezl na místo zvané Putney bridge, seděl jsem v horním patře hned vepředu takže jsem si mohl užívat pohledu na londýnské uličky a zákoutí.
Pak jsem se vydal na cestu po svých, cestu jsem si užíval, ze začátku jsem i dost fotil. Na Londýně je dobré, že je všude zeleň, na cestě podél Temže to bylo znát. Mají tam nádherné prastaré stromy, většinou obrostlé mechem a je jsou jich plné parky. Taky jsem se pozastavil nad tím, že i v zimě tam stále zpívají ptáci. Po cestě jsem dokonce viděl celé hejno nějakých papoušků.
Jak den ubíhal, zjistil jsem, že jsem stále unavenější. Vzhledem k tomu, že to byla do Windsoru eště dlouhá štreka, tak jsem se šel poptat do centra městečka Walton, jestli jede nějaký autoubus na Slough nebo Windsor. Lidi moc nevěděli, jeden chlápek mě dokonce posílal na Heathrow a tam že mám přestoupit. No chvilku jsem pobíhal po centru a nakonec jsem objevil autobus, který mě vzal dál proti proudu Temže do města Kingston. Potom jsem už do Windsor udošel po svých, ale celkem dost unavený a až za tmy a jelikož Windsorský hrad (druhý největší obývaný hrad na světě) nebyl osvícen, tak jsem ho vlastně ani moc neviděl.
Večer už dost fučelo a začlo pršet, tak jsem byl rád, když jsem se setkal s Robertem. Ubytování u něj bylo velice příjemné, pohostil mě černým čajem s mlékem a pečivem, kterému znám pod názvem biskupský chlebíček (on tomu říká fruit cake). Chvilku jsme poseděli, řekl mi hodně o chození po skotských horách. A brzo jsem šel do postele. A to byl konec druhého dne mojí cesty.
fotky
Londýn 2013 - Cesta tam (den 1)
Po dlouhé době píšu opět příspěvek, dlouho jsem nic nenapsal, protože jsem zkrátka měl pocit, že nemám co nového říct. Ale to se změnilo, protože jsem si na konec zkouškového období naplánoval výlet do největšího města EU - Londýna.
Jako dopravní prostředek jsem zvolil letadlo, protože je rychlé a navíc jsem tímto způsobem nikdy necestoval, tak jsem to chtěl zkusit. Měl jsem jasně dané požadavky na datum odletu a příletu. Věřím, že kdyby tomu tak nebylo, daly by se letenky sehnat velice levně, mě ale zpáteční letenka vyšla na 1414 korun. Letěl jsem s maďarskou společností WizzAir ačkoli jejich buzňácky růžové Airbusy A320 se mi vůbec nelíbí.
Údajně je v Anglii buď mlha nebo prší. V Brodě jsem si ještě na poslední chvíli koupil pláštěnku, protože jsem se nechtěl spoléhat na to, že bude po celou dobu mého pobytu v anglii mlha. Už v Havřicách měl vlak zpoždění 3 minuty, ale mašinfíra byl chlapák a do Brna jsme se dostali včas. Eště jsem si na bytě dal poslední kafe a pak jsem se vydal na letiště v Tuřanech.
Na letiště jsem dojel včas, nechal jsem se prohledat, veškeré tekutiny v lahvích o objemu větším než 100ml mi byly zabaveny a pak mě pustili k odletové bráně. Tam se dá ještě nakupovat za české peníze a já jsem toho využil. Koupil jsem medovinu pro své anglické hostitele.
Pak věci dostaly rychlý spád - nástup do letadla, odlet, let, přílet. Byla to sranda a bavilo mě to, zezačátku jsem si užíval zrychlení. V průbehu letu jsem si užíval trošku cukání protože nad evropou bylo žeprej celkem větrno (říkal to kapitán a ten by o tom měl něco vědět, ale byl to maďar tak jsem rozumněl jenom anglické části jeho projevu a to celkem mizerně). Po výstupu z letadla mě příjemně překvapila teplota (bylo cca 8 stupňů). Letiště v Lutonu bych s Brněnskýma Tuřanama srovnal asi takto: z Brna odlétají denně letadla 3, z Lutonu zhruba 100. Myslím, že nemá smysl říkat k tomu nic víc.
Do centra londýna mě vzal autobus společnosti EasyBus (cena 4 libry za zpáteční jízdenku). Chvilku mi trvalo, než jsem se na zastávce zorientoval, ale nakonec jsem cestu do Meininger hostelu Hyde Park našel vcelku hladce. Dostal jsem se tam zhruba v 11 hodin večer místního času a rovnou se ubytoval. Všecko bylo uklizené a celkově mě to prostředí velmi příjemně překvapilo. Šel jsem rovnou do postele a tím byl můj první den výletu za mnou.
Jako dopravní prostředek jsem zvolil letadlo, protože je rychlé a navíc jsem tímto způsobem nikdy necestoval, tak jsem to chtěl zkusit. Měl jsem jasně dané požadavky na datum odletu a příletu. Věřím, že kdyby tomu tak nebylo, daly by se letenky sehnat velice levně, mě ale zpáteční letenka vyšla na 1414 korun. Letěl jsem s maďarskou společností WizzAir ačkoli jejich buzňácky růžové Airbusy A320 se mi vůbec nelíbí.
Údajně je v Anglii buď mlha nebo prší. V Brodě jsem si ještě na poslední chvíli koupil pláštěnku, protože jsem se nechtěl spoléhat na to, že bude po celou dobu mého pobytu v anglii mlha. Už v Havřicách měl vlak zpoždění 3 minuty, ale mašinfíra byl chlapák a do Brna jsme se dostali včas. Eště jsem si na bytě dal poslední kafe a pak jsem se vydal na letiště v Tuřanech.
Na letiště jsem dojel včas, nechal jsem se prohledat, veškeré tekutiny v lahvích o objemu větším než 100ml mi byly zabaveny a pak mě pustili k odletové bráně. Tam se dá ještě nakupovat za české peníze a já jsem toho využil. Koupil jsem medovinu pro své anglické hostitele.
Pak věci dostaly rychlý spád - nástup do letadla, odlet, let, přílet. Byla to sranda a bavilo mě to, zezačátku jsem si užíval zrychlení. V průbehu letu jsem si užíval trošku cukání protože nad evropou bylo žeprej celkem větrno (říkal to kapitán a ten by o tom měl něco vědět, ale byl to maďar tak jsem rozumněl jenom anglické části jeho projevu a to celkem mizerně). Po výstupu z letadla mě příjemně překvapila teplota (bylo cca 8 stupňů). Letiště v Lutonu bych s Brněnskýma Tuřanama srovnal asi takto: z Brna odlétají denně letadla 3, z Lutonu zhruba 100. Myslím, že nemá smysl říkat k tomu nic víc.
Do centra londýna mě vzal autobus společnosti EasyBus (cena 4 libry za zpáteční jízdenku). Chvilku mi trvalo, než jsem se na zastávce zorientoval, ale nakonec jsem cestu do Meininger hostelu Hyde Park našel vcelku hladce. Dostal jsem se tam zhruba v 11 hodin večer místního času a rovnou se ubytoval. Všecko bylo uklizené a celkově mě to prostředí velmi příjemně překvapilo. Šel jsem rovnou do postele a tím byl můj první den výletu za mnou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)