Objev!

Všimli jste si někdy, že téměř všechny reklamy na hodinky se fotí ve stejnou hodinu? Já až teď. Je to .. zajímavé.

Schopnost kooperace

Uff. Řeším problém. Zkouším všelijaká řešení. Dlouho na to nemůžu přijít. Zeptám se kolegy, jestli mi s tím může pomoct. Pak to začne. Musím s ním projet všechny způsoby, které už jsem stihnul vyzkoušet. Nakonec, po dlouhém přemýšelní a projetí opravdu všech možných způsobů řešení, se ukáže, že mi pomoct neumí. Tak tohle se mi děje.

Neříkám, že je lepší nikoho se na nic neptat. Občas se najde problém, který je z jiného úhlu pohledu snadno řešitelný. Prostě mě to jen někdy štve. Ale to je život.

Mrtvý tah

„Deadlift and squat – that is the universal answer.“

Jocko Willink

Jestliže by se mě někdo zeptal na to, jaký je v současné době můj nejoblíbenější cvik, pravděpodobně bych mu odpověděl, že je to mrtvý tah. Co to mrtvý tah je? V podstatě se jedná o zvednutí těžkého břemena ze země. V praxi to vypadá tak, že si na olympijskou osu naložíš, kolik uneseš a zvedáš. Od země k pasu, víc není potřeba. Určité variace tohoto cviku dokonce omezují dráhu činky na několik centimetrů. To mi ale připadá už dost prasácké. Počty opakování i sérií se volí podle cíle, jakého chce cvičenec dosáhnout. Já jedu většinou po pěti.

Důvodů, proč mám MT tak rád je hned několik:

• Žádný jiný cvik nezatíží centrální nervovou soustavu, jako právě mrtvý tah. Je to cvik, při kterém se zvedají největší váhy. Veškeré výkony vztahuju k tělesné hmotnosti. Pro člověka, který už cvičí nějaký ten pátek a má vypilovanou techniku je možné dostat se až ke 2,5 násobku svojí tělesné hmotnosti. Stokilová opice tedy může zvedat 250 kilogramů. Mým cílem je dostat se na dvojnásobek své hmotnosti. Není to zas tak daleko...
• Paradoxně mi cvičení mrtvého tahu pomáhá uvolnit záda, která jsou přetížena z celodenního sezení :) Setkal jsem se už s více lidma, kteří mi potvrdili, že dlouhodobé cvičení tohoto cviku jim pomohlo zesílit spodní záda a tím pádem omezit možnost zranění při procvičování jiných partií nebo také v běžném životě. Důležité je ale dbát na správnou techniku a nikam nespěchat. Zezačátku se zdá, že je to moc lehké, ale to je přesně to období, kdy se vyplatí ponechat si sílu na příští trénink. Pro maximální rozvoj síly se stejně nedoporučuje cvičit až do selhání. Najdou se dokonce takoví co tvrdí, že není žádoucí ani cítit únavu. Není tedy důvod to hrotit.
• Tento cvik zapojuje velkou většinu svalů v těle. Především ty velké. Myslím tím svaly nohou a zad.
• Tento cvik je doporučován také k budování kondice. Například Dan John, člověk, který trénuje sprintery, používá mrtvý tah v kombinaci se dřepy k rozvoji výbušné síly, která je pro jeho klienty hodně důležitá.
• Jedná se o přirozený pohyb. Kolikrát za den zvedáš něco ze země? Děláš to správně? Bez zátěže se chyby ve správném držení těla neprojeví. Při zvýšené zátěži ale už je možné vypozorovat co je špatně. Uvědomění si držení těla při shýbání k zemi je hodně důležité. MT pomáhá vybudovat správný návyk.

Dalo by se datlit ještě dále, ale já tě už nebudu unavovat. Tento příspěvek zakončím obrázkem.

Na víkend do Jizerek

Poslední víkend byl výborný. Začal osmi hodinami ve vlaku z Kunovic do Kořenova. Pokračoval přespáním ve vagonu, který si na tamním nádraží zařídili studenti z VŠE v Praze. V sobotu jsem se vydal na procházku k viaduktu a na Jizerku. Cestou jsem se neplánovaně dostal do Polska. Dal jsem si tam čaj. Pak jsem něco pojedl a popil. V neděli mě už čekala cesta zpět na Moravu. V Pardubicích jsem měl chvíli, tak jsem si koupil Magnézku a perník. Jak jsem řekl. Výborný víkend.

Foto zde a zde.

Dobrý den pane Chrobák!

Zdarec! Nedávno jsem se účastnil velice zajímavé akce. Jednalo se o tzv. Hmyzí večer. Hmyzí večery pravidelně pořádá klub cestovatelů v Brně. Cílem těchto akcí je dovědět se něco o pojídání hmyzu. Nedílnou součástí večerů je kromě povídání o hmyzu samozřejmě také degustace.

Abych pravdu řekl, tak mě to celkem příjemně překvapilo. Hlavní kuchař Petr Ocknecht byl velice výřečný a dověděl jsem se aj pár zajímavostí. Kupříkladu jsem nikdy neuvažoval nad tím, že Evropa je fakticky jediný kontinent (kromě Antarktidy), kde se nejí hmyz. Nutriční hodnota těch malých obludek je až neskutečná. Obsahují hromadu bílkovin, minerálů a vlákniny. Když je upravíte na másle či tuku, tak se jejich energetická hodnota ještě zvýší. Cukry potřeba nejsou, ale pro českého "žrúta" je zde stále možnost zakusovat chleba.

Okoštovali jsme moučné červy, sarančata, cvrčky, potemníky a dokonce aj šváby. Pro odvážné zájemce byl k dispozici extra velký šváb nebo štír. Na toho jsem ale už neměl odvahu. Navíc jsem byl z pár hrstí hmyzáků (možná překvapivě) už dost zasycen. Ukončil jsem to pouze malým dezertem - bublaninou s příměsí cvrčků. Paca byl trochu smutný, protože chtěl zkusit toho velkého švába, ale nestihl se o něj včas přihlásit.

Obecně lze říci, že při úpravě je důležité konzumovat jen hmyz z ověřeného chovu. Pokud možno vyhladovělý (2-3 dny), dobře přebraný. Spaříte ho ve vroucí vodě, osmažíte na pánvičce, přidáte koření a můžete podávat. Je to jednoduché. Už se těším, až si doma udělám špagety s omáčkou z moučných červů. Mimochodem to spaření je velice důležité, protože někteří hmyzí špinavci mohou mít na svém exoskeletu spory tasemnic a s těma už není žádná sranda.

Pokud byste měli zájem o více informací, tak na tomto odkaze je toho o pojídání hmyzu - entomofágii mnohem více.

Moje verze Trojské války

Za dávných časů se v Malé Asii nacházelo významné město, které neslo název Trója. Za jeho mohutnými hradbami vládnul král Priamos společně s královnou Hekabou. Ta měla jedné noci zlý sen. V tom snu se jí narodil syn, ale v jejím náručí se náhle změnil v hořící pochodeň. Plameny z pochodně okamžitě přeskočily na trojský hrad a pak také na ostatní stavení. Celé město lehlo popelem. Hekaba se svěřila manželovi a ten hned za úsvitu povolal věštce, aby tento sen vyložil.

Královskému páru bylo doporučeno odnést syna, který se královně narodí, do pustých hor. Měl to být jediný způsob, jak zabránit zkáze království. Královna tedy počkala 9 měsíců, porodila syna a s těžkým srdcem nechala syna odnést do jedné průrvy v horách. Děťátko brečelo a naříkalo, ale ani po několika dnech si jej neodnesla medvědice, vlčice ani žirafa. Mladý Paris tedy umřel v horách, Helena nebyla unesena ze Sparty a Trojané mohli žít svoje spokojené životy dál. Takovým způsobem zabránil moudrý královský pár desetileté válce.

Chilli

Už to roste. Právě je ideální čas na výsev semen. Letos mám osm druhů. Jestli máte někdo zájem o semínka nebo sazeničky, tak se ozvěte.

Už jsi viděl tu novou XYZ?

Lidé produkují neuvěřitelné množství odpadu. Občas se nad tím zamýšlím. Kolik terabytů dat je lidstvo schopno vyprodukovat za jediný den? Jakoby nestačilo, že nás na každém kroku sledují bezpečnostní kamery a neuvěřitelné kvantum různých senzorů, rozmístěných po celém světě, zaznamenává nejrůznější ukazatele, ve kterých lze najít souvislosti jen velice obtížně. Každý chce mít navíc všechno natočené a vyfocené. Nikdo nestojí o sdílení dat. Každý chce mít SVŮJ obrázek eiffelovky na SVÉM počítači. Jako důkaz, že tam byl. Pokud nějaká událost není zdokumentovaná (alespoň třikrát), jakoby se nestala. Lidé tráví čas ukládáním svých zážitků na horší časy. Aby je mohli prožívat mnohokrát po sobě. 

Netvrdím, že je to uplně špatně. Mám sice drobný osobní problém s focením a točením videa. Nerad stojím před objektivem. Točení videa ze mě dělá herce, zbavuje mě přirozenosti a celkově při něm nemám dobrý pocit. Chtělo by se říct, že je to můj rybíz. Myslím ale, že nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že jen naprostá menšina lidí je schopna se před kamerou chovat zcela přirozeně a nenuceně se bavit. Paradoxem ale je, že se rád na fotky z nějaké akce či společenské události rád podívám. Každopádně by se to s tou dokumentací nemělo přehánět. Snad mi v tomhle dá alespoň někdo za pravdu.

Ale. Trochu jsem odběhl od záležitosti, o které jsem chtěl původně psát. Takže rychle zpět. Naše společnost je (kromě produkce odpadu) posedlá zkoušením nových věcí. Uvedu příklad. Kdo neviděl nové Star Warsy je považován za ignoranta. Jsme masírováni novými tituly, které se v televizi, kinech a na pultech knihkupectví točí jako na obrtlíku. Měli bychom číst nové knihy a sledovat nové filmy, protože jenom v nich jsou aktuální témata. Včerejší noviny jsou staré, vše se rychle mění. Tak je nám to předkládáno. Já ale tvrdím, že život je jen tak rychlý, jak rychle ho žiješ. Pokud věčně nemáš čas, je to tím, že nejsi ochoten obětovat některou z tvých aktivit, aby sis ho udělal. Jednoduché.

Nemám v globále nic proti zkoušení nových věcí, ale jako mnohem rozumnější variantu přístupu ke kulturní tvorbě považuju pohled z poněkud konzervativní strany barikády. Proč se nezaměřit na osvědčenou klasiku? Pokud nějaký film zůstává oblíbený i po několika desítkách let od jeho natočení, pravděpodobně to svědčí o jeho kvalitě. Chtělo by se dokonce říct, že je “nadčasový”. To, že lidé v minulosti řešili jiné problémy je kravina. Mění se jen kabát, ale uvnitř zůstáváme stejní.

V případě knih je ta změna ještě víc znát. Texty, které jsou staré několik stovek let, nám stále mají co nabídnout. Jako příklad bych uvedl některé filozofické texty stoiků, o kterých jsem se už zmiňoval v předchozích příspěvcích. Kniha přísloví v Bibli je výborné čtivo. Labyrint světa od Komenského taky není žádná novinka, ale rozhodně stojí za to. Ano, forma starých textů může být někdy obtížně uchopitelná, ale ne vždy. Dají se najít i díla, která jsou velice slušně přeložena či přepsána.

Bylo toho natočeno a napsáno tak moc, že není v silách jediného člověka vidět, přečíst a slyšet všechno. Navíc jsme obdařeni darem zapomínání, což se hodí, protože se můžeme k těm nejlepším dílům vrátit znova. Kolikrát chceme. S největší pravděpodobností v nich budeme stále objevovat něco nového, nečekaného. Tento příspěvek bych proto rád zakončil doporučením.

Vybírej si, čemu se vystavuješ. Platí to stejně snad ve všech ohledech. Stejně jako nemůžeš požrat všechno co vidíš na stole (jitrnica s jabkem asi není dobrá kombinace), není dobré ani nechat se krmit vším, co ti naservírují v televizi. Všechno to, na co se díváš a co čteš tě ovlivňuje. Ať chceš nebo ne. Nech se ovlivňovat pouze těmi správnými myšlenkami. Místo zkoušení stále nových věcí si zkus nechat něco doporučit. Neměj strach se k dobré knize vrátit. Klidně i vícekrát. Pokud byla dobrá poprvé, bude snad dobrá i podruhé. Nemusíš ji číst celou. Klidně přeskakuj. Vyber si pouze kapitolku. Čti pozpátku, odprostřed. Stejně už víš, jak dopadne.

Zdraví chip, řečený konzervativní

Praktický pesimismus

Je půl sedmé a já jsem připraven na to, že dnes bude hnusně, ztratím peněženku a potkám minimálně tři kretény, se kterýma nebude žádná domluva.

Večer snad budu příjemně překvapen, že se nic z toho nestalo.

Buď první!

Navazuji na sérii motivačních, osobnostně rozvojových příspěvků. Nedávno jsem se (opět) setkal s principem, který je pro mě v určitém smyslu nový a objevný. Když se nad ním člověk zamyslí, tak je ale zcela logický a nic “objevného” na něm není. V anglickém originále je nazýván “Concept of going first”. Netuším, kde přesně jsem na něj narazil. Pravděpodobně to bylo v jednom z dílů audio pořadu The Tim Ferris Show. Jo. Určitě to bylo v něm. Konkrétně v této epizodě, kterou mimochodem doporučuji, protože je to takový kompilát myšlenek, které byly proneseny zajímavými a hlavně úspěšnými hosty tohoto pořadu během celého roku.

O co se jedná? Ve zkratce by se ta myšlenka dala shrnout následovně. Buď první. Nečekej na lidi okolo. Uvedu příklad. Pokud neoslovíš to děvče na ulici jako první, ona to pravděpodobně sama neudělá. Pokud se nerozhodneš odjet do pouště, splnit si svůj celoživotní sen, nikdo jiný to za tebe neudělá. Musíš být zkrátka první.

S myšlenkami podobného druhu jsem se setkal také ve velice zajímavé a hlavně motivující přednášce od Marka O. Váchy, která proběhla v muzeu JAKa v UB. Odkaz zde. Autor je zde uvádí trochu v jiném kontextu, ale jádro zůstává stejné. Popisuje zde velké věci, které mohou vzniknout v umění nebo v mezilidských vztazích, v dobrovolnictví. Ovšem pouze za předpokladu, že využijeme svobody, která nám byla dána a budeme je společně vytvářet. To je mimochodem velice pěkná myšlenka křesťanství. Bůh dal člověku svobodu, aby se sám rozhodl, jestli žít v hříchu a nebo se dát cestou spasení. Není to žádný despota, což je sympatické.

Krásným příkladem člověka, který se nebál být první a ukazoval lidstvu cestu, je velký český myslitel Jára Cimrman. Byl to právě Jára Cimrman, kdo objevil, že vyfukováním cigaretového kouře do umyvadla zlato nevzniká. Kdo jiný by celému lidstvu ukázal, že tudy cesta nevede? Že je to slepá ulička. Vždyť i tyto slepé uličky dokážou lidstvo posunout dále. I z chyb se můžeme poučit. Naštěstí je stále co objevovat.

Most za měsíc

Jedním z mých úkolů na leden bylo dostat se do polohy mostu a setrvat v ní po nějakou dobu. Pro flexibilní jedince žádná výzva, ale pro mě to trochu výzva byla, protože v pohyblivosti su dost špatný. Zkrácenost a zatuhlost horní části zad jsou problémy, se kterými se potýkám už dlouho.

Proč zrovna mosty? Odpověď je jednoduchá. Je to účinný cvik na protažení svalů kolem páteře v celé její délce. "Otevírá" se jimi hrudník. Jinak řečeno, protahuje se jimi pletenec ramenní a břišní svaly, zatímco svaly hýždí jsou jimi posilovány. V neposlední řadě jsou jimi protahovány také kvadricepsy (svaly na přední straně stehen), které se častokrát při celodenním sezení zkracují.

No takže jsem si řekl, že mosty jsou dobrý nápad. Bude stačit, když se do něj dostanu z lehu na zemi. Jaký zvolit postup? Postupně. Pomalu. Vytrvale. Vyšel jsem ze série cviků, která je popsána v knize Convict Conditioning od Paula Wadea. Tahle kniha je mimochodem celkem zajímavý studijní materiál k posilování s vlastní vahou. Její autor byl nějakou dobu ve vězení a dlouhou chvíli si krátil pravidelným cvičením. Je to pěkný koncept. Čtenáři je kladeno na srdce, že se nemá nic uspěchat. To se neshoduje s tím co vidím občas v reklamách na internetu. Znáte to. Titulky jako "Zhubla jsem 10 kg za dva dny" nebo "Anglicky za pět minut" jsou na denním pořádku. Ale pojďme od toho. Zkrátka. Kdo si chce přečíst víc o cvičení bez železa a za 10 let chce umět shyb jednou rukou, ať si sežene tuhle knihu.

Zpět k mostům. Jednotlivé cviky jsou na obrázku níže.

Takže každý ze cviků jsem dělal 5 dní. Každý den zrhuba tři sérky. Počet opakování byl volen podle míry mojí únavy a náročnosti cviku. Například první cvik jsem dělal po deseti opakováních, ale ten čtvrtý už pouze po pěti. Po dvaceti dnech jsem udělal most. Jednoduché.

Neříkám, že by každý měl umět udělat most. Tím, že jsem to zvládl já se ze mě určitě nestal artista století. Jen jsem chtěl poukázat na koncept, který považuju za velice účinný nástroj pro osobní nebo jakýkoli jiný rozvoj. Začni pomalu, nespěchej, vytrvej. Nauč se nové vzorce, ale dopřej svému tělu a duši čas na přizpůsobení a odpočinek. Takže jaký je tvůj cíl? Číst hodinu denně? To je dost, já bych začal pěti minutama a postupně to prodlužoval. Klik na jedné ruce? Začni obyčejnýma, jestliže ti nejdou, použij lavičku na zvýšení nebo začni u stěny. Pokud je odhodální opravdové a ty ses pro něco rozhodl, pak setrváš a pokrok je zaručený.

"Na konci budeš stát nejvejš."...  Rocky Balboa

Náledí

Dnes po cestě do práce jsem sebou rubl.

Su v pořádku.

Je lepší chodit v žabkách než v prabosech.

Končím.

Nejlepší dieta

Nedávno jsem narazil na hodně zajímavou myšlenku, která mi utkvěla v hlavě. Jedná se o náhled na problém z úplně opačného úhlu pohledu. Zkusím uvést příklad aplikace této myšlenky při změně stravovacích návyků. Náš jídelníček obsahuje hodně nezdravých jídel. Všichni si to uvědomujeme. Novoroční předsevzetí bývají proto variací na téma "Nebudu jíst ... "

Co takhle podívat se na problém z opačné strany? Předsevzetí na zítřek by potom nabylo tvaru: "V každém jídle sním kus zeleniny." Budu mít potom chuť na sladké? Pochybuju. Zelenina je dost sytá a žaludek zaplácne celkem solidně. Při tomto přístupu si navíc musím dobře rozmyslet, jestli je ta tatranka na svačinu dobrý nápad, protože ji budu muset doplnit o půlku papriky. A to je, přátelé, celkem nechutná kombinace.

Já osobně nějakou dietu zatím neřeším, ale uvědomuju si, že by se dalo na mých stravovacích návycích leccos vylepšit. Výše popsaným stylem se snažím bojovat například s nadměrnou konzumací kávy. Moje předsevzetí na dnešek: "Dáš si v práci jeden Pu-erh."

Moje rada tedy zní: "Nebojte se podívat na řešení svých problémů z poněkud netradičního úhlu. Nic není černobílé a vše má dvě strany mince. A tak dál."

PS: Hlavně žádné velké závazky. Jedna prkotina na den (např. můj čaj) úplně stačí.

Tři věci, které mi dnes udělaly radost

Ahoj.

Chtěl bych se podělit se všemi škarohlídy o jeden návyk, který se mi povedlo vypěstovat. Tento zvyk mi pomáhá brát život mnohem pozitivněji. V tomhle ohledu mám stále co zdokonalovat, ale nějak se začít musí a já jsem už začal.

Je to už více než 30 dní, co jsem začal aktualizovat svůj deník se železnou pravidelností. Každý den. Většinou večer.

Mimo jiné si do něj píšu 3 věci, které mi ten den udělaly radost. Fakt to není problém. Mohlo by jich být i 10, ale já bych se nerad opakoval a chci u toho vydržet co nejdéle. Proto píšu pouze tři. Mohou to být opravdové drobnosti. Nedávno jsem měl den, který stál fakt za psí štěk a já jsem si odpoledne říkal tohle: "Chlape, měl by ses zaměřit na malé věci a mít z nich radost. Protože jinak nebudeš mít večer co psát do deníku." A tak jsem taky učinil. Ten den byl fakt špatný. V deníku po něm ale zůstaly pouze tři maličkosti, ze kterých jsem měl radost:

* vůně čerstvě otevřené kávy
* banán k svačině, byl sladký a já jsem si ho fakt vychutnal
* poznal jsem osobu XY, nechť je mi odstrašujícím příkladem, tak jako on bych opravdu skončit nechtěl

Tak jo. O to jsem se chtěl podělit. Přeju hezký den.

Vít

Praha

To mi fakt udělalo radost! V Nebrasce je městečko, které je pojmenováno po našem hlavním městě. Dokonce názvy ulic jsou české. Kdoví, jestli v tamější hospodě ještě zaslechnete češtinu...

odkaz na mapy

Štastné a veselé

Tak je to skoro za námi. Vánoční čas se chýlí ke konci a já už mohu s klidným svědomím tvrdit, že se mi povedlo splnit můj předvánoční závazek. Tenhle rok jsem si totiž řekl, že nebudu jíst vánoční cukroví. Povedlo se. Neměl jsem ani kousek.

Časem se možná dostanu k tomu, že omezím sladkosti jako takové. Omezení konzumace cukroví je přinejmenším dobrý začátek. Vybral jsem si ho z několika důvodů:

• je ho doma téměř neomezené množství
• je neustále k dispozici
• konzumace prvního kousku nezahání chuť, pouze vybízí k dalšímu mlsání

Člověk se cítí trochu nepříjemně, když nemůže ochutnat, popřípadě pochválit, výrobky známých, kteří si na cukroví dali opravdu záležet. Za ten uspokojující pocit po úspěšně zvládnuté výzvě to ale dle mého názoru stojí. Na návštěvu se nejdu najest, ale povykládat. Tím si ospravedlňuji odmítání přichystaných laskomin. A celkově tomu žrádlu a pití přisuzujeme zbytečně velkou váhu. 

Byl bych možná mnohem radši, kdyby si hostitel místo plného stolu přichystal nějaký zábavný program, aby furt nemusela hrčet ta televize s tisíckrát ohranými pohádkami. Něco ve stylu: "Tady mi slož tyhle pucle.", "Dlouho jsme se neviděli. Nedáme partičku šachu?" nebo "Nezdá se ti, že lidi si nejlíp popovídají u skládání uhlí do sklepa?". No dobře nechal jsem se trochu unést. Asi by to tak nefungovalo. Na druhou stranu, když k někomu dojdete a on zmizí na půl hodiny v kuchyni se slovy že vám musí něco přichystat, tak je to na zabití. 

Zpět k mému závazku. Můj maličký krůček z komfortní zóny byl tedy úspěšný. Není třeba dělat velké změny. Ty vedou častokrát pouze k neúspěchu a následné frustraci. Malá změna je reálná a velice často také úspěšná. Já osobně budu určitě dále zařazovat takové drobné výzvy, nebo drobné překážky, do svého každodenního života. Už Seneca tvrdil, že je dobré vystavit se na nějaký čas chudobě. Vědomě a zcela plánovaně. Potom si člověk řekne. Opravdu je to, čeho se bojíš, tak strašné? V neposlední řadě se u takových překážeček člověk trochu zocelí. Kdoví, kdy se to bude hodit. Až bude panovat celosvětový nedostatek vánočního cukroví, já budu poslední, kdo si bude stěžovat...

písnička

Zdarec! Jenom bych chtěl světu oznámit, že bych byl rád, aby mi na pohřbu hrála tato píseň.