Ještě minulý týden, pocházely veškeré moje poznatky,
týkající se ornitologie, z poslechu audionahrávky legendárního
Šimkova a Grossmannova vystoupení „Kvído hledá nevěstu“. O víkendu se to ale
změnilo. Účastnil jsem se totiž budkovací víkendové akce v Moravské nové
vsi.
Protože se člověk o zdejší lužní lesy pěkně stará, čistí je,
těží dřevo a udržuje je v „bezvadném“ stavu, trpí místní ptactvo nedostatkem
starých ztrouchnivělých stromů, dutin a pařezů. Je proto nutné vyvěšovat našim
opeřeným přátelům do korun stromů budky. Vyvěšením to ovšem nekončí. Kromě
samotné instalace je nutné se o budky starat. Proto se pečlivě zapisují GPS
souřadnice každé z budek a ty se pak musejí každoročně čistit od zbytků
hnízd. V trávě a bordelu, který si ptáci během roku do svých příbytků
nanosí, se totiž velice rádi ukrývají roztoči a jiné breberky.
Já jsem byl členem čistící skupiny. Nafasovali jsme žebřík,
rukavice, GPSku a celý den jsme pobíhali po lese a vybírali hnízda. Všecko
dobře dopadlo. Počasí bylo nádherné, ze žebříku nikdo nespadl a do bažiny jsme
se taky nepropadli. Trošku jsem čekal, že v některé budce najdeme něco
neobvyklého. Třeba žabu nebo náušnicu. Překvapení se ale nekonalo. Fotky nemám,
protože jsem fotoaparát zanechal na bytě. Vzpomínky ale zůstanou. Parádní
víkend.
Nejsu žádný eko terorista. Ani si nejsem jistý, jaký názor
mám o ochraně přírody obecně. Možná, že právě zobecňování a házení všech lidí,
které baví starat se o prostředí kolem nás, do jednoho pytle je právě ten
přístup, který nikam nevede. Těžko říct. Každopádně člověk přírodu kolem sebe
mění. To je nezpochybnitelný fakt. Snažit se za každou cenu zachovat původní
krajinu nedává smysl. Už jen z toho důvodu, že nelze říct co to ta původní
krajina je. Je to krajina, která tu byla před tisícem nebo před stovkou let? To
nelze rozhodnout. Šak ani ty louky plné orchidejí by v Bílých Karpatech
bez zásahu člověka nevznikly.
Určitě ale má smysl snažit se o to, aby ekosystém tady na
tom našem kousku území nějak fungoval a aby tvorové, kteří zde žijí s námi, eště
nějakou dobu přežili. Doufám, že jsem k tomu tenhle víkend taky trochu
přispěl.
Díváme se na dokumenty o přírodě, sledujeme cestovatelské
pořady, jezdíme do vzdálených krajin. Místo toho by možná stačilo zvednout se a
jít na procházku do lesa za barákem. Dívat se kolem sebe. Častokrát si říkám,
jak to tu máme dobré. Věřím tomu, že si to uvědomí i lidi kolem mě. Začnou za
sebou zanechávat míň odpadu a začnou žít trochu skromněji. Ke spokojenosti není
potřeba mít v baráku tři televize a kamion v garáži. Spokojenost je jinde.
To si myslím já.
Sypejte ptáčkům.
OdpovědětVymazat