Časem se možná dostanu k tomu, že omezím sladkosti jako takové. Omezení konzumace cukroví je přinejmenším dobrý začátek. Vybral jsem si ho z několika důvodů:
- je ho doma téměř neomezené množství
- je neustále k dispozici
- konzumace prvního kousku nezahání chuť, pouze vybízí k dalšímu mlsání
Člověk se cítí trochu nepříjemně, když nemůže ochutnat, popřípadě pochválit, výrobky známých, kteří si na cukroví dali opravdu záležet. Za ten uspokojující pocit po úspěšně zvládnuté výzvě to ale dle mého názoru stojí. Na návštěvu se nejdu najest, ale povykládat. Tím si ospravedlňuji odmítání přichystaných laskomin. A celkově tomu žrádlu a pití přisuzujeme zbytečně velkou váhu.
Byl bych možná mnohem radši, kdyby si hostitel místo plného stolu přichystal nějaký zábavný program, aby furt nemusela hrčet ta televize s tisíckrát ohranými pohádkami. Něco ve stylu: "Tady mi slož tyhle pucle.", "Dlouho jsme se neviděli. Nedáme partičku šachu?" nebo "Nezdá se ti, že lidi si nejlíp popovídají u skládání uhlí do sklepa?". No dobře nechal jsem se trochu unést. Asi by to tak nefungovalo. Na druhou stranu, když k někomu dojdete a on zmizí na půl hodiny v kuchyni se slovy že vám musí něco přichystat, tak je to na zabití.
Zpět k mému závazku. Můj maličký krůček z komfortní zóny byl tedy úspěšný. Není třeba dělat velké změny. Ty vedou častokrát pouze k neúspěchu a následné frustraci. Malá změna je reálná a velice často také úspěšná. Já osobně budu určitě dále zařazovat takové drobné výzvy, nebo drobné překážky, do svého každodenního života. Už Seneca tvrdil, že je dobré vystavit se na nějaký čas chudobě. Vědomě a zcela plánovaně. Potom si člověk řekne. Opravdu je to, čeho se bojíš, tak strašné? V neposlední řadě se u takových překážeček člověk trochu zocelí. Kdoví, kdy se to bude hodit. Až bude panovat celosvětový nedostatek vánočního cukroví, já budu poslední, kdo si bude stěžovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat