pondělí 3. října 2022

Perovy spacak Warmpeace Viking 600

Dalsi vec, se kterou jsem spokojeny a kterou bych doporucil kazdemu bez rozdilu veku i pohlavi, je perovy spacak Warmpeace Viking 600. Spal jsem v nem na treku ve Svedsku [Kungsleden], ktery jsem absolvoval letos na podzim. Teplota v noci tam byla lehce nad nulou, ale bylo nevlidno a casto prselo. Spacak se osvedcil. Nebyla zadna noc, kdy by mi byla zima.

Pokud budu psat o jeho prednostech, tak budu srovnavat se spacaky ve stejne cenove kategorii (kolem 5000,-). Da se koupit i spacak za vyrazne vice penez s vyrazne lepsimy parametry. Pro cloveka, ktery na treku ale travi jen nekolik dni/noci v roce to podle me nema uplne vyznam. Takze, co se mi na spacaku libi?

  • Nizka hmotnost (1100 g), sbalitenost.
  • Tepelny komfort i v teplotach lehce pod nulou. Vyrobce udava komfortni teplotu do -3 °C.
  • Je v nem prostor na pretaceni, coz je pro me dulezite, protoze se v noci ruzne tocim. Chvilku spim na zadech a chvilku na brichu. Je logicke, ze to trochu zhorsuje tepelny komfort, ale ten rozdil neni moc velky.
  • Cena (ve sve kategorii jeden z nejlevnejsich spacaku).
  • Cesky vyrobce. Je to takova klasika, stejny spacak se v nejakych obmenach vyrabi uz hodne dlouho a pokud bych mel kupovat dalsi perak do rodiny, tak bych koupil stejny a v pripade potreby bychom si je spojily.
  • Zip se nezadrhava, spacak je kvalitne zpracovany.
Jeste poznamka k velikosti spacaku. Uvazoval jsem nad tim jestli koupim 195 cm variantu nebo jen 180. Merim 183 cm, takze je to dost na hrane. Nakonec jsem se rozhodl pro 180 cm a musim rict, ze to byla dobra volba. Spacak mi sedi tak akorat. Pod nohama nemam volny prostor a 180 cm varianta je o par gramu lehci. 
 
Co se tyce nevyhod, tak vidim asi jen dve. Pokud by vam spacak promokl, tak jeho izolacni vlastnosti pudou velice rychle dolu (ale to plati obecne pro vsechny vyrobky z peri). A pri teplych nocich v nem bude vedro. Pokud uvazujete nad perovym spacakem a nejste profik, ktery travi venku kazdy vikend, tak Warmpeace Viking 600 bude dobra volba. 



úterý 6. září 2022

Hodinky Timex Digital Ironman

Ahoj. Obcas me popadne nutkani neco sdilet s ostatnimi lidmi. Doposud jsem tomu nutkani odovalaval, ale dnes se to zmeni. Protoze mam pocit, ze v posledni dobe hodne nakupuji (a jeste vic o nakupech premyslim), rad bych zde sdilel svoje dojmy z veci, ktere mi zjednodusuji zivot nebo se mi proste jen libi. Po case mozna pribudou i nejaka chyba rozhodnuti, kterych jsem v poslednich tydnech/mesicich udelal taky docela dost.

Ale ted k tematu. Moc se mi libi hodinky, ktere jsem si pred nedavnem koupil. Doporucil bych je kazdemu cloveku, ktery nehleda krasu, ale diva se spis po prakticnosti a hleda hodinky, ktere si s sebou muze vzit kamkoli. Jedna se o hodinky Timex Digital Ironman (oznaceni TW5M44900). Jsou supr. Jako jejich hlavni vyhody povazuju nasledujici polozky:

  • Jsou malicke, pohodlne na ruce. Pro malozapestnika jako jsem ja je to docela vyhra.
  • Kdyz se rano vzbudite, jeste je tma a chcete se podivat kolik je hodin, tak nemate problem. Hodinky jsou podsvicene (indiglo). To svetlo neni moc ostre, takze to nebudi ani rodinu.
  • Stopky. Tuhle funkci pouzivam docela casto. Pri vareni vajicek, stopovani 15ti minut pri Covid testu a dalsich ukonech se to hodi. Pred tim nez jsem ty hodinky mel tak jsem si vubec neuvedomoval jak pohodlne je mit stopky na ruce.  
  • Muzete s nima vsude, i do vody (vmaji vodotesnost 10 ATM).
  • Cena. Je prizniva.
No a to je vsechno. Uvidime, jestli na ne po case nezacnu nadavat, ale myslim, ze ne. Fakt mi ty hodinky prijdou hodne prakticke.





středa 31. ledna 2018

Umění říkat ne


Zdravím Tě.

V následující kratičké úvaze se pokusím sepsat pár řádků o tom, jak, kdy a hlavně proč je dobré říkat ne. Připadá mi, že lidé kolem mě s tím totiž trochu bojují. Bojí se odmítnutí okolního prostředí. Bojí se, že nepůjdou s davem a proto raději "drží hubu a krok" a neustále kývají a souhlasí. Ano, půjdu tam s tebou. Ano, udělám to pro tebe. Ano koupím si nové boty, jen proto, že jsou zrovna ve slevě. Ano, dám si s tebou panáka slivovice. Bojíme se být něčím vyjímeční. Nechceme zklamat své okolí a proto obětujeme svůj čas, potenciál, peníze, trpělivost a děláme věci, které ve skutečnosti dělat nechceme.

Neboj se odmítat pokušení, která tě srážejí k zemi. Je možné říci ne jakékoli nabídce či nutkavé myšlence. Pouze je nutné učinit rozhodnutí a za tím rozhodnutím si stát. Ten pocit, když si uvědomíš, že řídíš svůj život, že si uvědomuješ důsledky svých rozhodnutí. Ten pocit považuju za pocit absolutní svobody. Jen máloco se mu vyrovná.

Vyhovět veškerým požadavkům svého okolí není možné. Není možné zavázat se ke všemu, co po tobě chtějí ostatní. Jestliže druhým podáš prst a oni ti utrhnou ruku, pak je někde problém. Ten problém většinou bývá v nás. Nebyli jsme schopni vytyčit si jasné hranice a říct sobě i ostatním co všechno jsme schopni pro druhé udělat. Nestanovili jsme si jasná pravidla stravování, nemáme zvyky, nevybíráme pečlivě z možností, které se na nás hrnou, ale chceme je využít všechny. Z toho pramení věčná nespokojenost, neustálé rozhodování a stres. Abys mohl rozdávat, musíš mít nejprve kde brát. Člověk, který si nevěří a žije pouze z pochval a díků druhých nemůže být nikdy spokojený. Neboj se říct kamarádovi, že s ním dnešní večer nestrávíš. Pokud je rozumný, tak to pochopí. Pokud to nepochopí, tak... To už je na něm.

Dnes jsem řekl ne teplé sprše, rannímu válení v posteli, odmítl jsem obrovské množství nedůležitých informací, které se na mě valily z médií a taky jsem nezůstal sedět doma, ale šel jsem lozit na stěnu. Až se budeš příště rozhodovat, tak si, prosím uvědom, že to, co uděláš je důležité. Stejně tak důležité, mnohdy důležitější, je také to, cos neudělal.

čtvrtek 25. ledna 2018

Deník

Buď zdráv, milý čtenáři.

Od posledního příspěvku na tomto blogu uplynula celkem dlouhá doba. Mrzí mě to. Hodlám to napravit a sepsat pár řádků o důležité věci. O psaní deníku. Tento týden jsem se v myšlenkách vrátil k tomu, že jedině pravidelným zapisováním událostí, nápadů, lekcí a pocitů se můžeme opravdu zdokonalit. Člověk je tvor zapomětlivý. Ze včerejška si pamatujeme pouze zlomek. To, co bylo před rokem, je pro většinu lidí už zcela ztraceno. S vyjímkou jedinců, kteří si udržují záznamy o svém životě. Dle mého názoru je tento zvyk nejdůležitějším předpokladem k opravdovému sebepoznání. Pravidelné psaní deníku má místo v životě každého z nás. Forma může být různá. Může to být pár řádků v kalendáři, shrnutí uplynulého týdne v poznámkovém bloku na počítači, nebo pouze pár poznámek načmáraných na kusu papíru, který bude nakonec stejně vyhozen. I tento formát psaní deníku má smysl.

V knize Najděte si svého marťana od Marka Hermana je deníku věnována nemalá část textu. Tato kniha mě inspirovala k tomuto příspěvku, ale součástí následujících úvah budou také myšlenky, které jsem si tak nějak odvodil sám. Hodlám je vypsat v několika bodech. Nuže, do toho.

Absolutní svoboda

Deník je jedno z mála míst, kde může být člověk absolutně otevřený a upřímný. Papír snese všechno. V životě si málokdy můžeme dovolit ztratit zábrany a vyjadřovat se tak, jak je nám to pohodlné. Musíme brát ohledy na druhé, být korektní, slušní. Do deníku si můžeme psát i ta největší zvěrstva, která nás napadnou. Je ale důležité, aby sis uvědomil, že všechno, co napíšeš, vypovídá něco o tvé osobnosti.

Terapie textem 

Formulace myšlenek na papír může být obohacením z důvodu jejich utříbení a vyjasnění. Problém, který je zřetelně definován několika větami v psaném textu, je častokrát mnohem méně děsivější, než pár nejasných strachů v hlavě.

Záznam historie

Je opravdu zajímavé vracet se ke svým zápiskám s několikaletým odstupem. Uvědomit si, žes byl před pár měsíci či týdny jiným člověkem a že jsi řešil problémy, které ti teď přijdou jako naprosté maličkosti. Návrat ke starým záznamům považuju za jeden z největších benefitů deníkování. Vyzkoušeno na mě. Při letošním novoročním bilancování jsem nahlédl do starých zápisek a nestačil jsem se divit. Kdo to nezkusil, jen těžko to pochopí. Ten pocit, když čteš, co jsi napsal před dlouhým časem je nepopsatelný.

Kruh 

Skutečnost, že se nějaký jev opakuje, vypovídá o důležitosti tohoto jevu. Pomocí deníku lze vypozorovat vzorce a dlouhodobá schémata našeho jednání. Vypozorování a uvědomění si, že takový vzorec vůbec existuje, je první krok k jeho řešení - odbourání, upevnění nebo prostému přijetí. Každopádně bez deníku by ses o něm mnohdy ani nedověděl.
The first step in a person's salvation is knowledge of their sin.
Seneca 
Vděčnost

Málokdo dokáže ocenit dary, které mu byly dány. Býváme nespokojení se svou životní situací, řešíme problémy a častokrát si neuvědomujeme, že jsou to vlastně celkem capiny. Sepsáním několika věcí, které jsi dnes dostal, nebo sis pouze uvědomil jejich přítomnost, a za které si vděčný se dá z tohoto stavu věčné nespokojenosti dostat. Tim Ferris má doma velkou zavařovačku. Říká jí Jar of Awesome. Hází si tam lístečky s pozitivními věcmi nebo událostmi, které se mu přihodily. Když je mu smutno nebo postrádá sebedůvěru, tak se podívá na skříň, kde je zavařovačka plná lístečků. Lifehack jak sviňa.

Plusy a minusy

Pomocí deníku lze analyzovat, co se ti během dne povedlo a co se ti naopak nepovedlo. Postupně tak lze vytvářet pozitivní návyky a těch špatných se naopak zbavovat. Už jen psaním nějakého závazku stále dokola, každý den, se ti dostává hlouběji do podvědomí. Pak je možné ten závazek opravdu dodržet.

Systematický rozvoj

Do deníku si můžeš psát odpovědi na zásadní životní otázky, stanovení hodnot. Takovou otázkou může být například naprosto fundamentální "Žiju tak, jak bych chtěl žít?". Zodpovězením složitých otázek v písemné formě si v nich uděláš jasno. Určíš si směr a vydáš se tím směrem. V průběhu času si můžeš stále znova připomínat, jestli směřuješ svým životem a jednáním tam, kam chceš směřovat a nebo se jen necháš náhodně vláčet událostmi, které se ti tak nějak dějí.

Někdo se dívá

Pouhyým zaznaměnáváním událostí získáš pocit, že tě někdo stále pozoruje. Že žádné rozhodnutí, které jsi učinil není bez důsledku. A tak to má být, protože to je pravda. Založil jsem si excelovskou tabulku s názvem habit tracker. Zaznamenávám si tam dny, kdy jsem cvičil, kdy jsem si dal studenou sprchu a kdy jsem si nevyčistil zuby před spaním. Po jejím založení jsem začal ty návyky provozovat téměř bez vyjímky. Doporučuji.

Psaní deníku je práce. Je to nevděčné. Málokomu se do toho chce. Zabírá to čas a člověk se k tomu musí překonat. Musí vzít do ruky papír a tužku (nebo klávesnici) a musí něco vytvořit. Uvědomuješ si vůbec, kolik toho dnešní člověk zkonzumuje? Za den přečteme hromadu článků, nápisů, díváme se na filmy a posloucháme hudbu. Všechny výše zmíněné činnosti jsou pouze pasivní konzumací. Je nám zatěžko sepsat pár řádků textu. Dokážeme vůbec ještě tvořit? Kreativně myslet a rozumně se vyjádřit písemnou formou? Vždyť k tomu jsme byli vedeni již od základní školy. Málokdo se ale dnes obtěžuje tím, aby byl jeho text srozumitelný a bez zbytečných chyb. Určitě se to nedá říci o všech a já jsem za to rád. Jsem rád, že stále existují lidé, kterým není jejich osobnostní růst ukraden. Pak se ještě najdou lidé, kteří by deník rádi psali, ale nemají na to čas. Dle mého soudu je to kec. Psaní textu je, stejně jako čtení, věc zvyku. Pokud to budeš dělat pravidelně, budeš se v tom zdokonalovat a bude ti to trvat stále méně a méně času. Začne tě to bavit a když uvidíš výsledky, budeš stále víc namotivován. Pomocí psaní deníku můžeš objevit spoustu vzorců ve svém chování nebo v tom, jak se k tobě chová okolí. Jestliže si vyhradíš pár minut denně (nebo týdně) na shrnutí těch nejdůležitějších uplynulých událostí, pak nebudeš litovat. Určitě.

Na tento týden jsem si zvolil následující výzvu. Každý den ráno si zapíšu několik myšlenek, bodíků, zkušeností, kladných či záporných událostí z předchozího dne. Taktéž bych chtěl sepsat jeden příspěvek na můj blog. Ale počkat! To mám vlastně ale hotovo. Paráda. Můžu jít konzumovat :)

středa 3. ledna 2018

Každé těkání je známkou chorobného ducha

Buď zdráv, milý čtenáři.

Během posledních dní jsem se častokrát zamýšlel, zdali je lepší zkoušet stále nové věci a nebo se spokojit s tím, co mám. Tato otázka může být položena v mnoha rovinách. Má smysl se učit stále novým věcem? Má smysl hledat a překonávat stále nové výzvy? A co hmotné věci? Měl bych si koupit novou bundu, protože ta stará už vyšla z módy? No a v neposlední řadě bych si tuto otázku mohl položit v souvislosti s místem, kde chci žít a nebo kam bych chtěl vycestovat. Má smysl probírat se všemi možnostmi a snažit se maximalizovat zisk z daného rozhodnutí? Odpovědí může být následující úryvek z druhého listu Luciliovi od Senecy.

Je třeba soustředit se na ohraničený počet tvůrců a jim dát na sebe působit, chceš-li si osvojit něco, co by v mysli věrně utkvělo. Ten kdo je všude není nikde. Lidem, kteří žijí v ustavičném cestování, přihází se, že mají mnoho známostí a žádného přítele.

Pokusím se poskytnout svou interpretaci této věty a vlastně i celého listu. Budu-li si chtít zvolit knihu ke čtení, pak se mi zcela jednoznačně bude lépe vybírat z knih tří než z šesti. Rozhodování je náročné. Odebírá velké množství energie a nelze jich během dne učinit neomezené množství. Když jsme unavení, tak už nemáme sílu na rozhodování o tom, co se bude přes víkend vařit. To rozhodnutí je možné udělat hned. Pravděpodobnost, že bude nesprávné, je však mnohem větší, než kdybychom jej učinili odpočatí. Stejně tak je to s vůlí. Večer už polevujeme a děláme věci, které nás doopravdy nikam neposunují. Spíše naopak. Po náročném pracovním dni si dopřáváme sladkosti nebo jiné odměny v různých formách. Unavení říkáme a děláme věci, kterých pak litujeme.

Způsob, jakým lze omezit počet špatných rozhodnutí je následující. Omezit počet rozhodování. Není nic špatného na konzumaci stále stejných pokrmů. Spíše naopak. Řekl bych, že při jejich správné volbě, je to dokonce žádoucí. Všechny zvyky, které máme jsou vlastně činnosti, nad kterými už moc nepřemýšlíme. Děláme je tak trochu automaticky. Cílem správně smýšlejícího člověk by mělo být zapojení správných zvyků do svého života a určitá "automatizace" činností, které nemají velký dopad na hodnoty, které jsou pro něj důležité. Pak zbývá dostatek rozhodovacího potenciálu na rozhodnutí, která maji velký význam.

Opět se vracím k myšlence minimalismu. Jídlo, oblečení, kamarádi, informace. Ve všech těchto oblastech je zjednodušení vlastně obrovskou úlevou. Jednoduchý šatník nesvádí k dlouhému vybírání toho, co si dnes vezmu na sebe. Stýkání se stále stejnými lidmi je vlastně jednodušší. S těmito lidmi si stále máme co říct. Nejsou nám vzdálení. Proč si nepřečíst knihu, kterou jsem četl před dvěma lety a velmi se mi líbila? To, že se mi bude líbit i podruhé je téměř zaručeno. Možná si z ní odnesu i něco nového, co jsem dříve nepostřehl. Napsáno toho bylo už spoustu. Kdybych měl přečíst z každé knihy na světě pouze jednu stranu, tak by mi to zabralo pěkných pár let. Možné, že bych to za svůj život ani nedokázal. Rozhodně by mi to ale nic nedalo. Informace bez kontextu nedávají smysl. V určitém momentu je nutné se specializovat a vybírat si informace, kterým dokážu porozumět. Na základě znalostí, které už mám.

Se cvičením je to stejné. Nelze být vrcholovým maratoncem a ještě u toho vzpírat. Pokud bych přebíhal od jednoho sportu ke druhému, nezdokonaloval bych se v žádném. Neříkám, že bychom měli číst stále stejnou knihu furt dokola. Nebo že bychom měli stále dělat pouze jeden cvik. Říkám jen, že bychom se neměli nechat zahltit možnostmi, které nám dnešní svět nabízí a měli bychom být spokojeni s tím, co se nám podařilo vybudovat. Jednou ses vydal po nějaké cestě, tak na ní setrvej. Neustálým vracením si nikterak nepomůžeš.

Neprospívá tělu a výživy mu nepřidá pokrm, který z něho hned po požití odchází. Uzdravování nemocného nic nebrzdí tak, jako častá změna léků. Nezacelí se rána, k jejímuž zhojení pokusně střídáš léčiva. Nezmohutní rostlina, kterou často přesazuješ. Ani dobrá věc neprospěje, dopřeješ-li jí jen letmé působení.

PF 2018

Všem čtenářům tohoto blogu přeji do roku 2018 přiznivý vítr, pevné zdraví a hodně úspěchů.


sobota 30. prosince 2017

Kožené drobnosti

Ahoj. Rád bych se pochlubil koženými drobnostmi, kterým jsem se v posledních několika dnech ve volných chvilkách věnoval...

Řemínek na hodinky


Spona do vlasů


neděle 24. prosince 2017

Kam upíráš svůj zrak?

Zdravím Tě,

v následujícím příspěvku bych se rád podělil o myšlenku, o které jsem nedávno rozjímal. Ve zkratce by se dala shrnout takto. Málokdy si uvědomujeme, jak důležité je, kam směřujeme svůj pohled, kam se díváme.

Uvedu příklady oblastí, kde je pohled velmi důležitý. Prvním z nich je jízda na motocyklu či na kole. Před zatáčkou je přirozené naklonit hlavu na stranu, na kterou budeme zatáčet. Člověk, který upírá svůj zrak pod sebe moc daleko nedojede. Dívat se před sebe, do oblasti, ze které může hrozit nebezpečí je přirozené a žádoucí.

Dalším příkladem může být například směr pohledu při provádění cviků, náročenjších na koordinaci. Mám na mysli třeba mrtvý tah či kettlebell swing. Při těchto cvicích se doporučuje zrak upírat na jedno místo. Zhruba 5-10 metrů před sebe. Člověk si tak zachová pevný bod v prostoru a je lépe orientován. Hrozí mnohem menší riziko ztráty vědomí či nevolnosti při provádění cviku.

Nebo třeba lidé, kteří jsou nám pravidelně "na očích". Do značné míry ovlivňují náš život a pomáhají utvářet naši osobnost. Ne nadarmo se říká, že jsme průměrem pěti lidí se kterými se stýkáme nejčastěji. Je jen na nás, zdali se budeme večer co večer dívat na kriminální příběhy plné násilí a negativních emocí. A nebo zvolíme například setkání s někým blízkým či procházku po městě. Jako vhodná večerní zábava může posloužit četba životopisu nějaké zajímavé osobnosti. Člověka, který toho mnoho dokázal a od kterého můžeme načerpat nějakou inspiraci.

Proto, až zítra otevřeš oči, soustřeď se na to, kam upřeš svůj zrak. Je důležité na co se díváme. Protože to, kam se díváš, určuje tvůj směr.



středa 6. prosince 2017

Jednodenní půst

Zvol si několik dní, spokoj se v nich s nejskromnějším a nejlacinějším pokrmem i hrubým a drsným šatem a řekni si: "Tohohle ses tedy bál?"
Seneca 

Minulý týden jsem se odhodlal k experimentu ve formě krátkodobého (jednodenního) půstu. Rozhodl jsem se tak z mnoha důvodů, jež v tomto příspěvku vyjmenuji. Podělím se o to, jaká pravidla jsem si nastavil a jaký to na mě mělo vliv. Chtěl bych shrnout pozitiva i negativa krátkodobého hladovění. Kdo ví? Možná i někoho inspiruji k podobnému experimentu.

Na začátku jsem si položil několik otázek. Proč to dělám? Proč mě myšlenka na hladovění už několik měsíců/let pronásleduje? Proč jsem se doposud neodhodlal to vyzkoušet? Opravdu je tak strašné mít několik hodin hlad?

Jednotlivé důvody a odpovědi na otáky jsem si vypsal pěkně pod sebe.

Zdravotní benefity 

Naposledy, když jsem držel půst, bylo to tuším rok zpátky, jsem se cítil dost blbě. Bylo to pro mě spíš utrpení. V mnoha článcích a knihách se ale dočítám, že hladovění je pro lidský organismus vlastně dost přirozená věc a z dlouhodobého měřítka nám prospívá. Těmi články myslím například [1] nebo [2]. Dále jsem se inspiroval od lidí, kteří už mají něco za sebou a zjistili, že pojídat celý den rohlík za koláčem není úplně optimální. Mnoho úspěšných (a hlavně zdravých) osobností sednou k jídlu pouze jednou denně. Nebo alespoň nesnídají. Můžu jmenovat například Pavla Tsatsoulina nebo ledového muže Wima Hofa. Doktor Peter Attia zkoumá (většinou na sobě) účinky hladovění na lidský organismus a na sportovní výkon. Jeho dosavadní výsledky mimo jiné nasvědčují tomu, že hladem a ketózou by se dala za určitých okolností léčit rakovina. Inspirován těmito osobnostmi se snažím ráno omezovat sacharidy. Od té doby co jsem vločky vyměnil za sardinky se zeleninou cítím více energie a vydržím v pohodě až do oběda. Před tou změnou mě většinou chytaly "hlady" a já je musel zahánět. Často ve spěchu. Dá se tedy tvrdit, že na tom něco bude. Alespoň mě to tak připadá. Hladovění má údajně pozitivní vliv na inzulinovou odezvu. Tím mám na mysli ospalost po jídle a vůbec. Jestli tělo je schopno rozeznat pocit sytosti. Během půstu si odpočine trávicí soustava a zbývá pak více energie pro ostatní orgány. Například pro svaly či mozek. V hladovém módu se má naše tělo snad přepnout do režimu, ve kterém "požírá" staré a nemocné buňky. To vše patří ke zdravotním benefitům hladovění. Asi by se dalo ještě pokračovat, ale nejsem odborník a proto nebudu rozepisovat odborné záležitosti.

Posílení vůle

Hladovění beru jako formu mentálního cvičení. Řekl jsem si, že pokud se mi podaří vydržet a překonat pocit nepohodlí, pak se zvýší moje sebevědomí. Budu se cítit svobodnější, protože nebudu otrokem svého žaludku. Budu si moci zvolit, zdali dám přednost práci, zábavě nebo jídlu.

Ušetření času a peněz

Jídlo (konzumace i příprava) mi zabere klidně i několik hodin denně. Chtěl jsem si vyzkoušet, zdali bude tento rozdíl znatelný a jak ten čas využiju. K finanční stránce nemám moc co dodat. Snažím se stravovat kvalitně a sním toho celkem dost, takže utratím dost peněz za jídlo. Navíc, ušetřit před Vánoci nějakou tu stovku by přišlo vhod snad každému.

Duchovní, filozofické důvody

Je hromada lidí, kteří si nemohou vybrat co budou jíst. Dokonce je spousta lidí, kteří umírají hladem. Máme se to opravud dobře a jídla si kolikrát úplně nevážíme, bereme jej jako samozřejmost. Chtěl jsem si to připomenout a uvědomit si, že potraviny na pultech našich obchodů jsou obrovský dar a že bych si jich měl mnohem více vážit.

No a jak to dopadlo?

Dopadlo to výborně. Neumřel jsem. Necítil jsem se špatně. Spíš naopak. Pocit prázdnoty byl hodně příjemný. Za ten den jsem toho stihnul hromadu udělat. Ten ušetřený čas jsem využil kreativně. Mám pocit, že jsem za ten den stihl hrmoadu věcí. Byl jsem stále zaneprázdněný a proto pro mě nebyl problém na jídlo nemyslet. Nebyl to teda uplně striktní půst, kdy bych pil pouze vodu. Měl jsem 2 kávy a nějaký čaj. Důvodem bylo, že jsem si to nechtěl znechutit. Řekl jsem si, že přitvrdit můžu vždy. Cvičit jsem nebyl, ale v půstech hodlám pokračovat. V budoucnu bych chtěl otestovat svoji výkonost s prázdným žaludkem. Snad jediný negativní pocit spočíval v tom, že mi byla zima. V místnosti, kde se lidé potili a otvírali okna jsem byl v košili a ve svetru a bylo mi tak akorát. Dalo se to ale přežít. Za ten pocit čistoty a "jasné hlavy" to určitě stálo.

pondělí 27. listopadu 2017

Když je to levné, tak toho koupíme víc

Rád bych se podělil o článek [1], který se zabývá zvýšením světelného znečištění ve spojitosti se vznikem úspornějších technologií.

Setkáváme se s tím dnes a denně. Obzvláště pak ve čtvrtek v Kauflandu. "Je to levné, tak si to koupím. Ani me vlastně nezajímá, že to nepotřebuju." Tohle si často říkáme. Příště, až budu nakupovat se budu snažit nedívat na cenu. Spíše se zamyslím, jestli daný produkt opravdu potřebuju. Pokud ano, tak si ho koupím. Klidně i za cenu vyšší ceny.

sobota 25. listopadu 2017

Zase jídlo

V uplynulém týdnu jsem se zamýšlel nad otázkou zdali je pro nás strava opravdu tak důležitá. Zdali je opravdu nutné hlídat si každou kalorii. Co jíst a co nejíst. Svoje postřehy a myšlenky nehodlám rozepisovat do sáhodlouhých odstavců. Spíše se bude jednat o několik zásadních zvyků či pravidel, které jsou dle mého názoru nejdůležitjěší. A které bychom měli dodržovat. Tak pojďme na to.

Jez pomalu, vědomě. Vnímej chuť jídla a užívej si ji. Nezapínej si k jídlu počítač a ani nic nečti. Před jídlem se uklidni a buď vděčný za to, že máš plný talíř. Důležitější je JAK jíš. Až potom CO jíš.

Svačinky jsou zbytečné. Po tatrance ti bude akorát zle, ovoce hlad nezažene. Počkej, až budeš mít klid na pořádné zdravé jídlo s adekvátním množstvím bílkovin, tuků a sacharidů. Neboj se hladu. Čtyři jídla za den stačí. Nenech se jídlem omezovat.

Nejez průmyslově zpracovávané potraviny a produkty s podezřele dlouhou dobou trvanlivosti. Jez suroviny. Tedy zeleninu, maso, ovoce, semínka, oříšky a tak.

Přizpůsob svoji stravu tomu co zrovna děláš a čeho chceš dosáhnout. Přes týden se drž svým zásad, jez co ti nedělá špatně. Zjednoduš své stravování. Klidně jez stále stejná jídla. Na oslavách si užij dobré jídlo. V přiměřeném množství. Na výšlapu v horách jez úplně jinak než přes týden v kanclu.

Když jsi byl u zubaře a máš umrtvenou půku tváře, radši nic nejez. Budeš pak mít ret rozkousaný do krve.

Vyhni se "drogám". Na pravidelné bázi bys neměl pít alkohol ani kávu. Jednoduché cukry bych sem vlastně zařadil taky. Jednou za čas na chuť? Proč ne. Z pravidelné konzumace výše zmíněných potravin bych už měl trochu obavy. Jsou to výborné nástroje, jak se "nakopnout" nebo uvolnit, ale po čase přestanou fungovat. Potom, když je budeš nejvíce potřebovat, musíš se jimi doslova předávkovat.

Strava není vše. Pro zdraví a dobrou kondici je také hodně důležitý spánek, přiměřený pohyb a psychická pohoda. Jídlo je pouze jeden díl skládačky.

úterý 21. listopadu 2017

Čistější voda

Udělal jsem si radost a koupil jsem si do práce skleněnou láhev na vodu. Nic moc si od toho neslibuju. Život se mi pravděpodobně o mnoho neprodlouží. Škodlivin a chemikálií dostávám do svého těla jinými způsoby mnohem víc. Na druhou stranu si říkám, že tím nic nezkazím. Dává mi smysl řídit se upozorněním výrobce. Konkrétně, že lahve nejsou určeny k opakovanému používání. Pár řádků o obsahu hormonů v plastech jsem dohledal na oslovi [1].


čtvrtek 16. listopadu 2017

Ranní rutina

V posledních dnech se snažím analyzovat stres ve svém životě. Zajímá mě, proč a kam tak spěchám. Proč chci být brzo v práci? Proč chci mít cvičení rychle za sebou a proč musím stihnout vše co jsem si naplánoval?

Pokud by se to stalo a já bych si splnil všechny úkoly, stejně se zítra objeví nové. Pokud budu spěchat a nebudu si užívat cestu do práce v MHD, tak ztratím hodinu svého života denně. Sice nejsem v buse moc produktivní, ale pořád si můžu číst, poslouchat hudbu, pozorovat lidi, přemýšlet a nebo se dívat ven z okna.

Tak jsem si řekl, že už nebudu spěchat. Začal jsem tento týden. Rána už pro mě nejsou ve znamení hltání snídaně a sprintu na šalinu. Cíleně jsem to změnil a vynechal ze své ranní rutiny. Nemám nastaveného budíka, nevím kdy opustím byt. Výsledkem je, že si ráno ustelu postel a vyvětrám. Pak se v klidu najím sardinek s tvarohem se semínky. Dám si čaj, vyprázdním se a valím ven. Do práce se dostanu cca o 10 minut později. Jelikož mám pružnou pracovní dobu, tak je to totálně v pohodě.

Ještě jsem si uvědomil důležitou věc. Věci musím mít nachystané už večer. Protože pokud se tak nestane, tak je téměř jisté, že něco zapomenu.

Málokoho asi překvapí, že ranní i večerní zvyky a rutiny jsou tak důležité. Nicméně já jsem si svým malým "experimentem" uvědomil, že podle toho jak vypadá moje ráno, vypadá i můj den. Důležité je najít si svůj režim a toho se držet. To, děláme každý den, je důležitější než to, co děláme občas.

Přeju hezký den.

úterý 14. listopadu 2017

Aplikace byla úspěšně odinstalována

Zdravím Tě, milý čtenáři.

Začátky mých příspěvků začínají v posledním roce dost podobně. Většinou je to něco ve stylu: "Už dlouho jsem sem nic nenapsal." To se ale změní. Jsem o tom přesvědčen. Kde beru tu jistotu? Vysvětlím.

Včera po cestě do práce jsem si v mobilu vypnul aplikaci Facebooku a Messenger jsem úplně smáznul. Moje mobilní zařízení odteď slouží opět k činnostem, ke kterým je primárně určen - k volání a psaní SMS. Už nechci být otrokem sociálních sítí. Mám takový pocit, že mi to víc bralo než dávalo. V posledních dnech jsem si na neurotickém kontrolování mobilu vytvořil solidní závislost. Jestliže už nebudu každou čtvrthodinu kontrolovat, co nového se událo ve světě sociálních sítí, pak mi zbyde hromada času na přemýšlení, učení se a pozorování věcí kolem.

Doufám, že mi to alespoň nějakou dobu vydrží. Začnu jedním týdnem. Pak zanalyzuju, jaký to má dopad na můj život. Pokud bude kladný, budu v tom pokračovat. Chtěl bych svůj život trochu zjednodušit. Cítil jsem, že na mě působí mnoho vlivů a ne všechny působily pozitivně. Pokud trošku "osekám" nepotřebné informace, které se ke mě přes den dostanou. Mohl bych mít v hlavě trochu jasněji. Teď to mám tak, že běhám od jedné věci ke druhé a připadám si, že nedělám žádnou pořádně.

Rád bych se tedy polepšil a alespoň po nějakou dobu sem na blog psal alespoň s frekvencí jednou za týden. Bude se jednat spíše o kratší příspěvky úvahového typu. V hlavě se mi víří mnoho zajímavých myšlenek a některé z nich jsou i objevné. O ně bych se rád podělil. Aspoň se trochu zlepším v psaní českého textu a dá-li Bůh, tak si to i někdo přečte.

Na závěr jedna myšlenka, kterou jsem nedávno četl v knize Daily Stoic [1].

Je důležité naučit se říkat ne. Může se jednat o odmítnutí zbytečné schůzky, zbytečného jídla či zbytečné distrakce od skutečně důležitých věcí. Nechť se nám to všem daří.

Buďte zdrávi :)

pátek 31. března 2017

Jak vypnout upozornění aplikace messenger

Už jsem se smířil s tím, že pro zobrazení zpráv z Facebooku musím mít ve svém mobilu nainstalovanou aplikaci Messenger. To jsem nějak zkousnul. Co jsem ale nezkousnul, je přemrštěná otravnost této aplikace. Okamžitě po přijetí zprávy na FB se kromě zvukového signálu objeví na obrazovce ikonka s profilem osoby, která mi zprávu poslala. Nepřečíst si tu zprávu hned je pak pro mě velice těžké.

Dle mého názoru bychom se měli snažit bojovat s neustálými podněty z okolí, které nás neustále rozptylují. Otravné nedůležité zprávy, které mohou počkat, jsou jedním z takových podnětů. Těmi důležitými věcmi myslím například četbu, poslouchání rozhovoru nebo práci na nějakém výrobku. Rád bych se dostal do stavu, kdy si zprávy přečtu tak jednou dvakrát za den, na některé z nich odpovím a budu to mít vyřešené. Kolikrát se přistihnu, že neustále kontroluju, jestli mi něco došlo a moje pozornost je pak neustále rozptýlená. Možná to znáte taky.

Pro všechny, co řeší podobný problém, zde napíšu, jak se zbavit notifikací aplikace Messenger.
  1. Vypnutí zvukových signálů ... V menu najedťe na Nastavení -> Aplikace a tam si rozklikněte Messenger (aplikace zabírá 191 MB). Vypněte zatrhávací políčko Zobrazit oznámení. Tím jsou zvukové signály potlačeny.
  2. Vypnutí zobrazovaných zpráv na úvodní obrazovce ... Zapněte aplikaci Messenger, klikněte na ikonku panáčka v pravém horním rohu obrazovky. Tady je uloženo vaše uživatelské nastavení. Rozklikněte nabídku Upozornění a zvuky. Zde je možné vypnout upozornění. Doporučuji vypnout vše. 
Poznámka: Tento návod je platný pro Android 5.1.1. a verzi Messengeru 111.0.0.15.46  

středa 27. dubna 2016

Objev!

Všimli jste si někdy, že téměř všechny reklamy na hodinky se fotí ve stejnou hodinu? Já až teď. Je to .. zajímavé.


čtvrtek 7. dubna 2016

Schopnost kooperace


Uff. Řeším problém. Zkouším všelijaká řešení. Dlouho na to nemůžu přijít. Zeptám se kolegy, jestli mi s tím může pomoct. Pak to začne. Musím s ním projet všechny způsoby, které už jsem stihnul vyzkoušet. Nakonec, po dlouhém přemýšelní a projetí opravdu všech možných způsobů řešení, se ukáže, že mi pomoct neumí. Tak tohle se mi děje.

Neříkám, že je lepší nikoho se na nic neptat. Občas se najde problém, který je z jiného úhlu pohledu snadno řešitelný. Prostě mě to jen někdy štve. Ale to je život.

pátek 25. března 2016

Mrtvý tah

„Deadlift and squat – that is the universal answer.“
Jocko Willink

Jestliže by se mě někdo zeptal na to, jaký je v současné době můj nejoblíbenější cvik, pravděpodobně bych mu odpověděl, že je to mrtvý tah. Co to mrtvý tah je? V podstatě se jedná o zvednutí těžkého břemena ze země. V praxi to vypadá tak, že si na olympijskou osu naložíš, kolik uneseš a zvedáš. Od země k pasu, víc není potřeba. Určité variace tohoto cviku dokonce omezují dráhu činky na několik centimetrů. To mi ale připadá už dost prasácké. Počty opakování i sérií se volí podle cíle, jakého chce cvičenec dosáhnout. Já jedu většinou po pěti.

Důvodů, proč mám MT tak rád je hned několik:
  • Žádný jiný cvik nezatíží centrální nervovou soustavu, jako právě mrtvý tah. Je to cvik, při kterém se zvedají největší váhy. Veškeré výkony vztahuju k tělesné hmotnosti. Pro člověka, který už cvičí nějaký ten pátek a má vypilovanou techniku je možné dostat se až ke 2,5 násobku svojí tělesné hmotnosti. Stokilová opice tedy může zvedat 250 kilogramů. Mým cílem je dostat se na dvojnásobek své hmotnosti. Není to zas tak daleko...
  • Paradoxně mi cvičení mrtvého tahu pomáhá uvolnit záda, která jsou přetížena z celodenního sezení :) Setkal jsem se už s více lidma, kteří mi potvrdili, že dlouhodobé cvičení tohoto cviku jim pomohlo zesílit spodní záda a tím pádem omezit možnost zranění při procvičování jiných partií nebo také v běžném životě. Důležité je ale dbát na správnou techniku a nikam nespěchat. Zezačátku se zdá, že je to moc lehké, ale to je přesně to období, kdy se vyplatí ponechat si sílu na příští trénink. Pro maximální rozvoj síly se stejně nedoporučuje cvičit až do selhání. Najdou se dokonce takoví co tvrdí, že není žádoucí ani cítit únavu. Není tedy důvod to hrotit.
  • Tento cvik zapojuje velkou většinu svalů v těle. Především ty velké. Myslím tím svaly nohou a zad.
  • Tento cvik je doporučován také k budování kondice. Například Dan John, člověk, který trénuje sprintery, používá mrtvý tah v kombinaci se dřepy k rozvoji výbušné síly, která je pro jeho klienty hodně důležitá.
  • Jedná se o přirozený pohyb. Kolikrát za den zvedáš něco ze země? Děláš to správně? Bez zátěže se chyby ve správném držení těla neprojeví. Při zvýšené zátěži ale už je možné vypozorovat co je špatně. Uvědomění si držení těla při shýbání k zemi je hodně důležité. MT pomáhá vybudovat správný návyk.


Dalo by se datlit ještě dále, ale já tě už nebudu unavovat. Tento příspěvek zakončím obrázkem.


středa 9. března 2016

Na víkend do Jizerek

Poslední víkend byl výborný. Začal osmi hodinami ve vlaku z Kunovic do Kořenova. Pokračoval přespáním ve vagonu, který si na tamním nádraží zařídili studenti z VŠE v Praze. V sobotu jsem se vydal na procházku k viaduktu a na Jizerku. Cestou jsem se neplánovaně dostal do Polska. Dal jsem si tam čaj. Pak jsem něco pojedl a popil. V neděli mě už čekala cesta zpět na Moravu. V Pardubicích jsem měl chvíli, tak jsem si koupil Magnézku a perník. Jak jsem řekl. Výborný víkend.

Foto zde a zde.