Běhací projekt po měsíci

Zdarec. Je tomu něco přes měsíc, co jsem začal s pravidelným běháním. Pokusím se stručně shrnout výsledky tohoto projektu.

Z toho měsíce jsem měl odpočinkových dnů celkem šest. Jinak jsem buď běhal (kratší trasy kolem 3 km, delší klidně i přes 6 km) nebo plaval (většinou 40 délek, když to nešlo, tak míň). Nebyl jsem nemocný a ačkoli jsem občas cítil bolest nebo se mi moc nechtělo, dokázal jsem se překonat. Většinou jsem toho nelitoval. Počáteční únava nebo ztuhlost těla byla překonána a po sportu jsem se cítil většinou (možná vždy) lépe než před ním. Často mi bývá zima, ale řekl bych, že během toho měsíce se to celkem spravilo. Částečně je to dáno taky změnou počasí, ale běhání na to má určitě taky svůj nezanedbatelný vliv.

Ověřil jsem si, že systematickým přístupem lze dosáhnout viditelného pokroku. Chce to jen poctivě zapisovat a zaměřit se na menší počet činností. Já jsem v průběhu toho měsíce trochu polevil. Občas jsem se neudržel a jedl jsem zase dost prasácky (sladkosti, pivo). Co se týče pohybu, tak jsem dost experimentoval. První jsem zkoušel delší trasy volným tempem. To je občas trochu nuda. Když jsem si řekl, že to nebudu s rychlostí přehánět, tak jsem se na kratší trati kolikrát ani nezpotil. Jednou jsem zkoušel i sprinty na Lapači, to mě bavilo. Celkem jsem se na tom odvařil. Plavání mě bavilo moc. Udělal jsem celkem solidní pokrok v technice a z bazénu jsem se vždycky vracel příjemně unavený a hladový. V tomto sportu budu chtít pokračovat za každou cenu.

Takže to by bylo zhodnocení. Je tu ale jedna nepříjemnost, která mě trápí. Ze začátku běhání mě trochu pobolívalo koleno. To se časem dalo dokupy, ale zase jsem začal cítit oblast paty, achilovky a klenby na pravé noze. Není to nic, co by se nedalo překonat a většinou jsem to rozběhal. Ale během to léčím už asi 14 dní a zdá se, že bude potřeba zvolit jinou terapii. Mám takové tušení, že ta bolest bude souviset s vadným držením těla, možná špatný návyk chůze (špička vytočená ven nebo tak něco), ale bez člověka, co se v tom trochu vyzná se tyhle problémy těžko odhalují. Dost mě to štve, protože jsem po tom měsíci poznal, že nohy, plíce a hlava si na tu zátěž krásně zvykají. Fakt jsem mohl zvyšovat dávky a šlo to navrch. Ale pohybový aparát to asi není schopen ustát. Jsou snad 4 km denně pro čtyřiadvacetileté tělo moc?

Plán na následující dny je jasný. Dám si chvilku pauzu od běhu (aargh ztratím formu, kterou jsem si pracně budoval). Zkusím třeba plavat nebo si občas udělám nějaký ten shyb. Snad se to brzy dá do pořádku. Pak bych se rozhodl co dál. Jestli se vrátím ke běhu nebo se zkusím posunout v jiné oblasti.

Každopádně mě to mrzí, rád bych u běhání zůstal. Je spousta důvodů, proč to dělat. Běhání je snad jeden z nejpřirozenějších sportů. Jde to dělat do vysokého věku, pravidelně, nic k tomu není potřeba. Běhat lze za každého počasí. Získané kondice lze využít například při chození po kopcích nebo při práci na zahradě. Ta noha mi ale celý projekt řádně prasí.

Jarní lom 2015

Jarní lom proběhl. Byla to příjemná akce. Kromě klasických lomových pasivit (taroků, vykládání a opékání libereckých párků) proběhla návštěva štoly Mír nedaleko obce Borovec.

Jedná se o volně přístupnou průzkumnou štolu, kde se dá najít hromada minerálů obsahující měď [1]. Je dlouhá 270 metrů a končí mříží, za kterou zimují netopýři. Domů jsem si odvezl pár pěkných kamínků a zážitek absolutní tmy. Chození po štolách pouze se svíčkou bylo taky parádní.

Za zmínku stojí také skutečnost, že byl úspěšně nalezen rum, který zde byl zakopán na zimním lomu. Údajně mu pobyt na čerstvém vzduchu prospěl a chutnal výborně.

Tady je pár obrázků, co jsem napráskal.

Vliv povrchové vrstvy oxidů na intenzitu vodního chlazení

Víte, jaký mají okuje vliv na chlazení vodní tryskou? Já už ano. Dnes jsem odevzdal svoji diplomovou práci na toto téma. Stála mě hodně času, úsilí a nervů. Nakonec se ale na něco i přišlo a řekl bych, že alespoň v některých částech je text srozumitelný i běžnému smrtelníkovi, který se v matematice či strojařině moc neorientuje. Je to psané v LaTeXu, je tam hodně obrázků, grafů a poznámek pod čarou. Prostě správná akademická práce.

Koho by to zajímalo, tak si může prolistovat elektronickou verzi zde. No a tak za měsíc to budu mít k dispozici i v papíru. Zapůjčím milerád. Já to číst asi už ani nebudu.

Běh

Zdar!

Můj vztah ke sportu je kladný. Ačkoli moje výkony nejsou nijak oslnivé, stále se rád hýbu. V posledních dnech jsem si potvrdil, že pohyb (v rozumné míře) dokáže uvolnit tělo i mysl. Dost často bojuju se zdravotníma problémama, které sice nejsou nijak závažné, ale jsou nepříjemné. Může se jednat o nechuť k jídlu nebo bolest kloubů, nespavost atd. V poslední době jsem dělal různé sporty jak mě napadlo a jak byla chuť. Občas plavání, občas běh, lezení. Nic z toho jsem nedělal víc než jednou týdně a od toho se odvíjely i výsledky. Žádné nebyly. Takhle rozhodně nevypadá trénink na akce, které jsem si naplánoval na letní prázdniny.

Považuji se za člověka se silnou vůlí a to může být někdy problém. Dám příklad. Jdu si zaběhat, běžím dokud to jde a dokud mě to baví. No a pak zjistím, že jsem celkem daleko od baráku. Tak běžím zpátky. Jenomže zjistím, že jsem se odvařil. Ale nejsu máčka, zatnu zuby a domůl doběhnu. Bolest některé z končetin pak cítím ještě několik dní. Tak si "odpočinu" tím, že strávím těch několik dní u diplomky. No a za týden se to opakuje, stejný scénář. Výsledkem je, že se několikrát do měsíce zrakvím, ale nikam to nevede. Co se týče sportování, tak moje aktivita zkrátka postrádá systém.

Chtěl bych, si zvyknout na pohyb. Dát svému snažení nějakou formu, vidět výsledky. Proto jsem se (z několika různých důvodů) rozhodl, že začnu běhat. Cíl do následujícího měsíce je následující. Běhat minimálně čtyřikrát do týdne. Uběhnutá vzdálenost i čas nehrají roli. Nemám moc chytrý mobil a tak budu měřit spíš čas než vzdálenost. Soustředit se budu především na techniku, rychlost mi bude ukradená. Nechcu to přehnat. Budu běhat menší vzdálenosti a častěj než abych se zas zrušil. Cíle budu střídat, ať mě to baví. Jiné sporty omezím, ale asi je uplně nevynechám. Myslím že například bazén jednou do týdne bych mohl zvládat. Výkony za jednotlivé dny si budu zapisovat na papír. Prostě minimalistický přístup ze staré školy.

Co se týče výživy, tak to nehodlám nijak hrotit. Změna musí přijít postupně. Začnu se soustředit na to co strkám do huby. Za poslední týdny jsem došel k poznání, že neexistuje špatná a dobrá potravina. Některá zelenina mi dělá dobře po některé je mi vyloženě zle. Je to určitě dáno i tím, že tělo si na novou stravu musí zvykat. Za pozitivní změny mého jídelníčku považuju omezení pití kávy, ovocné svačiny a zvýšení příjmu ořechů a semínek. Maso skoro nejím, ryby jo. Mléku a vajíčkám se nevyhýbám. Alkohol téměř nepiju a určitě u toho vydržím. Snad jen příležitostně nějaké pivko. Když přijdu na nějaký dobrý recept, tak ho sem hodím. Postupně bych chtěl zvýšit svůj energetický příjem. Ale jak jsem řekl, nehodlám to nějak lámat přes koleno. Spíš než objem budu sledovat kvalitu přijímaných potravin. Důraz bude kladen taky na relaxaci. Budu se snažit udělat všechno proto, abych spal pravidelně a dost dlouho.

Za několik týdnů či dnů sem hodím příspěvek s tím, jak se situace vyvíjí/vyvinula. Napíšu sem nějaké stručné zhodnocení tohoto projektu. Pokud to pude dobře, tak bych v tom pokračoval co nejdéle. Pak bych snad mohl zvládnout i půlmaraton. Vím, že bych ho uběhl i teď. Ale já bych ho chtěl dát s bez trápení a následné dlouhé regenerace.

Důvodem tohoto příspěvku je motivace pro mě a možná i pro někoho, kdo to bude číst. Pokud u toho vydržím a bude to nést ovoce, tak bude tento článeček sloužit jako zdokumentování tohoto experimentu. Pokud u toho nevydržím a něco se zprasí, tak to sem prostě napíšu. Jsem odhodlaný se sebou něco udělat. Nechť jsou tyto řádky důkazem.

PS: K této výzvě jsem se rozhodnul už před dvěma dny. Od té doby jsem byl běhat dvakrát. Pokaždé zhruba 15 minut. V úterý ke hvězdárně a ve středu jen tak po Brně (v blbých botech). Dnes mě celkem bolí kvadricepsy, ale to je dané taky tím, že jsem se včera nezastavil a byl jsem furt na nohách. Myslím si, že večer si ale nějaký běh dám. Jinak koleno, které mě pobolívá asi 14 dní (hlavně když dlouho sedím a noha je v pokrčené poloze), neprotestuje. Ba naopak, zdá se mi to lepší.

Duben v lese

I nedělní procházka může být zábavná.

Alespoň pro mě. Vzal jsem si sebou fotoaparát a pofotil jsem detaily nějakých kytek. Kytky mě baví, nikam neutíkají, takže jsem si všechno pěkně našteloval, počkal až přestane foukat vítr. S výsledky jsem spokojen, člověk by řekl, že některé z těch fotek jsou až kýčovité. Posuďte sami.

odkaz  

Muž, který sázel stromy

Doporučuju krátký filmík o tom, co dokáže pár zasazených žaludů.

Brněnský půlmaraton

Zdarec!

Dnes nemám na srdci nic zásadního. Pouze bych se chtěl podělit o několik myšlenek, které mi proběhly hlavou, zatímco jsem postával na ulici v reflexně zelené vestě organizátora Brněnského půlmaratonu. Závodníků tam bylo hodně (řekl bych, že to byly řádově tisíce) a někteří z nich mě opravdu zaujali. Spíše to byli ale starší nebo méně zdatní běžci, kteří kolem mě proklusali až ke konci. Rozhodně jim ale patří moje uznání.

Říkal jsem si, jaká je škoda, že naše těla se vlivem evoluce a roky strávenými u televize dostala do stavu, že nejsou schopna ani uběhnout 20km po rovině v ideálním počasí. No potom jsou tady ale takové extrémy jako jsou ultramaratonci, kterým nedělá problém uběhnout stomílový závod někde v mexických horách. A zakončit to několika litry piva v místním výčepu.

Nevím jak vy, ale já si myslím, že naše těla byla zkrátka stvořena k pohybu. Nemusí to být pohyb intenzivní, ale aspoň pár kroků naši předci museli za den zvládnout. Zas tak moc toho nenasportuju, ale minimálně procházku na cestě do školy si pravidelně dopřávám. Bez ní je ten můj den takový ospalý, smutný.

No a když jsem tam tak stál žvýkal kus chleba se sejrem. Tak dojelo auto. Řidič s růžovými tvářemi a dvěma bradami stáhl okýnko a byl nepříjemný kvůli tomu, že mu tisíce bežců znemožnilo dostat se na druhou stranu trati a tím mu prodloužili pobyt v autě o několik minut. Asi už se těšil, na pohodlí domova. Možná dávali zrovna v televizi hokej. Nevim. Každopádně nikdo ze závodníků na mě tak nepříjemný nebyl.

Jaké z toho plyne ponaučení? Hýbejte se aspoň trochu, vaše okolí to ocení.

PS: Není vyloučeno, že příští příspěvek bude podobně úvahový a bude se týkat stravovacích zvyklostí našich předků. Musím si to ale v hlavě trochu sesumýrovat.