Hovory k sobě

Zdarec!

Chtěl jsem se s vámi podělit o knihu, kterou teď zrovna čtu. Jedná se o Hovory k sobě od Marka Aurelia.

Nejprve pár slov k autorovi. Jedná se o římského císaře, který vládl v období mezi lety 161 a 180 našeho letopočtu [1]. Jelikož jeho otec Annius Verus zemřel již v Markově mládí, byl vychováván svým praotcem, po jehož smrti byl adoptován do císařské rodiny císařem Antoniem Piem. Je zajímavé, že vládl římu společně s Luciem Verem. Sám Markus měl na starosti západní část říše, L. Verus spravoval helénizovaný východ říše. Období jeho vlády bylo bohužel poznamenáno neustálými válkami. Nejprve byl východ říše napaden Parthy, kteří vpadli do Sýrie. Markus nestihl ani pořádně oslavit své vítězství a už musel spěchat na sever k Dunaji, kde čelil nájezdům Germánů a Keltů. Jeden z jeho spisů je zakončen větou "Psáno v území Kvádů nad Granuou". Během bojů s germány se tedy ocitá až území nynějšího Slovenska (u Hronu). Z roku 179 pochází pamětní deska Římanů, kterou si dodnes můžete prohlédnout v Trenčíně [2].

Markus Aurelius byl stoupencem tzv. stoicismu. Je to filozofický směr, který vyzdvihuje rozumové schopnosti člověka. Doslova dává recept na šťastný život. Jako jedna ze základních myšlenek se mi jeví to, že dle stoiků nelze rozdělit události na špatné či dobré. Důležitý je náš postoj k nim. Markus Aurelius se velice často zaobírá myšlenkou pomíjivosti a smrti. Neustále poukazuje na to, že s měnící se přírodou se musí měnit i člověk sám. Důležité je proto využít dobře času, který nám zde byl dán. Nezoufat nad tím, že něco nejde, ale pracovat s tím, co nám osud nadělil. Nečekat na to, co nachystá zítřek, nevzpomínat na věci dávno minulé. Dle stoiků máme zkrátka žít přítomným okamžikem.

Je pozoruhodné, jak mohou být myšlenky člověka, který žil před několika stovkami let stále aktuální. Určitě nejsem sám, kterého jeho úvahy oslovují. Tu knihu doporučuju. Je to celkem náročné čtivo, ale velice obohacující. Já to nedokážu číst po troškách a jedu možná až zbytečně rychle. Holt si to projedu eště jednou.

Nakonec eště pár hovorů jen tak pro ukázku nebo pro inspiraci:

Všechno je v ustavičném přeměňování; také ty sám se neustále přejinačuješ a v jistém smyslu "hyneš". A vůbec celý vesmír.  

Ze všech svízelů jsem dnes vyvázl; anebo raději: všechny svízele jsem vyhostil. Neboť nebyly kolem mne, nýbrž ve mně - v mých představách.

Zdravé oko má vnímat všechno, co je viditelné a nesmí říkat: "Rádo bych barvu zelenou", neboť to je znamení churavých očí. A zdravý žaludek má přijímat všechnu stravu stejně jako mlýn všechno, co má za úkol semlít. Právě tak zdravý rozum má být připraven na všechny příhody. Rozum, který říká: "Kéž i mé děti zůstanou naživu!" a "Kéž všichni mé skutky chválí!" - to je ono oko, které hledá jen zelené nebo ony zuby, které chtějí jen měkké. [3]