Lidé produkují neuvěřitelné množství odpadu. Občas se nad tím zamýšlím. Kolik terabytů dat je lidstvo schopno vyprodukovat za jediný den? Jakoby nestačilo, že nás na každém kroku sledují bezpečnostní kamery a neuvěřitelné kvantum různých senzorů, rozmístěných po celém světě, zaznamenává nejrůznější ukazatele, ve kterých lze najít souvislosti jen velice obtížně. Každý chce mít navíc všechno natočené a vyfocené. Nikdo nestojí o sdílení dat. Každý chce mít SVŮJ obrázek eiffelovky na SVÉM počítači. Jako důkaz, že tam byl. Pokud nějaká událost není zdokumentovaná (alespoň třikrát), jakoby se nestala. Lidé tráví čas ukládáním svých zážitků na horší časy. Aby je mohli prožívat mnohokrát po sobě.
Netvrdím, že je to uplně špatně. Mám sice drobný osobní problém s focením a točením videa. Nerad stojím před objektivem. Točení videa ze mě dělá herce, zbavuje mě přirozenosti a celkově při něm nemám dobrý pocit. Chtělo by se říct, že je to můj rybíz. Myslím ale, že nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že jen naprostá menšina lidí je schopna se před kamerou chovat zcela přirozeně a nenuceně se bavit. Paradoxem ale je, že se rád na fotky z nějaké akce či společenské události rád podívám. Každopádně by se to s tou dokumentací nemělo přehánět. Snad mi v tomhle dá alespoň někdo za pravdu.
Ale. Trochu jsem odběhl od záležitosti, o které jsem chtěl původně psát. Takže rychle zpět. Naše společnost je (kromě produkce odpadu) posedlá zkoušením nových věcí. Uvedu příklad. Kdo neviděl nové Star Warsy je považován za ignoranta. Jsme masírováni novými tituly, které se v televizi, kinech a na pultech knihkupectví točí jako na obrtlíku. Měli bychom číst nové knihy a sledovat nové filmy, protože jenom v nich jsou aktuální témata. Včerejší noviny jsou staré, vše se rychle mění. Tak je nám to předkládáno. Já ale tvrdím, že život je jen tak rychlý, jak rychle ho žiješ. Pokud věčně nemáš čas, je to tím, že nejsi ochoten obětovat některou z tvých aktivit, aby sis ho udělal. Jednoduché.
Nemám v globále nic proti zkoušení nových věcí, ale jako mnohem rozumnější variantu přístupu ke kulturní tvorbě považuju pohled z poněkud konzervativní strany barikády. Proč se nezaměřit na osvědčenou klasiku? Pokud nějaký film zůstává oblíbený i po několika desítkách let od jeho natočení, pravděpodobně to svědčí o jeho kvalitě. Chtělo by se dokonce říct, že je “nadčasový”. To, že lidé v minulosti řešili jiné problémy je kravina. Mění se jen kabát, ale uvnitř zůstáváme stejní.
V případě knih je ta změna ještě víc znát. Texty, které jsou staré několik stovek let, nám stále mají co nabídnout. Jako příklad bych uvedl některé filozofické texty stoiků, o kterých jsem se už zmiňoval v předchozích příspěvcích. Kniha přísloví v Bibli je výborné čtivo. Labyrint světa od Komenského taky není žádná novinka, ale rozhodně stojí za to. Ano, forma starých textů může být někdy obtížně uchopitelná, ale ne vždy. Dají se najít i díla, která jsou velice slušně přeložena či přepsána.
Bylo toho natočeno a napsáno tak moc, že není v silách jediného člověka vidět, přečíst a slyšet všechno. Navíc jsme obdařeni darem zapomínání, což se hodí, protože se můžeme k těm nejlepším dílům vrátit znova. Kolikrát chceme. S největší pravděpodobností v nich budeme stále objevovat něco nového, nečekaného. Tento příspěvek bych proto rád zakončil doporučením.
Vybírej si, čemu se vystavuješ. Platí to stejně snad ve všech ohledech. Stejně jako nemůžeš požrat všechno co vidíš na stole (jitrnica s jabkem asi není dobrá kombinace), není dobré ani nechat se krmit vším, co ti naservírují v televizi. Všechno to, na co se díváš a co čteš tě ovlivňuje. Ať chceš nebo ne. Nech se ovlivňovat pouze těmi správnými myšlenkami. Místo zkoušení stále nových věcí si zkus nechat něco doporučit. Neměj strach se k dobré knize vrátit. Klidně i vícekrát. Pokud byla dobrá poprvé, bude snad dobrá i podruhé. Nemusíš ji číst celou. Klidně přeskakuj. Vyber si pouze kapitolku. Čti pozpátku, odprostřed. Stejně už víš, jak dopadne.
Zdraví chip, řečený konzervativní
