Jednodenní půst

Zvol si několik dní, spokoj se v nich s nejskromnějším a nejlacinějším pokrmem i hrubým a drsným šatem a řekni si: "Tohohle ses tedy bál?"

Seneca 

Minulý týden jsem se odhodlal k experimentu ve formě krátkodobého (jednodenního) půstu. Rozhodl jsem se tak z mnoha důvodů, jež v tomto příspěvku vyjmenuji. Podělím se o to, jaká pravidla jsem si nastavil a jaký to na mě mělo vliv. Chtěl bych shrnout pozitiva i negativa krátkodobého hladovění. Kdo ví? Možná i někoho inspiruji k podobnému experimentu.

Na začátku jsem si položil několik otázek. Proč to dělám? Proč mě myšlenka na hladovění už několik měsíců/let pronásleduje? Proč jsem se doposud neodhodlal to vyzkoušet? Opravdu je tak strašné mít několik hodin hlad?

Jednotlivé důvody a odpovědi na otáky jsem si vypsal pěkně pod sebe.

Zdravotní benefity 

Naposledy, když jsem držel půst, bylo to tuším rok zpátky, jsem se cítil dost blbě. Bylo to pro mě spíš utrpení. V mnoha článcích a knihách se ale dočítám, že hladovění je pro lidský organismus vlastně dost přirozená věc a z dlouhodobého měřítka nám prospívá. Těmi články myslím například [1] nebo [2]. Dále jsem se inspiroval od lidí, kteří už mají něco za sebou a zjistili, že pojídat celý den rohlík za koláčem není úplně optimální. Mnoho úspěšných (a hlavně zdravých) osobností sednou k jídlu pouze jednou denně. Nebo alespoň nesnídají. Můžu jmenovat například Pavla Tsatsoulina nebo ledového muže Wima Hofa. Doktor Peter Attia zkoumá (většinou na sobě) účinky hladovění na lidský organismus a na sportovní výkon. Jeho dosavadní výsledky mimo jiné nasvědčují tomu, že hladem a ketózou by se dala za určitých okolností léčit rakovina. Inspirován těmito osobnostmi se snažím ráno omezovat sacharidy. Od té doby co jsem vločky vyměnil za sardinky se zeleninou cítím více energie a vydržím v pohodě až do oběda. Před tou změnou mě většinou chytaly "hlady" a já je musel zahánět. Často ve spěchu. Dá se tedy tvrdit, že na tom něco bude. Alespoň mě to tak připadá. Hladovění má údajně pozitivní vliv na inzulinovou odezvu. Tím mám na mysli ospalost po jídle a vůbec. Jestli tělo je schopno rozeznat pocit sytosti. Během půstu si odpočine trávicí soustava a zbývá pak více energie pro ostatní orgány. Například pro svaly či mozek. V hladovém módu se má naše tělo snad přepnout do režimu, ve kterém "požírá" staré a nemocné buňky. To vše patří ke zdravotním benefitům hladovění. Asi by se dalo ještě pokračovat, ale nejsem odborník a proto nebudu rozepisovat odborné záležitosti.

Posílení vůle

Hladovění beru jako formu mentálního cvičení. Řekl jsem si, že pokud se mi podaří vydržet a překonat pocit nepohodlí, pak se zvýší moje sebevědomí. Budu se cítit svobodnější, protože nebudu otrokem svého žaludku. Budu si moci zvolit, zdali dám přednost práci, zábavě nebo jídlu.

Ušetření času a peněz

Jídlo (konzumace i příprava) mi zabere klidně i několik hodin denně. Chtěl jsem si vyzkoušet, zdali bude tento rozdíl znatelný a jak ten čas využiju. K finanční stránce nemám moc co dodat. Snažím se stravovat kvalitně a sním toho celkem dost, takže utratím dost peněz za jídlo. Navíc, ušetřit před Vánoci nějakou tu stovku by přišlo vhod snad každému.

Duchovní, filozofické důvody

Je hromada lidí, kteří si nemohou vybrat co budou jíst. Dokonce je spousta lidí, kteří umírají hladem. Máme se to opravud dobře a jídla si kolikrát úplně nevážíme, bereme jej jako samozřejmost. Chtěl jsem si to připomenout a uvědomit si, že potraviny na pultech našich obchodů jsou obrovský dar a že bych si jich měl mnohem více vážit.

No a jak to dopadlo?

Dopadlo to výborně. Neumřel jsem. Necítil jsem se špatně. Spíš naopak. Pocit prázdnoty byl hodně příjemný. Za ten den jsem toho stihnul hromadu udělat. Ten ušetřený čas jsem využil kreativně. Mám pocit, že jsem za ten den stihl hrmoadu věcí. Byl jsem stále zaneprázdněný a proto pro mě nebyl problém na jídlo nemyslet. Nebyl to teda uplně striktní půst, kdy bych pil pouze vodu. Měl jsem 2 kávy a nějaký čaj. Důvodem bylo, že jsem si to nechtěl znechutit. Řekl jsem si, že přitvrdit můžu vždy. Cvičit jsem nebyl, ale v půstech hodlám pokračovat. V budoucnu bych chtěl otestovat svoji výkonost s prázdným žaludkem. Snad jediný negativní pocit spočíval v tom, že mi byla zima. V místnosti, kde se lidé potili a otvírali okna jsem byl v košili a ve svetru a bylo mi tak akorát. Dalo se to ale přežít. Za ten pocit čistoty a "jasné hlavy" to určitě stálo.

Čistější voda

Udělal jsem si radost a koupil jsem si do práce skleněnou láhev na vodu. Nic moc si od toho neslibuju. Život se mi pravděpodobně o mnoho neprodlouží. Škodlivin a chemikálií dostávám do svého těla jinými způsoby mnohem víc. Na druhou stranu si říkám, že tím nic nezkazím. Dává mi smysl řídit se upozorněním výrobce. Konkrétně, že lahve nejsou určeny k opakovanému používání. Pár řádků o obsahu hormonů v plastech jsem dohledal na oslovi [1].

Dobrý den pane Chrobák!

Zdarec! Nedávno jsem se účastnil velice zajímavé akce. Jednalo se o tzv. Hmyzí večer. Hmyzí večery pravidelně pořádá klub cestovatelů v Brně. Cílem těchto akcí je dovědět se něco o pojídání hmyzu. Nedílnou součástí večerů je kromě povídání o hmyzu samozřejmě také degustace.

Abych pravdu řekl, tak mě to celkem příjemně překvapilo. Hlavní kuchař Petr Ocknecht byl velice výřečný a dověděl jsem se aj pár zajímavostí. Kupříkladu jsem nikdy neuvažoval nad tím, že Evropa je fakticky jediný kontinent (kromě Antarktidy), kde se nejí hmyz. Nutriční hodnota těch malých obludek je až neskutečná. Obsahují hromadu bílkovin, minerálů a vlákniny. Když je upravíte na másle či tuku, tak se jejich energetická hodnota ještě zvýší. Cukry potřeba nejsou, ale pro českého "žrúta" je zde stále možnost zakusovat chleba.

Okoštovali jsme moučné červy, sarančata, cvrčky, potemníky a dokonce aj šváby. Pro odvážné zájemce byl k dispozici extra velký šváb nebo štír. Na toho jsem ale už neměl odvahu. Navíc jsem byl z pár hrstí hmyzáků (možná překvapivě) už dost zasycen. Ukončil jsem to pouze malým dezertem - bublaninou s příměsí cvrčků. Paca byl trochu smutný, protože chtěl zkusit toho velkého švába, ale nestihl se o něj včas přihlásit.

Obecně lze říci, že při úpravě je důležité konzumovat jen hmyz z ověřeného chovu. Pokud možno vyhladovělý (2-3 dny), dobře přebraný. Spaříte ho ve vroucí vodě, osmažíte na pánvičce, přidáte koření a můžete podávat. Je to jednoduché. Už se těším, až si doma udělám špagety s omáčkou z moučných červů. Mimochodem to spaření je velice důležité, protože někteří hmyzí špinavci mohou mít na svém exoskeletu spory tasemnic a s těma už není žádná sranda.

Pokud byste měli zájem o více informací, tak na tomto odkaze je toho o pojídání hmyzu - entomofágii mnohem více.

Nejlepší dieta

Nedávno jsem narazil na hodně zajímavou myšlenku, která mi utkvěla v hlavě. Jedná se o náhled na problém z úplně opačného úhlu pohledu. Zkusím uvést příklad aplikace této myšlenky při změně stravovacích návyků. Náš jídelníček obsahuje hodně nezdravých jídel. Všichni si to uvědomujeme. Novoroční předsevzetí bývají proto variací na téma "Nebudu jíst ... "

Co takhle podívat se na problém z opačné strany? Předsevzetí na zítřek by potom nabylo tvaru: "V každém jídle sním kus zeleniny." Budu mít potom chuť na sladké? Pochybuju. Zelenina je dost sytá a žaludek zaplácne celkem solidně. Při tomto přístupu si navíc musím dobře rozmyslet, jestli je ta tatranka na svačinu dobrý nápad, protože ji budu muset doplnit o půlku papriky. A to je, přátelé, celkem nechutná kombinace.

Já osobně nějakou dietu zatím neřeším, ale uvědomuju si, že by se dalo na mých stravovacích návycích leccos vylepšit. Výše popsaným stylem se snažím bojovat například s nadměrnou konzumací kávy. Moje předsevzetí na dnešek: "Dáš si v práci jeden Pu-erh."

Moje rada tedy zní: "Nebojte se podívat na řešení svých problémů z poněkud netradičního úhlu. Nic není černobílé a vše má dvě strany mince. A tak dál."

PS: Hlavně žádné velké závazky. Jedna prkotina na den (např. můj čaj) úplně stačí.

Štastné a veselé

Tak je to skoro za námi. Vánoční čas se chýlí ke konci a já už mohu s klidným svědomím tvrdit, že se mi povedlo splnit můj předvánoční závazek. Tenhle rok jsem si totiž řekl, že nebudu jíst vánoční cukroví. Povedlo se. Neměl jsem ani kousek.

Časem se možná dostanu k tomu, že omezím sladkosti jako takové. Omezení konzumace cukroví je přinejmenším dobrý začátek. Vybral jsem si ho z několika důvodů:

• je ho doma téměř neomezené množství
• je neustále k dispozici
• konzumace prvního kousku nezahání chuť, pouze vybízí k dalšímu mlsání

Člověk se cítí trochu nepříjemně, když nemůže ochutnat, popřípadě pochválit, výrobky známých, kteří si na cukroví dali opravdu záležet. Za ten uspokojující pocit po úspěšně zvládnuté výzvě to ale dle mého názoru stojí. Na návštěvu se nejdu najest, ale povykládat. Tím si ospravedlňuji odmítání přichystaných laskomin. A celkově tomu žrádlu a pití přisuzujeme zbytečně velkou váhu. 

Byl bych možná mnohem radši, kdyby si hostitel místo plného stolu přichystal nějaký zábavný program, aby furt nemusela hrčet ta televize s tisíckrát ohranými pohádkami. Něco ve stylu: "Tady mi slož tyhle pucle.", "Dlouho jsme se neviděli. Nedáme partičku šachu?" nebo "Nezdá se ti, že lidi si nejlíp popovídají u skládání uhlí do sklepa?". No dobře nechal jsem se trochu unést. Asi by to tak nefungovalo. Na druhou stranu, když k někomu dojdete a on zmizí na půl hodiny v kuchyni se slovy že vám musí něco přichystat, tak je to na zabití. 

Zpět k mému závazku. Můj maličký krůček z komfortní zóny byl tedy úspěšný. Není třeba dělat velké změny. Ty vedou častokrát pouze k neúspěchu a následné frustraci. Malá změna je reálná a velice často také úspěšná. Já osobně budu určitě dále zařazovat takové drobné výzvy, nebo drobné překážky, do svého každodenního života. Už Seneca tvrdil, že je dobré vystavit se na nějaký čas chudobě. Vědomě a zcela plánovaně. Potom si člověk řekne. Opravdu je to, čeho se bojíš, tak strašné? V neposlední řadě se u takových překážeček člověk trochu zocelí. Kdoví, kdy se to bude hodit. Až bude panovat celosvětový nedostatek vánočního cukroví, já budu poslední, kdo si bude stěžovat...

Kimči

Je podzim. Čas na všemi opěvovanou vietnamskou pochutinu - kimči. Receptů lze na netu najít spousty. Některé z nich jsou kvalitní a některé stojí za psí štěk. Já jsem tento rok zvolil následující ingredience:

• 2 kg čínského zelí
• 0,5 kg mrkve
• 1 pórek
• 1 velká kedlubna
• 2 jablka
• 70 g rýže
• 150 g třtinového cukru
• 250 ml vody
• 70 g zázvoru
• 2 hlavy česneku
• 4 chilli papričky
• 1 kg soli  
• 5 l vody
• 2 lžíce sojové omáčky

Nejdříve jsem zelí rozčtvrtil a ponořil do slané vody (5 l vody + 1kg soli) na 2 hodiny. Mezitím jsem si rozmíchal cukr s namletou rýží (lepší by byla rýžová mouka, ale tu jsem ve špajzu nenašel) a hrnkem vody v kastrůlku. Trochu jsem to povařil dokud nevznikla kašička. Pak jsem do mixéru dal chilli, zázvor, česnek, sójovku a cukro-rýžovou kaši. Všecko jsem to rozmixoval, čímž vznikla taková pikantní pasta.

Nakrájel jsem všecku zeleninu a ovoce na kostičky a taky jsem přecedil a rozkrájel to zelí. Pak už jen stačí v kastrole smíchat zeleninu s pastou a pěchovat do lahve. Po týdnu bouřlivého kvašení v pokojové teplotě je hotovo. Kimči vydrží v lednici klidně celou zimu. 

Tenhle recept mi dost chutná, není tam patrný žádný zápach z rybích vnitřností, ani to není přehnaně ostré. Prostě výborný zdravý salátek.

 

Běh

Zdar!

Můj vztah ke sportu je kladný. Ačkoli moje výkony nejsou nijak oslnivé, stále se rád hýbu. V posledních dnech jsem si potvrdil, že pohyb (v rozumné míře) dokáže uvolnit tělo i mysl. Dost často bojuju se zdravotníma problémama, které sice nejsou nijak závažné, ale jsou nepříjemné. Může se jednat o nechuť k jídlu nebo bolest kloubů, nespavost atd. V poslední době jsem dělal různé sporty jak mě napadlo a jak byla chuť. Občas plavání, občas běh, lezení. Nic z toho jsem nedělal víc než jednou týdně a od toho se odvíjely i výsledky. Žádné nebyly. Takhle rozhodně nevypadá trénink na akce, které jsem si naplánoval na letní prázdniny.

Považuji se za člověka se silnou vůlí a to může být někdy problém. Dám příklad. Jdu si zaběhat, běžím dokud to jde a dokud mě to baví. No a pak zjistím, že jsem celkem daleko od baráku. Tak běžím zpátky. Jenomže zjistím, že jsem se odvařil. Ale nejsu máčka, zatnu zuby a domůl doběhnu. Bolest některé z končetin pak cítím ještě několik dní. Tak si "odpočinu" tím, že strávím těch několik dní u diplomky. No a za týden se to opakuje, stejný scénář. Výsledkem je, že se několikrát do měsíce zrakvím, ale nikam to nevede. Co se týče sportování, tak moje aktivita zkrátka postrádá systém.

Chtěl bych, si zvyknout na pohyb. Dát svému snažení nějakou formu, vidět výsledky. Proto jsem se (z několika různých důvodů) rozhodl, že začnu běhat. Cíl do následujícího měsíce je následující. Běhat minimálně čtyřikrát do týdne. Uběhnutá vzdálenost i čas nehrají roli. Nemám moc chytrý mobil a tak budu měřit spíš čas než vzdálenost. Soustředit se budu především na techniku, rychlost mi bude ukradená. Nechcu to přehnat. Budu běhat menší vzdálenosti a častěj než abych se zas zrušil. Cíle budu střídat, ať mě to baví. Jiné sporty omezím, ale asi je uplně nevynechám. Myslím že například bazén jednou do týdne bych mohl zvládat. Výkony za jednotlivé dny si budu zapisovat na papír. Prostě minimalistický přístup ze staré školy.

Co se týče výživy, tak to nehodlám nijak hrotit. Změna musí přijít postupně. Začnu se soustředit na to co strkám do huby. Za poslední týdny jsem došel k poznání, že neexistuje špatná a dobrá potravina. Některá zelenina mi dělá dobře po některé je mi vyloženě zle. Je to určitě dáno i tím, že tělo si na novou stravu musí zvykat. Za pozitivní změny mého jídelníčku považuju omezení pití kávy, ovocné svačiny a zvýšení příjmu ořechů a semínek. Maso skoro nejím, ryby jo. Mléku a vajíčkám se nevyhýbám. Alkohol téměř nepiju a určitě u toho vydržím. Snad jen příležitostně nějaké pivko. Když přijdu na nějaký dobrý recept, tak ho sem hodím. Postupně bych chtěl zvýšit svůj energetický příjem. Ale jak jsem řekl, nehodlám to nějak lámat přes koleno. Spíš než objem budu sledovat kvalitu přijímaných potravin. Důraz bude kladen taky na relaxaci. Budu se snažit udělat všechno proto, abych spal pravidelně a dost dlouho.

Za několik týdnů či dnů sem hodím příspěvek s tím, jak se situace vyvíjí/vyvinula. Napíšu sem nějaké stručné zhodnocení tohoto projektu. Pokud to pude dobře, tak bych v tom pokračoval co nejdéle. Pak bych snad mohl zvládnout i půlmaraton. Vím, že bych ho uběhl i teď. Ale já bych ho chtěl dát s bez trápení a následné dlouhé regenerace.

Důvodem tohoto příspěvku je motivace pro mě a možná i pro někoho, kdo to bude číst. Pokud u toho vydržím a bude to nést ovoce, tak bude tento článeček sloužit jako zdokumentování tohoto experimentu. Pokud u toho nevydržím a něco se zprasí, tak to sem prostě napíšu. Jsem odhodlaný se sebou něco udělat. Nechť jsou tyto řádky důkazem.

PS: K této výzvě jsem se rozhodnul už před dvěma dny. Od té doby jsem byl běhat dvakrát. Pokaždé zhruba 15 minut. V úterý ke hvězdárně a ve středu jen tak po Brně (v blbých botech). Dnes mě celkem bolí kvadricepsy, ale to je dané taky tím, že jsem se včera nezastavil a byl jsem furt na nohách. Myslím si, že večer si ale nějaký běh dám. Jinak koleno, které mě pobolívá asi 14 dní (hlavně když dlouho sedím a noha je v pokrčené poloze), neprotestuje. Ba naopak, zdá se mi to lepší.

Makové mléko

Zkouškové je tu. Je to čas na výrobu různých pochutin a zkoušení nových neotřelých postupů. Včera jsem se zabýval výrobou makového mléka. Postup je jednoduchý.

1. Nameleme 100g máku.
2. Dáme do misky a zalejeme zhruba 900ml vody. Pokud dáte litr, mléko bude řidší, pokud dáte 800ml, bude hustší. Logicky. Možná by se tam měla dávat voda filtrovaná, či převařená, ja dal kohoutkovou. Nač se s tím párat. 
3. Potom nechte stát nádobu zhruba 3 hodiny.
4. Po třech hodinách na vás bude čekat "mydlová voda". Ke mléku to má eště daleko. Směs nalijte do mixéru a mixujte. Nevim, jak by se to mělo dělat dlouho, 2 minuty mi přišlo dost.
5. Přefiltrujte. Nejdříve přes sítko, pak přes plátno. Tohle jsem moc nevychytal. Směs se mi dostala vrchem plátna do misky a já to musel dělat naněkolikrát. Pak jsem byl nucen umývat hromadu sítek a misek.
6. Hotovo.

Mléko se dá normálně pít. Žádná hitparáda to teda neni, ale s medem či se skořicí to ujde. Parádní mi přijde takový jakoby "makový ocas".
Údajně je dobré na spaní. Taky obsahuje spoustu vápníku a je zásadotvorné, takže by mělo pomoct s překyselením organismu. Za zkoušku to rozhodně stálo.

Úvaha nad veganem

Zdarec!
Minulý týden jsem byl na přednášce/besedě s veganem. Nebyl to žádný fanatik, líbilo se mi, že se snažil podávat fakta tak, jak jsou a moc si je nepřibarvoval. Neplánuju začínat s veganstvím, ale chtěl jsem se o tom něco dovědět. Možná taky pochopit, proč to vůbec dělají. Napíšu pár postřehů a taky se pokusím vyjádřit svůj postoj k této problematice. Pokud mi budete chtít oponovat nebo se mnou (v tom lepším případě) souhlasit, neváhejte a napište něco do komentářů.
S alternativními systémy stravování se roztrhl (alespoň v mém okolí) pytel. Spousta lidí začíná řešit, co jíst a co ne. Nemám nic proti. Nadruhou stranu vidím, že je to velice módní záležitost a nemám rád, když se lidé na fórech předhání v tom, kdo měl exotičtější večeři. Vegani častokrát argumentují tím, že jíst zeleninu a ovoce je mnohem šetrnější k životnímu prostředí. Otázka zní, jestli je tomu skutečně tak. Dejme tomu, že bych měl porovnat dvě večeře. Kuře z místního chovu s těstovinou vs. zeleninový salát s avokádem a kešu oříšky. Co zatíží životní prostředí více? Kuře nebo dovoz exotických plodin na pulty českých obchodů? Těžko říct.
Co cena? Není náhodou peněženka vegana s pravidelnými nákupy ve specializovaných obchodech a restaurací namáhána mnohem více, než peněženka běžného strávníka. Ona ta zelenina taky neni levná a ořechy, ze kterých se dá získat spousta výživných látek už vůbec ne. Mimochodem mě pobavilo, že ten vegan stejně musel pojídat patáky s B12tkou. Když začínal, tak se hrozně divil, proč se nemůže soustředit a třesou se mu ruce. Právě tenhle vitamin obsažený v mase byl příčinou jeho problémů. Pojídat chemii je ale malá daň za zdravé stravování.
Ideologickým důvodům nerozumím, jsem pragmatik. Nebudu to tu rozpitvávat. Musím, ale říct, že vegan v kožené bundě by pro mě byl přinejmenším úsměvný.
Snažím se jíst relativně zdravě. Maso nejím každý den. Tvrdím, že pokud člověku jde o to aby do sebe neládoval zbytečnou chemii, měl by jíst co nejméně "processed food". Tzn. nakoupit suroviny a z nich si svoje jídlo uvařit. Zároveň je mi sympatické využívat místních plodin - zahrádka, sběr bylinek v lese. Několik předchozích generací to tak praktikovalo a zdá se, že to fungovalo.
Zdravotní dopady alternativního stravování nemohu zhodnotit. Někdo tvrdí, že se jeho zdravotní stav po změně jídelníčku radikálně změnil k lepšímu. Otázkou zůstává, jestli to při neustálém řešení jídla a chození po zdravých výživách stojí za to. Výživa je to asi od toho aby člověka vyživila a dodala mu dostatek elánu a energie do života a jeho aktivit. Těžké je to asi hlavně v začátcích. Já jsem mnohokrát uvažoval nad tzv. paleo dietou, ale s mojím životem studenta je to velice těžko slučitelné. Zkrátka nechci stále myslet na jídlo a přemýšlet co uvařit a co neuvařit. Občas si tu bagetu prostě koupim, protože mám hlad. Potom, co ji dojím už hlad nemám.
Na světě žijí vrcholoví sportovci, kteří masem opovrhují. Například ultramaratonec Scott Jurek nebo český horolezec Jan "Tráva" Trávníček, který v létě vylezl na kopec K2. Těmi se vegetariáni dost často ohánějí a argumentují, jak je zrovna ten jejich styl stravy zdravý. Pokud to budeme ale hodnotit objektivně, tak se musíme podívat na zástupy vrcholových sportovců, kteří maso jedí a taky vyhrávají závody. Spíš jsou důkazem toho, že to bez masa jde.
Nekdo by mohl argumentovat pro veganství tím, že tento systém stravy je přirozený. A s tím bych v žádném případě nesouhlasil. Jsme tím, čím jsme kvůli tomu, že naši předci jedli maso. To je asi nezpochybnitelný fakt. Všechny domorodé kmeny alespoň jednou za čas ve svém jídelníčku nějaké to maso mají. Inuité ho žerou pořád a celkem jim to svědčí. Netvrdím, že bysme měli jíst maso každý den a furt. To asi uplně přirozené neni, ale proč ho vynechávat úplně?
Nakonec bych rád zdůraznil, že bych se nerad někoho svými úvahami dotknul. Zároveň bych nerad odsuzoval za to, co jí. Je to každého věc, co do svého chřtánu pravidelně vkládá. Každý jsme jiný jak povahově, tak tělesně. Je tu jistá šance, že i naše zažívací trakty nebudou všechny uplně stejné. Jako příklad bych uvedl tzv. "mlékový problém". Někdo tvrdí, že mléko je jed, někdo tvrdí, že ne. Před několika desítkami let nebylo zdravější potraviny, teď je démonizovaná. Mě chutná a neni mi po něm blbě. Proto ho občas piju.
Otázka tedy zní: Proč si zkrátka nenajít takový systém stravování, po kterém se budeme cítit dobře? Neni to uplně jednoduché a chce to nad tím trochu přemýšlet a možná se i trochu přemáhat. Rozhodně bychom tomuto hledání ale neměli obětovat svůj život. Howgh.


Vít

Vepřová paštika

Poslední dobou jsem zaznamenal zvýšenou četnost pochval na moje sterilizované masné výrobky. Vzhledem k tomu, že takových výrobků existuje pouze jeden druh, je jasné, že jde o paštiku z vepřových jater, kterou jsem dělal nedávno. Předem bych chtěl upozornit, že jsem si spojil asi tři repcepty dohromady a postupoval podle nich pouze orientačně. Každý si musí (minimálně u koření) vynalézt svůj optimální způsob. Dám sem recept, ať víte, jak se při takovém experimentování postupuje:

Ingredience:

- 2,5 kg vepřových jater, syrových, nejméně 2-3x mletých

- 1 kg kostiček pečeného vepřového sádla (cca 30 minut naplno)

- 5 středních cibulí

- 10 stroužků česneku

- sůl 4 lžičky

- koření (5 kulí jalovce, 5 kulí nového koření, lžička pepře, lžička rozmarýnu, lžička muškátového květu, 5 hřebíčků, lžička skořice) - vše umleté na mlýnku, popřípadě rozdrcené v hmoždíři.

Postup:

Vše se pomele a naplní do sklenic cca 2 cm, klidně i víc, od okraje (aby při zavařování nepřetekly). Sterilujeme na 85 stupňů 1 hodinu a druhý den na stejnou teplotu ještě cca půl hodiny.

Slovo závěrem:

Jak jsem řekl, je možné postupovat jinak a ingredience různě obměňovat. Celý postup je vpodstatě velmi jednoduchý. Umelou se játra něco se tam přidá a pak se to zavaří.

Ještě jedna věc, která sice nepatří k tématice paštik, ale rád bych se o ni podělil a nechci kvůli tomu zakládat nové téma. Jedná se o výrok pana Petra Druláka (ředitel Ústavu mezinárodních vztahů) o našem velvyslanci na Slovensku. Prohlásil: "To, že je někdo původem Slovák, ještě není kvalifikace."

Tolik k událostem posledních dní, mějte se dobře.

Zelné placky

Velikonoční pondělí jsem trochu proflákal. Výsledkem večerního pobytu v kuchyni je miska zelných placek. Jsou zdravé jak sviňa a hlavně dobré, možná by to ale chtělo pohrát si ještě s dochucením. Chce to prostě vychytat. Přikládám recept jak nato:

Ingredience:
- 250g celozrnné mouky
- 250g hladké mouky
- 500g nasekaného kysaného zelí (přebytečnou vodu jsem vytlačil)
- 120g sádla
- jedno vejce do těsta a jedno na potření
- sůl, pepř
- vhodné zrníčka na posypání (sezam, lněné semínko, drcený kmín, mák, hrubozrnná sůl by byla úplně špica)

Postup:
Je to jednoduché smíchají se všechny suroviny a rukou se vypracuje těsto, hrníčkem jsem vykrajoval kolečka. Ale můžete samozřejmě vykrojit i jiné tvary (například nekonvexní čtyřúhelníky). Kolečka klademe na plech s pečícím papírem, potřem vajíčkem a posypeme. Placky se pečou na 250°C zhruba 10 minut (podle tloušťky těsta).

 

Vejce natvrdo

Nejlepší způsob, jak uvařit vejce natvrdo je vložit vejce do osoléné vroucí vody, nechat minutu vařit a odstavit. Pak je vhodné nechat je nějakou chvíli stát v horké vodě (řekl bych, že minimálně 10 minut, ale půl dne taky nevadí). Na takovéto přípravě není co zkazit, vejce budou vždy akorát, nebudou popraskaná. Zvládne to i nepříliš zručný matematik.

Jezte vejce, jsou zdravá.

Indické placky - chapatti

V neděli odpoledne už nebylo doma čerstvé pečivo, tak jsem si vyrobil placky.

Je to velmi jednoduché. Veznete hladkou mouku, ja jsem na 2 placky potřeboval 100g a bylo to tak akorát. Trochu vody, sůl a kapku oleje (olivový može byt).

Postup je následující:
Do misky dáte mouku, olej, sůl a postupně přiléváte vodu, dokud nemáte vláčné tuhé těsto. Pak ho nechte cca hodinku stát. Po hodině vyválejte placky, čím tenší, tím lepší. Placky pečte nasucho na rozpálené pánvi, je to rychlovka, stačí, když se na placce vytvoří hnědé puchýřky (řekl bych, že to trvalo tak minutku z každé strany).

Podávejte čerstvé s čímkoli. Foto bohužel nemám bo jsem to hned snědl. Aspoň nutriční hodnoty:

 1610 kJ 10B 73S 6,3T

Ruské sušky

Zvěřejňuju recept na "pagáčky" ke kávě či k čaju - čili alternativa kupovaných sušenek.

Ingredience:
- 450g polohrubé mouky
- 1/4 sáčku kypříciho prášku
- 3 vejce
- kelímek zakysané smetany
- sůl (asi necelá lžička)

Postup:
Všechny suroviny smícháme a vypracujeme ridší těsto. Rozdělíme na stejně velké kousky (zrhuba jako ořech). Uděláme z nich nudličky, ty potom stočíme do kroužků a na konci spojíme. Vložíme do osolené vroucí vody a krátce povaříme (necháme je vyplavat na hladinu). Vytáhneme je z hrnce přímo na plech s pečícím papírem a v poctivě vyhřáté troubě pečeme dozlatova. Můžou se posypat různými semínkovými směsemi, já na ně dal mák, ale moc na nich nedržel. Příště je asi budu muset něčím potírat.

Fazolová buchta

Objevil jsem parádní recept na buchtu bez mouky. Někteří lidé tvrdí, že na mouku a obiloviny celkově není lidský metabolismus stavěný, takže pokud patříte mezi takové hnidopichy nebo jen chcete zkusit něco netradičního, tak rozpalte troubu.

Bude potřeba:
- piksla červených fazolí (255g tuším)
- dvě lžičky kakaa
- dvě lžíce medu
- dvě vejce
- lžička kypřícího prášku
- trocha mléka
Fazole pořádně propláchnem, vložíme spolu se všemi ostatními ingrediencemi do mixéru a vytvoříme hladkou hmotu. Pokud se vám zdá moc hustá, rozřeďte mlékem. Do relativně malého pekáčku dáme pečící papír a směs na něj vylijeme. Pečeme na 180°C zhruba 20 minut.

Salát z červené řepy

Sklizeň červené řepy je už za mnou, velké kusy jsem zavařil a z malých jsem zkusil udělat salát. Postupoval jsem takto:

Nachystal jsem si
- 400g červené řepy
- 400g jablek
- hrst rozinek
- štáva z půlky citronu
- hrst ořechů (já jsem si nasekal kešu a mandle)
- špetka soli a cukru (med je lepší)
- cca 150g jogurtu
Oloupanou řepu a jablka jsem nastrouhal na hrubém struhadle do misky, naházel jsem tam ostatní ingrdience, důkladně promíchal a strčil do lednice. Po pár hodinách je salát připraven ke konzumaci. Klidně si můžete udělat poloviční dávku, protože je toho fakt hodně. Taky asi nebude úplně marné trochu zaexperimentovat s poměrem surovin.

Moc jsem si od syrové červené řepy nesliboval, ale jsem opravdu překvapený, jak dobře to chutná. Ještě že mi nějaká zbyla ve sklepě.

Hodnoty na porci (cca 200g)
610 kJ     2,6B     23S     3,2T
Řepa obsahuje velké množství železa, křemíku vitaminu C a E. Podporuje pročišťování jater, působí blahodárně na žlučník a ledviny. Má zásaditý charakter, tzn. že odkyseluje organismus a tím předchází většině chronických onemocnění. Prostě je zdravá až hanba.

Zapečená cuketa

Není to tak dávno co jsem si zapekl cuketu a chutnala mi tak, že považuju za svoji povinnost se podělit o recept.

Ingredience na 2 porce:
- cuketa
- 2 vejce
- 100g nivy
- pórek
- pepř
- oliv. olej

Cuketu nejdříve vydlabeme lžící, šlupku si dáme na pekáč a vnitřek nastrouháme nebo jinak rozšmelcujeme. Do takto vzniklé hmoty postupně přidáváme vejce, nakrájený pórek (dle chuti) nastrouhanou nivu a nakonec trochu opepříme. Do vaniček z cuket kapnem trochu oleje a naplníme je touto směsí, kterou jsme si připravili. Pečeme cca 20 minut na 250 °C.

Hodnoty: B 21   S 7   T 31

Ořechovica

Jsem zvědav, jak dopadne můj další projekt - ořechovica. Na svatého Jana jsem nasbíral 35 ořechů, dal je na dva dny luhovat do vody. Dnes jsem je rozčtvrtil, přidal 4 skořice, 25 hřebíčků a kůru z jednoho pomeranče. Celé jsem to zalil 1,5 litrem vodky. Počkám 3 týdny, potom to přefiltruju, přidám cukerný roztok (převařených 3 dcl vody a 250g cukru) a ještě tři týdny počkám. Na začátku srpna by tedy měla byt hotová ořechovica a mě by zajímalo, jak to bude chutnat.

amur

Amur na zelenině podle kluků v akci ( Odkaz ). Amura jsem koupil ve městě od chlápka, který prodává každý čtvrtek ráno. Byl ochotný a říkal, že si mám dát bacha na žluč, tak jsem si dal bacha na žluč.

Sirup z květů černého bezu

Konec května je ideální čas pro sběr květů černého bezu. Dnes jsem trochu experimentoval a vyrobil z nich sirup. Tady je recept, podle kterého jsem postupoval a pár postřehů z výroby:

suroviny:
- 70 květů černého bezu
- 4 kg cukru
- 5l vody
- 100g kyseliny citronové
postup:
Květy otřepeme a očistíme od různých breberek a jiných svinstev. Zalejeme převařenou vlažnou vodou a necháme louhovat. Já jsem to nechal být tak 18 hodin, ale asi by to sneslo i něco přes den. Někde jsem se dočetl, že se to nemá nechávat v kovové nádobě. Nevím proč. Já jsem použil normální nerezový hrnec. Když je vylouhováno, přefiltrujeme nálev přes plátno a dáme vařit. Postupně vmícháváme cukr a kyselinu citronovou a tak 10 minut povaříme. Do lahví se to plní ještě teplé. Já jsem si nachystal lahvne jen na 5 litrů a trochu jsem zapomněl, že po přímíchaní cukru bude sirupu o něco víc. nakonec jsem toho měl téměř 6,5 litru. Příště bych chtěl déle louhovat a taky přidat ze dva citrony. Výsledek je myslím celkem ucházející.