Workshop šití z kůže

Tento víkend proběhl workshop šití z kůže u Radka Konkáva Ostravského. Ukázal nám spoustu technik a vychytávek při práci s kůží. Mimo jiné proběhl exkurz do všech jeho dílen. Věnoval jsem se pouze drobnostem - obalům na moje nože. Nijak jsem se nepáral se vzhledem hlavní pro mě byla funkčnost. S výsledkem jsem nadmíru spokojen. Teď už se o ostří svojich řezbářských nožů nemusím bát.
Teď pudu nakoupit a tím budu připraven na další školní, Brněnský, matematicko inženýrský týden.

Zdarec

Usekněte ocasy!

Dnes jsem se dověděl, že Betlémská hvězda pravděpodobně vůbec nebyla kometa (tudíž neměla ocas) a taky spoustu jiných zajímavostí. Doktor Grygar zkrátka umí...

Vtip dne

Chlápek se bradou podrbe po zádech a konstatuje: "Že bych si dal ty boty opačně?"

prosinec

Zdarec, po dlouhé době cítím nutkání něco zablogovat. Nevím, co bych vám vykládal, tak alespoň zveřejním obrazovou dokumentaci projektů, kterými jsem v poslední době trávil svůj volný čas.

Stavba historických pecí

Furt se něco děje. Tenhle víkend jsem byl na stavbě historických pecí v obci zvané Drahany. Za týden tam totiž bude akce, která se nazývá "Slavnosti ohně". Nicméně pece, které jsme postavili tam nejsou jen dočasně, měly by tvořit základ Drahanského archeoskanzenu. Drahanské muzeum sídlí v budově bývalé školy. Učit se tam přestalo teprve nedávno a tak je tam spousta věcí takových provizorních. Nicméně správce muzea je nadšenec. Věřím tomu, že úroveň expozice se během chvíle pozvedne na převysokou.
Byl jsem rád, že jsem se tam vůbec dostal. Kvůli Brněnské MHD mi ujely dva busy. Fakt jsem si už říkal, že to vzdám a zvolím alternativní víkendový program. To by ale byla chyba.
Bylo to tam velice příjemné. Večer se zahrály nějaké deskovky, povykládalo sa. V sobotu nám počasí vyšlo uplně suprově. Slunce svítilo a teplota byla díky čerstvému větříku tak akorát. Celý den jsme se plácali v blatě. Skončili jsme za šera. Večer jsme eště hráli jednu zajímavou hru z politického prostředí. Byla to taková deskovka bez desky mixlá dračákem. Jmenovalo se to Opportunity a pokud by to někoho zajímalo, zde je odkaz na pravidla.
V neděli jsme pece pokřtili a rozloučili se. Od správce muzea jsme dostali na památku dárek (keramický hrnek). Já jsem se potom ještě prošel. Trasa z Drahan do Blanska má něco kolem 25ti kilometrů. Teď su na bytě, příjemně unavený. Nicméně mám dobrý pocit z aktivně stráveného víkendu.
Dost keců, hlavní jsou fotky. Ty jsou k nahlédnutí zde.

Úvaha nad veganem

Zdarec!
Minulý týden jsem byl na přednášce/besedě s veganem. Nebyl to žádný fanatik, líbilo se mi, že se snažil podávat fakta tak, jak jsou a moc si je nepřibarvoval. Neplánuju začínat s veganstvím, ale chtěl jsem se o tom něco dovědět. Možná taky pochopit, proč to vůbec dělají. Napíšu pár postřehů a taky se pokusím vyjádřit svůj postoj k této problematice. Pokud mi budete chtít oponovat nebo se mnou (v tom lepším případě) souhlasit, neváhejte a napište něco do komentářů.
S alternativními systémy stravování se roztrhl (alespoň v mém okolí) pytel. Spousta lidí začíná řešit, co jíst a co ne. Nemám nic proti. Nadruhou stranu vidím, že je to velice módní záležitost a nemám rád, když se lidé na fórech předhání v tom, kdo měl exotičtější večeři. Vegani častokrát argumentují tím, že jíst zeleninu a ovoce je mnohem šetrnější k životnímu prostředí. Otázka zní, jestli je tomu skutečně tak. Dejme tomu, že bych měl porovnat dvě večeře. Kuře z místního chovu s těstovinou vs. zeleninový salát s avokádem a kešu oříšky. Co zatíží životní prostředí více? Kuře nebo dovoz exotických plodin na pulty českých obchodů? Těžko říct.
Co cena? Není náhodou peněženka vegana s pravidelnými nákupy ve specializovaných obchodech a restaurací namáhána mnohem více, než peněženka běžného strávníka. Ona ta zelenina taky neni levná a ořechy, ze kterých se dá získat spousta výživných látek už vůbec ne. Mimochodem mě pobavilo, že ten vegan stejně musel pojídat patáky s B12tkou. Když začínal, tak se hrozně divil, proč se nemůže soustředit a třesou se mu ruce. Právě tenhle vitamin obsažený v mase byl příčinou jeho problémů. Pojídat chemii je ale malá daň za zdravé stravování.
Ideologickým důvodům nerozumím, jsem pragmatik. Nebudu to tu rozpitvávat. Musím, ale říct, že vegan v kožené bundě by pro mě byl přinejmenším úsměvný.
Snažím se jíst relativně zdravě. Maso nejím každý den. Tvrdím, že pokud člověku jde o to aby do sebe neládoval zbytečnou chemii, měl by jíst co nejméně "processed food". Tzn. nakoupit suroviny a z nich si svoje jídlo uvařit. Zároveň je mi sympatické využívat místních plodin - zahrádka, sběr bylinek v lese. Několik předchozích generací to tak praktikovalo a zdá se, že to fungovalo.
Zdravotní dopady alternativního stravování nemohu zhodnotit. Někdo tvrdí, že se jeho zdravotní stav po změně jídelníčku radikálně změnil k lepšímu. Otázkou zůstává, jestli to při neustálém řešení jídla a chození po zdravých výživách stojí za to. Výživa je to asi od toho aby člověka vyživila a dodala mu dostatek elánu a energie do života a jeho aktivit. Těžké je to asi hlavně v začátcích. Já jsem mnohokrát uvažoval nad tzv. paleo dietou, ale s mojím životem studenta je to velice těžko slučitelné. Zkrátka nechci stále myslet na jídlo a přemýšlet co uvařit a co neuvařit. Občas si tu bagetu prostě koupim, protože mám hlad. Potom, co ji dojím už hlad nemám.
Na světě žijí vrcholoví sportovci, kteří masem opovrhují. Například ultramaratonec Scott Jurek nebo český horolezec Jan "Tráva" Trávníček, který v létě vylezl na kopec K2. Těmi se vegetariáni dost často ohánějí a argumentují, jak je zrovna ten jejich styl stravy zdravý. Pokud to budeme ale hodnotit objektivně, tak se musíme podívat na zástupy vrcholových sportovců, kteří maso jedí a taky vyhrávají závody. Spíš jsou důkazem toho, že to bez masa jde.
Nekdo by mohl argumentovat pro veganství tím, že tento systém stravy je přirozený. A s tím bych v žádném případě nesouhlasil. Jsme tím, čím jsme kvůli tomu, že naši předci jedli maso. To je asi nezpochybnitelný fakt. Všechny domorodé kmeny alespoň jednou za čas ve svém jídelníčku nějaké to maso mají. Inuité ho žerou pořád a celkem jim to svědčí. Netvrdím, že bysme měli jíst maso každý den a furt. To asi uplně přirozené neni, ale proč ho vynechávat úplně?
Nakonec bych rád zdůraznil, že bych se nerad někoho svými úvahami dotknul. Zároveň bych nerad odsuzoval za to, co jí. Je to každého věc, co do svého chřtánu pravidelně vkládá. Každý jsme jiný jak povahově, tak tělesně. Je tu jistá šance, že i naše zažívací trakty nebudou všechny uplně stejné. Jako příklad bych uvedl tzv. "mlékový problém". Někdo tvrdí, že mléko je jed, někdo tvrdí, že ne. Před několika desítkami let nebylo zdravější potraviny, teď je démonizovaná. Mě chutná a neni mi po něm blbě. Proto ho občas piju.
Otázka tedy zní: Proč si zkrátka nenajít takový systém stravování, po kterém se budeme cítit dobře? Neni to uplně jednoduché a chce to nad tím trochu přemýšlet a možná se i trochu přemáhat. Rozhodně bychom tomuto hledání ale neměli obětovat svůj život. Howgh.


Vít

Pár fotek

Zdarec,
nahrál jsem pár fotek ze zahrady, z výletu do Brna a taky ze dne otevřených dveří v Letu Kunovice. V Brně jsem potkal Fildína, zkontroloval jsem, jak pokračují opravy budovy FSI. Taky jsem si zašel na výstavu kaktusů do botanické zahrady. Ve skleníku jim tam poletují živí motýli (jedná se o Martináče Attacus atlas).
Dnes jsem byl na dni otevřených dveří v Letu Kunovice. Lidí tam bylo spousta, před vchodem se tvořila dlouhá fronta. Fotit se tam nemohlo. Jenom tak na okraj se zmíním o několika zajímavostech:

•  letoun L410 má palivovou nádrž v křídle. Jsou to jakoby gumové vaky, které se vkládají mezi žebra. Nová modernizovaná verze bude mít jednu velikou nádrž bez gumových vaků.
• na nábežné hraně křídel tohoto letadla je gumový potah (viz obrázek), který slouží k odstraňování námrazy. Jakmile se námraza vytvoří, guma se nafoukne a námraza odpadne. Chytré.
• za rok se v Kunovicích vyrobí něco kolem osmnácti letadel. Některá z nich putují i do Nepálu. Píše se o tom například v tomto článku.

 To je ode mě prozatím vše.   

Promítání fotek na DK

Zdarec!
Z Ameriky jsem se vrátil šťastně a se všemi končetinami. Materiálů i zážitků je spousta. jejich datlování do písemné formy na blog by mi zabralo snad měsíc. Nebudu to dělat, místo toho jsem zvolil prezentaci formou veřejného setkání na DK v Uherském Brodě. Akce se koná týden po růžencové neděli 12.10.2014 v 15 hodin. Můžete dojít, můžete pozvat blízké nebo prostě jen lidi, které zajímá skautský tábor a přírodní krásy v USA. Já do té doby navybírám fotky, které za něco stojí a pokusím se sehnat i foto z jiných zdrojů.
Příspěvek zakončím plakátkem, který udělala Saša. Děkuji.

   

Google Foto

Zdarec, jeslize pridam nove fotkuy do mych aleb, lze je najit nasledovne:

• klikni na odkaz foto na prave strane meho blogu
• objevi se moje verejne viditelna alba
• jestlize jsem v posledni dobe pridaval fotky, urcite je tam najdete

Mozete to zkusit.

foto USA

Zdarec, hodil jsem na net nejake fotky s USA. Preju prijemne prohlizeni. Odkaz je mimo jine i zde.

Žitný chléb

Nějakou dobu jsem se poohlížel po receptech na žitný chleba do domácí pekárny. Nenašel jsem ale žádný, který by mi absolutně vyhovoval, tak jsem začal testovat a výsledkem je následuící recepis.

Suroviny:

• 600g žitné mouky
• lžička cukru
• lžička soli
• lžíce kmínu
• 2 lžíce dýňových a slunečnicových semínek, 1 lžíce lněného a sezamového (lze samozřejmě obměnit ořechy nebo čímkoli)
• 1/2 kostky droždí
• 150 ml mléka
• 280 ml vody
• 1 lžíce oleje
• 1 lžíce octa 

 Všecko se nasype do pekárny, zvolí se nějaký celozrnný program. Hmotnost chleba je zhruba 750g. 

Vízum J-1

V posledních dnech jsem zařizoval pracovní vízum do USA. Konkrétně se jednalo o kategorii J-1, která je určena studentům. S těmito vízy je možné pracovat v americe 2-4 měsíce a potom ještě 30 dní cestovat. V letošním letnu se měnil způsob placení poplatku za vízum a popravdě řečeno mě info na internetu dost mátlo. Na něterých stránkách je uveden starý způsob, na jiných zase nový. Prostě zmatek. Rozepíšu tedy postup při zařizování víz do jednotlivých kroků a možná k nim ještě přihodím nějakou tu historku.
Celý postup se tedy skládá z několika kroků:

• vyplnění elektronického formuláře DS-160
• zaplacení vízového poplatku
• zaplacení poplatku SEVIS
• osobní pohovor na americké ambasádě

 

Formulář DS-160
Abyste začali žádat o vízum, není potřeba vlastnit letenku, pouze stačí mít k dispozici formulář DS-2019, ten jsem obdržel od zaměstnavatele v USA. Pak je možná vyplnit elektronický formulář DS-160 na stránkách amerického ministerstva zahraničí. Možná to zní složitě. Ty názvy a čísla jednotlivých formulářů, ale jsou vlastně pouze dva. Jeden elektronický (DS-160) a druhý papírový (DS-2019), o dalších už nebude řeč. V tom elektronickém bylo pár otázek, nad kterými jsem musel popřemýšlet. Některé pojmy jsem si musel vygooglit (např. "telecode" nebo "passport book number"), ale jinak šlo vše hladce. Vytiskněte si potvrzení o vyplnění formuláře. Jelikož je nutné odeslat pasovou fotku v e-podobě, není potřeba si ji nosit k pohovoru (to se rozchází se starým způsobem žádosti o vízum). Na obrázku je, jak vypadají typické otázky z takového formuláře.

Zaplacení vízového poplatku
Poplatek se platí na stránce ustraveldocs. Je to celkem intuitivní. Opět se zaregistrujete, vyplníte některé základní údaje a zaplatíte. Nevím, kolik se platilo před rokem (tuším, že to bylo méně), teď to je $160, suma je přepočítána na české koruny dle aktuálního kurzu. Já jsem platil kartou a to fungovalo bez problému. Nezapoměňte si vytisknout doklad o zaplacení vízového poplatku. Já jsem na to zapomněl, ve výsledku to ale nehrálo roli. Mají vás na ambasádě uloženého v počítači a na pár kliknutí zjistí, zdali jste zaplatili. Po zaplacení už je možné objednat se k pohovoru na ambasádu do Prahy. Očekávejte, že bude první volný termín tak za dva až tři týdny. Taky je tam možnost zažádat o urgentní odbavení, ale tuhle možnost nemám prozkoumanou.
Ještě jedna věc. Všude se píše, že musíte uhradit poplatek kurýrní službě za doručení pasu, ale já nic takového nehradil a myslím si, že je to zahrnuto už v poplatku za vízum. Jistý si ale nejsem, protože jsem služeb kurýra nevyužil. V další sekci se k tomu dostanu.

Zaplacení poplatku SEVIS
Tohle je uplně v pohodě platí se $35 na stránce FMJFee. Zase jsem platil kartou a tuším, že je opět nutné identifikovat se číslem z formuláře DS-2019. Opět je nutné vytisknout si potvrzení.

Pohovor
Z této části si nejvíc pamatuju, protože proběhl tento týden, a proto se u ní asi nejvíc zdržím. Nejprve zde přehledně napíšu co jsem u pohovoru potřeboval.

• originál formuláře DS-2019
• potvrzení o vyplnění DS-160
• potvrzení o studiu
• pas
• potvrzení o zaplacení vízového poplatku
• potvrzení o poplatku SEVIS

Probíhá to tak, že vás u vstupu na ambasádu prošacují, zabaví hodinky, mobily a klíče a pak si jdete sednout do čekárny. U prvního okýnka se mluví česky, tady odevzdáte všecky papíry (kromě potvrzení o studiu) a zeptají se vás kdy opouštíte ČR. Já odlétám za pár dní (v den pohovoru za sedm), tak mi řekli, že víza se asi nestihnou doručit poštou, že asi budou připravena týž den odpoledne. Pak vás úřednice pošle zpět na židličku. Nevím, jestli je to běžné, ale dostali jsme eště brožurku, kde se psalo o obchodu s lidmi. Mám na mysli takové ty inzeráty v novinách typu "Práce v zahraničí, nepotřebujete žádnou kvalifikaci a vyděláte majlant". Nakonec sdílíte pokoj v zaplivané ubytovně se třemi Maďary a Polákem, zadlužení až po uši. 
U druhé přepážky (odkud si vás za pár minut zavolají) se už mluví anglicky. Ukážete potvrzení o studiu a odpovíte na pár otázek. Mě se ptali co jedu do USA dělat, kde studuju a jak se dá bránit proti obchodu s lidmi. Uplně poslední otázka se týkala telefonního čísla na policii. To jsem nevěděl, ale už to vím. Pak mě tedy poslali zpět do ulic, že se mám stavit odpoledne vyzvednou vízum, která možná bude hotové. Ještě, že jsem měl v Praze víc pobíhání a koupil si jídenku až na večer.
Další kolo bylo domluveno na tři, doběhl jsem o pět minut pozdějš nechal se prošacovat známými u dveří. Na otázku, zdali je nutné tahat z batohu i lžičku se tvářili pobaveně. V čekárně už sedělo spousta študáků lačnících po vízu. U přepážky nikdo. Tak jsem se k ní postavil, prtože jsem měl trochu naspěch kvůli busu. Úřednice došla k okýnku, zašmátrala v hromadě pasů a vytáhla ten můj. Hotovo. Poděkovat rozloučit se s úřednicí, rozloučit se se securiťákem a rychle na autobusák. Relativně unaven, ale spokojen jsem v sedadle autobusu přemítal nad starým Aztéckým rčením "Štěstí přeje nepřipraveným."

To by bylo pro dnešek vše. Snad se sem časem prokliká někdo, kdo řeší vízum J-1 a ocení moje zkušenosti s vybavováním téhle nálepky do pasu. A když ne, tak jsem (aspoň doufám) někoho, kdo se nenechal odradit množstvím formulářů a keců okolo, třeba i trochu pobavil.