Kožené drobnosti

Ahoj. Rád bych se pochlubil koženými drobnostmi, kterým jsem se v posledních několika dnech ve volných chvilkách věnoval...

Řemínek na hodinky

Spona do vlasů

Kam upíráš svůj zrak?

Zdravím Tě,

v následujícím příspěvku bych se rád podělil o myšlenku, o které jsem nedávno rozjímal. Ve zkratce by se dala shrnout takto. Málokdy si uvědomujeme, jak důležité je, kam směřujeme svůj pohled, kam se díváme.

Uvedu příklady oblastí, kde je pohled velmi důležitý. Prvním z nich je jízda na motocyklu či na kole. Před zatáčkou je přirozené naklonit hlavu na stranu, na kterou budeme zatáčet. Člověk, který upírá svůj zrak pod sebe moc daleko nedojede. Dívat se před sebe, do oblasti, ze které může hrozit nebezpečí je přirozené a žádoucí.

Dalším příkladem může být například směr pohledu při provádění cviků, náročenjších na koordinaci. Mám na mysli třeba mrtvý tah či kettlebell swing. Při těchto cvicích se doporučuje zrak upírat na jedno místo. Zhruba 5-10 metrů před sebe. Člověk si tak zachová pevný bod v prostoru a je lépe orientován. Hrozí mnohem menší riziko ztráty vědomí či nevolnosti při provádění cviku.

Nebo třeba lidé, kteří jsou nám pravidelně "na očích". Do značné míry ovlivňují náš život a pomáhají utvářet naši osobnost. Ne nadarmo se říká, že jsme průměrem pěti lidí se kterými se stýkáme nejčastěji. Je jen na nás, zdali se budeme večer co večer dívat na kriminální příběhy plné násilí a negativních emocí. A nebo zvolíme například setkání s někým blízkým či procházku po městě. Jako vhodná večerní zábava může posloužit četba životopisu nějaké zajímavé osobnosti. Člověka, který toho mnoho dokázal a od kterého můžeme načerpat nějakou inspiraci.

Proto, až zítra otevřeš oči, soustřeď se na to, kam upřeš svůj zrak. Je důležité na co se díváme. Protože to, kam se díváš, určuje tvůj směr.

Zašlá sláva jedné světnice

Kdoví co všechno se tu kdysi odehrálo.

Jednodenní půst

Zvol si několik dní, spokoj se v nich s nejskromnějším a nejlacinějším pokrmem i hrubým a drsným šatem a řekni si: "Tohohle ses tedy bál?"

Seneca 

Minulý týden jsem se odhodlal k experimentu ve formě krátkodobého (jednodenního) půstu. Rozhodl jsem se tak z mnoha důvodů, jež v tomto příspěvku vyjmenuji. Podělím se o to, jaká pravidla jsem si nastavil a jaký to na mě mělo vliv. Chtěl bych shrnout pozitiva i negativa krátkodobého hladovění. Kdo ví? Možná i někoho inspiruji k podobnému experimentu.

Na začátku jsem si položil několik otázek. Proč to dělám? Proč mě myšlenka na hladovění už několik měsíců/let pronásleduje? Proč jsem se doposud neodhodlal to vyzkoušet? Opravdu je tak strašné mít několik hodin hlad?

Jednotlivé důvody a odpovědi na otáky jsem si vypsal pěkně pod sebe.

Zdravotní benefity 

Naposledy, když jsem držel půst, bylo to tuším rok zpátky, jsem se cítil dost blbě. Bylo to pro mě spíš utrpení. V mnoha článcích a knihách se ale dočítám, že hladovění je pro lidský organismus vlastně dost přirozená věc a z dlouhodobého měřítka nám prospívá. Těmi články myslím například [1] nebo [2]. Dále jsem se inspiroval od lidí, kteří už mají něco za sebou a zjistili, že pojídat celý den rohlík za koláčem není úplně optimální. Mnoho úspěšných (a hlavně zdravých) osobností sednou k jídlu pouze jednou denně. Nebo alespoň nesnídají. Můžu jmenovat například Pavla Tsatsoulina nebo ledového muže Wima Hofa. Doktor Peter Attia zkoumá (většinou na sobě) účinky hladovění na lidský organismus a na sportovní výkon. Jeho dosavadní výsledky mimo jiné nasvědčují tomu, že hladem a ketózou by se dala za určitých okolností léčit rakovina. Inspirován těmito osobnostmi se snažím ráno omezovat sacharidy. Od té doby co jsem vločky vyměnil za sardinky se zeleninou cítím více energie a vydržím v pohodě až do oběda. Před tou změnou mě většinou chytaly "hlady" a já je musel zahánět. Často ve spěchu. Dá se tedy tvrdit, že na tom něco bude. Alespoň mě to tak připadá. Hladovění má údajně pozitivní vliv na inzulinovou odezvu. Tím mám na mysli ospalost po jídle a vůbec. Jestli tělo je schopno rozeznat pocit sytosti. Během půstu si odpočine trávicí soustava a zbývá pak více energie pro ostatní orgány. Například pro svaly či mozek. V hladovém módu se má naše tělo snad přepnout do režimu, ve kterém "požírá" staré a nemocné buňky. To vše patří ke zdravotním benefitům hladovění. Asi by se dalo ještě pokračovat, ale nejsem odborník a proto nebudu rozepisovat odborné záležitosti.

Posílení vůle

Hladovění beru jako formu mentálního cvičení. Řekl jsem si, že pokud se mi podaří vydržet a překonat pocit nepohodlí, pak se zvýší moje sebevědomí. Budu se cítit svobodnější, protože nebudu otrokem svého žaludku. Budu si moci zvolit, zdali dám přednost práci, zábavě nebo jídlu.

Ušetření času a peněz

Jídlo (konzumace i příprava) mi zabere klidně i několik hodin denně. Chtěl jsem si vyzkoušet, zdali bude tento rozdíl znatelný a jak ten čas využiju. K finanční stránce nemám moc co dodat. Snažím se stravovat kvalitně a sním toho celkem dost, takže utratím dost peněz za jídlo. Navíc, ušetřit před Vánoci nějakou tu stovku by přišlo vhod snad každému.

Duchovní, filozofické důvody

Je hromada lidí, kteří si nemohou vybrat co budou jíst. Dokonce je spousta lidí, kteří umírají hladem. Máme se to opravud dobře a jídla si kolikrát úplně nevážíme, bereme jej jako samozřejmost. Chtěl jsem si to připomenout a uvědomit si, že potraviny na pultech našich obchodů jsou obrovský dar a že bych si jich měl mnohem více vážit.

No a jak to dopadlo?

Dopadlo to výborně. Neumřel jsem. Necítil jsem se špatně. Spíš naopak. Pocit prázdnoty byl hodně příjemný. Za ten den jsem toho stihnul hromadu udělat. Ten ušetřený čas jsem využil kreativně. Mám pocit, že jsem za ten den stihl hrmoadu věcí. Byl jsem stále zaneprázdněný a proto pro mě nebyl problém na jídlo nemyslet. Nebyl to teda uplně striktní půst, kdy bych pil pouze vodu. Měl jsem 2 kávy a nějaký čaj. Důvodem bylo, že jsem si to nechtěl znechutit. Řekl jsem si, že přitvrdit můžu vždy. Cvičit jsem nebyl, ale v půstech hodlám pokračovat. V budoucnu bych chtěl otestovat svoji výkonost s prázdným žaludkem. Snad jediný negativní pocit spočíval v tom, že mi byla zima. V místnosti, kde se lidé potili a otvírali okna jsem byl v košili a ve svetru a bylo mi tak akorát. Dalo se to ale přežít. Za ten pocit čistoty a "jasné hlavy" to určitě stálo.

Když je to levné, tak toho koupíme víc

Rád bych se podělil o článek [1], který se zabývá zvýšením světelného znečištění ve spojitosti se vznikem úspornějších technologií.

Setkáváme se s tím dnes a denně. Obzvláště pak ve čtvrtek v Kauflandu. "Je to levné, tak si to koupím. Ani me vlastně nezajímá, že to nepotřebuju." Tohle si často říkáme. Příště, až budu nakupovat se budu snažit nedívat na cenu. Spíše se zamyslím, jestli daný produkt opravdu potřebuju. Pokud ano, tak si ho koupím. Klidně i za cenu vyšší ceny.

Zase jídlo

V uplynulém týdnu jsem se zamýšlel nad otázkou zdali je pro nás strava opravdu tak důležitá. Zdali je opravdu nutné hlídat si každou kalorii. Co jíst a co nejíst. Svoje postřehy a myšlenky nehodlám rozepisovat do sáhodlouhých odstavců. Spíše se bude jednat o několik zásadních zvyků či pravidel, které jsou dle mého názoru nejdůležitjěší. A které bychom měli dodržovat. Tak pojďme na to.

Jez pomalu, vědomě. Vnímej chuť jídla a užívej si ji. Nezapínej si k jídlu počítač a ani nic nečti. Před jídlem se uklidni a buď vděčný za to, že máš plný talíř. Důležitější je JAK jíš. Až potom CO jíš.

Svačinky jsou zbytečné. Po tatrance ti bude akorát zle, ovoce hlad nezažene. Počkej, až budeš mít klid na pořádné zdravé jídlo s adekvátním množstvím bílkovin, tuků a sacharidů. Neboj se hladu. Čtyři jídla za den stačí. Nenech se jídlem omezovat.

Nejez průmyslově zpracovávané potraviny a produkty s podezřele dlouhou dobou trvanlivosti. Jez suroviny. Tedy zeleninu, maso, ovoce, semínka, oříšky a tak.

Přizpůsob svoji stravu tomu co zrovna děláš a čeho chceš dosáhnout. Přes týden se drž svým zásad, jez co ti nedělá špatně. Zjednoduš své stravování. Klidně jez stále stejná jídla. Na oslavách si užij dobré jídlo. V přiměřeném množství. Na výšlapu v horách jez úplně jinak než přes týden v kanclu.

Když jsi byl u zubaře a máš umrtvenou půku tváře, radši nic nejez. Budeš pak mít ret rozkousaný do krve.

Vyhni se "drogám". Na pravidelné bázi bys neměl pít alkohol ani kávu. Jednoduché cukry bych sem vlastně zařadil taky. Jednou za čas na chuť? Proč ne. Z pravidelné konzumace výše zmíněných potravin bych už měl trochu obavy. Jsou to výborné nástroje, jak se "nakopnout" nebo uvolnit, ale po čase přestanou fungovat. Potom, když je budeš nejvíce potřebovat, musíš se jimi doslova předávkovat.

Strava není vše. Pro zdraví a dobrou kondici je také hodně důležitý spánek, přiměřený pohyb a psychická pohoda. Jídlo je pouze jeden díl skládačky.

Čistější voda

Udělal jsem si radost a koupil jsem si do práce skleněnou láhev na vodu. Nic moc si od toho neslibuju. Život se mi pravděpodobně o mnoho neprodlouží. Škodlivin a chemikálií dostávám do svého těla jinými způsoby mnohem víc. Na druhou stranu si říkám, že tím nic nezkazím. Dává mi smysl řídit se upozorněním výrobce. Konkrétně, že lahve nejsou určeny k opakovanému používání. Pár řádků o obsahu hormonů v plastech jsem dohledal na oslovi [1].

Ranní rutina

V posledních dnech se snažím analyzovat stres ve svém životě. Zajímá mě, proč a kam tak spěchám. Proč chci být brzo v práci? Proč chci mít cvičení rychle za sebou a proč musím stihnout vše co jsem si naplánoval?

Pokud by se to stalo a já bych si splnil všechny úkoly, stejně se zítra objeví nové. Pokud budu spěchat a nebudu si užívat cestu do práce v MHD, tak ztratím hodinu svého života denně. Sice nejsem v buse moc produktivní, ale pořád si můžu číst, poslouchat hudbu, pozorovat lidi, přemýšlet a nebo se dívat ven z okna.

Tak jsem si řekl, že už nebudu spěchat. Začal jsem tento týden. Rána už pro mě nejsou ve znamení hltání snídaně a sprintu na šalinu. Cíleně jsem to změnil a vynechal ze své ranní rutiny. Nemám nastaveného budíka, nevím kdy opustím byt. Výsledkem je, že si ráno ustelu postel a vyvětrám. Pak se v klidu najím sardinek s tvarohem se semínky. Dám si čaj, vyprázdním se a valím ven. Do práce se dostanu cca o 10 minut později. Jelikož mám pružnou pracovní dobu, tak je to totálně v pohodě.

Ještě jsem si uvědomil důležitou věc. Věci musím mít nachystané už večer. Protože pokud se tak nestane, tak je téměř jisté, že něco zapomenu.

Málokoho asi překvapí, že ranní i večerní zvyky a rutiny jsou tak důležité. Nicméně já jsem si svým malým "experimentem" uvědomil, že podle toho jak vypadá moje ráno, vypadá i můj den. Důležité je najít si svůj režim a toho se držet. To, děláme každý den, je důležitější než to, co děláme občas.

Přeju hezký den.

Aplikace byla úspěšně odinstalována

Zdravím Tě, milý čtenáři.

Začátky mých příspěvků začínají v posledním roce dost podobně. Většinou je to něco ve stylu: "Už dlouho jsem sem nic nenapsal." To se ale změní. Jsem o tom přesvědčen. Kde beru tu jistotu? Vysvětlím.

Včera po cestě do práce jsem si v mobilu vypnul aplikaci Facebooku a Messenger jsem úplně smáznul. Moje mobilní zařízení odteď slouží opět k činnostem, ke kterým je primárně určen - k volání a psaní SMS. Už nechci být otrokem sociálních sítí. Mám takový pocit, že mi to víc bralo než dávalo. V posledních dnech jsem si na neurotickém kontrolování mobilu vytvořil solidní závislost. Jestliže už nebudu každou čtvrthodinu kontrolovat, co nového se událo ve světě sociálních sítí, pak mi zbyde hromada času na přemýšlení, učení se a pozorování věcí kolem.

Doufám, že mi to alespoň nějakou dobu vydrží. Začnu jedním týdnem. Pak zanalyzuju, jaký to má dopad na můj život. Pokud bude kladný, budu v tom pokračovat. Chtěl bych svůj život trochu zjednodušit. Cítil jsem, že na mě působí mnoho vlivů a ne všechny působily pozitivně. Pokud trošku "osekám" nepotřebné informace, které se ke mě přes den dostanou. Mohl bych mít v hlavě trochu jasněji. Teď to mám tak, že běhám od jedné věci ke druhé a připadám si, že nedělám žádnou pořádně.

Rád bych se tedy polepšil a alespoň po nějakou dobu sem na blog psal alespoň s frekvencí jednou za týden. Bude se jednat spíše o kratší příspěvky úvahového typu. V hlavě se mi víří mnoho zajímavých myšlenek a některé z nich jsou i objevné. O ně bych se rád podělil. Aspoň se trochu zlepším v psaní českého textu a dá-li Bůh, tak si to i někdo přečte.

Na závěr jedna myšlenka, kterou jsem nedávno četl v knize Daily Stoic [1].

Je důležité naučit se říkat ne. Může se jednat o odmítnutí zbytečné schůzky, zbytečného jídla či zbytečné distrakce od skutečně důležitých věcí. Nechť se nám to všem daří.

Buďte zdrávi :)

Jak vypnout upozornění aplikace messenger

Už jsem se smířil s tím, že pro zobrazení zpráv z Facebooku musím mít ve svém mobilu nainstalovanou aplikaci Messenger. To jsem nějak zkousnul. Co jsem ale nezkousnul, je přemrštěná otravnost této aplikace. Okamžitě po přijetí zprávy na FB se kromě zvukového signálu objeví na obrazovce ikonka s profilem osoby, která mi zprávu poslala. Nepřečíst si tu zprávu hned je pak pro mě velice těžké.

Dle mého názoru bychom se měli snažit bojovat s neustálými podněty z okolí, které nás neustále rozptylují. Otravné nedůležité zprávy, které mohou počkat, jsou jedním z takových podnětů. Těmi důležitými věcmi myslím například četbu, poslouchání rozhovoru nebo práci na nějakém výrobku. Rád bych se dostal do stavu, kdy si zprávy přečtu tak jednou dvakrát za den, na některé z nich odpovím a budu to mít vyřešené. Kolikrát se přistihnu, že neustále kontroluju, jestli mi něco došlo a moje pozornost je pak neustále rozptýlená. Možná to znáte taky.

Pro všechny, co řeší podobný problém, zde napíšu, jak se zbavit notifikací aplikace Messenger.

1. Vypnutí zvukových signálů ... V menu najedťe na Nastavení -> Aplikace a tam si rozklikněte Messenger (aplikace zabírá 191 MB). Vypněte zatrhávací políčko Zobrazit oznámení. Tím jsou zvukové signály potlačeny.
2. Vypnutí zobrazovaných zpráv na úvodní obrazovce ... Zapněte aplikaci Messenger, klikněte na ikonku panáčka v pravém horním rohu obrazovky. Tady je uloženo vaše uživatelské nastavení. Rozklikněte nabídku Upozornění a zvuky. Zde je možné vypnout upozornění. Doporučuji vypnout vše. 

Poznámka: Tento návod je platný pro Android 5.1.1. a verzi Messengeru 111.0.0.15.46