čtvrtek 31. prosince 2015

Vzdělávání

Ahoj!

Přeju vám do nového roku 2016 všecko nejlepší, pevné zdraví a aby se vám splnila všechna přání kromě jednoho. Dovolil jsem si načmárat takové trochu PFko. Tady je.


Buďte kreativní a vzdělávejte se, protože je to v dnešní době hrozně jednoduché. Na internetu je k dispozici velké množství kvalitních zdrojů, ze kterých lze čerpat. Doporučuji nesledovat televizní noviny. Z takových zpráv se prohlubují vrásky na čele. Teď budu citovat jednoho bývalého novináře, jehož jméno jsem už úspěšně zapomněl: "Novinářům nejde o informování veřejnosti, je to obchod jako každý jiný. Zprávy se musí prodávat." Informace, kterým se vystavujete si pečlivě vybírejte. Je jich moc a člověk se v tom lehce ztratí. V průběhu příštího roku se pokusím občas sem hodit knihu, film nebo video, které pokládám za zajímavé.

Philipp K. Dick tvrdil, že člověk je opravdu dospělý, až porozumí základům algebry. Souhlasím. Každý, kdo chce porozumět maticím a "dospět", nechť absolvuje tento kurz z MIT. Mě osobně posunul v matice a angličtině hodně daleko. Viděl jsem všecky tyhle přednášky v době, kdy jsem studoval ve Švédsku.

Jsem opravdu vděčný za to, že přístup k informacím je dnes opravdu bezproblémový. Fakt jo. Snad to nějakou dobu ještě vydrží.    

úterý 17. listopadu 2015

Narušitel

V zahradě furt někdo chodil s baterkou, tak jsem ho vyfotil. Doba expozice - 13 sekund.


Obchodníci se smrtí


Když jsem dnes brouzdal po internetu, zaujala mě tato reklama. Ať je ta zelená věc cokoli, tak ji radši nebudu zkoušet. A vám bych to taky nedoporučoval. Pokud nevážíte 160 kilogramů.

neděle 15. listopadu 2015

Stojan na nože

Za poslední týden se mi povedlo udělat spoustu věcí. U jedné z nich si ale nejsem uplně jistý, jestli se dá považovat za úspěch. Jedná se o lepený dřevěný stojan na nože. Ačkoli se nejširší nůž z naší kuchyně do tohoto stojanu nevejde, stále musím říct, že jsem se toho na něm dost naučil. S výsledkem jsem spokojen. Posuďte sami.



Dále se mi "podařilo" objevit ořechy - hybridy. Trojpůlkáče. Z toho jsem měl taky obrovskou radost.


Zjistil jsem, že zelená nesklizená rajčata nejlépe dozrávají v temnu na proložce při pokojové teplotě.


A taky, že čaj připravený z čerstvě utržených ostružinových listů neni chuťově vůbec špatný. Ty listy jsou zelené celoročně, takže pohoda. Námětem na další projekt je fermentace těch lístků.


No a abych nezapomněl. Dalším projektem, kterému bych se rád pověnoval, je výroba nože ze starého pilníku nebo klíče. Pár jich bylo i na podzimní výstavě nožů v Brně, kterou jsme včera navštívili. 



Fakt pěkné věci tam byly. Kromě kudly s hlavicí ve tvaru hlavy nosorožce se dalo narazit i na modely, které nebyly tak odvážné. Přikládám pár ilustračních fotografií.



Takže sami vidíte, že se pořád něco děje. A to je správné.

středa 4. listopadu 2015

Kimči

Je podzim. Čas na všemi opěvovanou vietnamskou pochutinu - kimči. Receptů lze na netu najít spousty. Některé z nich jsou kvalitní a některé stojí za psí štěk. Já jsem tento rok zvolil následující ingredience:

  • 2 kg čínského zelí
  • 0,5 kg mrkve
  • 1 pórek
  • 1 velká kedlubna
  • 2 jablka
  • 70 g rýže
  • 150 g třtinového cukru
  • 250 ml vody
  • 70 g zázvoru
  • 2 hlavy česneku
  • 4 chilli papričky
  • 1 kg soli  
  • 5 l vody
  • 2 lžíce sojové omáčky
Nejdříve jsem zelí rozčtvrtil a ponořil do slané vody (5 l vody + 1kg soli) na 2 hodiny. Mezitím jsem si rozmíchal cukr s namletou rýží (lepší by byla rýžová mouka, ale tu jsem ve špajzu nenašel) a hrnkem vody v kastrůlku. Trochu jsem to povařil dokud nevznikla kašička. Pak jsem do mixéru dal chilli, zázvor, česnek, sójovku a cukro-rýžovou kaši. Všecko jsem to rozmixoval, čímž vznikla taková pikantní pasta.

Nakrájel jsem všecku zeleninu a ovoce na kostičky a taky jsem přecedil a rozkrájel to zelí. Pak už jen stačí v kastrole smíchat zeleninu s pastou a pěchovat do lahve. Po týdnu bouřlivého kvašení v pokojové teplotě je hotovo. Kimči vydrží v lednici klidně celou zimu. 

Tenhle recept mi dost chutná, není tam patrný žádný zápach z rybích vnitřností, ani to není přehnaně ostré. Prostě výborný zdravý salátek.

 

pondělí 2. listopadu 2015

Zálesácký chleba

Dnešní den byl zasvěcen pokusu o pečení v ešusu. Postup je jednoduchý. Nejprve je nutné udělat těsto. Já jsem zvolil zcela jednoduchou kompozici:

  • hrnek hladké chlebové mouky (cca 120 g)
  • 1/4 lžičky soli
  • 2 lžičky slunsemínek
  • 1 lžička olivového oleje
  • 1 lžička kmínu
  • voda

Všechno se smíchá v misce nejdříve zasucha a pak se přidají tekuté prvky. Uhněte se hladké těsto. Vzniklý bochánek se vloží do moukou vysypané ešákové misky. 



Na dno větší misky se dá pár kamínků nebo kousek hlíny. Zkrátka kus tepluodolného bordelu.



Zbývá přiklopit víčkem a zahrabat do popela. Doba pečení je závislá na teplotě v ohništi. Odhaduju to na 15-30 minut.

 
Já jsem šel po vložení pekárničky do ohniště přebírat jabka. Toho popelu jsem neměl moc a ani nebyl z tvrdého dřeva, tak jsem byl přesvědčen o marnosti mého snažení, ale nakonec jsem byl po zhruba půlhodině pečení mile překvapen a musím říct, že lepší chleba jsem možná ani nikdy neměl.


Ten recept je možné si libovolně upravit. Určitě by stálo za to vyzkoušet sladkou verzi chleba se skořicí, rozinkami a světlou moukou. 

sobota 31. října 2015

Správkař nožů

Zdarec!

Když se zlomí kuchyňák, nemusí být stále jeho život u konce. Já jsem na naší tescomě odbrousil kus ostří a dodělal ručku z neznámého kousku dřeva, co jsem v dílně našel. Povrchová úprava - včelí vosk rozpuštěný v terpentýnu. Nanesen zatepla.


No a když už jsem měl rozmícháno, tak jsem obnovil nátěr také na noži, který je v naší domácnosti vytížen nejvíce (ten tmavší), protože dokáže uříznout všecko.

neděle 18. října 2015

Sprchovací projekt

Zdar!

Učinil jsem rozhodnutí. Sprchovací projekt prozatím dávám k ledu. Minulý týden byla některá rána už dost mrazivá a po ranní sprše mi trvalo snad celé dopoledne, než jsem rozehřál svoje ztuhlé (studenou sprchou ochlazené) končetiny. Proto s tím končím.



Škoda no. Celkem mě to bavilo, ale fakt mám strach, že se nachladím. Spíš dám v chladnějších měsících přednost saunování, to mi přijde taky fajn.

pátek 16. října 2015

Hovory k sobě

Zdarec!

Chtěl jsem se s vámi podělit o knihu, kterou teď zrovna čtu. Jedná se o Hovory k sobě od Marka Aurelia.



Nejprve pár slov k autorovi. Jedná se o římského císaře, který vládl v období mezi lety 161 a 180 našeho letopočtu [1]. Jelikož jeho otec Annius Verus zemřel již v Markově mládí, byl vychováván svým praotcem, po jehož smrti byl adoptován do císařské rodiny císařem Antoniem Piem. Je zajímavé, že vládl římu společně s Luciem Verem. Sám Markus měl na starosti západní část říše, L. Verus spravoval helénizovaný východ říše. Období jeho vlády bylo bohužel poznamenáno neustálými válkami. Nejprve byl východ říše napaden Parthy, kteří vpadli do Sýrie. Markus nestihl ani pořádně oslavit své vítězství a už musel spěchat na sever k Dunaji, kde čelil nájezdům Germánů a Keltů. Jeden z jeho spisů je zakončen větou "Psáno v území Kvádů nad Granuou". Během bojů s germány se tedy ocitá až území nynějšího Slovenska (u Hronu). Z roku 179 pochází pamětní deska Římanů, kterou si dodnes můžete prohlédnout v Trenčíně [2].

Markus Aurelius byl stoupencem tzv. stoicismu. Je to filozofický směr, který vyzdvihuje rozumové schopnosti člověka. Doslova dává recept na šťastný život. Jako jedna ze základních myšlenek se mi jeví to, že dle stoiků nelze rozdělit události na špatné či dobré. Důležitý je náš postoj k nim. Markus Aurelius se velice často zaobírá myšlenkou pomíjivosti a smrti. Neustále poukazuje na to, že s měnící se přírodou se musí měnit i člověk sám. Důležité je proto využít dobře času, který nám zde byl dán. Nezoufat nad tím, že něco nejde, ale pracovat s tím, co nám osud nadělil. Nečekat na to, co nachystá zítřek, nevzpomínat na věci dávno minulé. Dle stoiků máme zkrátka žít přítomným okamžikem.

Je pozoruhodné, jak mohou být myšlenky člověka, který žil před několika stovkami let stále aktuální. Určitě nejsem sám, kterého jeho úvahy oslovují. Tu knihu doporučuju. Je to celkem náročné čtivo, ale velice obohacující. Já to nedokážu číst po troškách a jedu možná až zbytečně rychle. Holt si to projedu eště jednou.

Nakonec eště pár hovorů jen tak pro ukázku nebo pro inspiraci:

Všechno je v ustavičném přeměňování; také ty sám se neustále přejinačuješ a v jistém smyslu "hyneš". A vůbec celý vesmír.  

Ze všech svízelů jsem dnes vyvázl; anebo raději: všechny svízele jsem vyhostil. Neboť nebyly kolem mne, nýbrž ve mně - v mých představách.

Zdravé oko má vnímat všechno, co je viditelné a nesmí říkat: "Rádo bych barvu zelenou", neboť to je znamení churavých očí. A zdravý žaludek má přijímat všechnu stravu stejně jako mlýn všechno, co má za úkol semlít. Právě tak zdravý rozum má být připraven na všechny příhody. Rozum, který říká: "Kéž i mé děti zůstanou naživu!" a "Kéž všichni mé skutky chválí!" - to je ono oko, které hledá jen zelené nebo ony zuby, které chtějí jen měkké. [3]

čtvrtek 8. října 2015

Cooperův test

Zdar!

Nedá mi to, abych se nepochlubil. Ve svém volném čase téměř neběhám. Chodím pouze na procházky. Ze cviků na nohy jsem se omezil na dřepy s vlastní vahou. Dál se nepouštím do žádných větších akcí, žádní žabáci, dřepy s výskokem ani nic podobného. I přesto jsem si řekl, že vyzkouším, jak natom jsem se svou fyzičkou.


Cooperův test spočívá ve dvanáctiminutovém běhu. Ideálně na atletickém ovále. Dal jsem si ho dneska a se svým výsledkem jsem dost spokojený. Uběhl jsem 2900 m, což znamená, že jsem dle tabulek nadprůměrný běžný smrtelník nebo hodně špatný pokročilý atlet. Stačí.

pondělí 5. října 2015

Budkování

Ještě minulý týden, pocházely veškeré moje poznatky, týkající se ornitologie, z poslechu audionahrávky legendárního Šimkova a Grossmannova vystoupení „Kvído hledá nevěstu“. O víkendu se to ale změnilo. Účastnil jsem se totiž budkovací víkendové akce v Moravské nové vsi.
Protože se člověk o zdejší lužní lesy pěkně stará, čistí je, těží dřevo a udržuje je v „bezvadném“ stavu, trpí místní ptactvo nedostatkem starých ztrouchnivělých stromů, dutin a pařezů. Je proto nutné vyvěšovat našim opeřeným přátelům do korun stromů budky. Vyvěšením to ovšem nekončí. Kromě samotné instalace je nutné se o budky starat. Proto se pečlivě zapisují GPS souřadnice každé z budek a ty se pak musejí každoročně čistit od zbytků hnízd. V trávě a bordelu, který si ptáci během roku do svých příbytků nanosí, se totiž velice rádi ukrývají roztoči a jiné breberky.

Já jsem byl členem čistící skupiny. Nafasovali jsme žebřík, rukavice, GPSku a celý den jsme pobíhali po lese a vybírali hnízda. Všecko dobře dopadlo. Počasí bylo nádherné, ze žebříku nikdo nespadl a do bažiny jsme se taky nepropadli. Trošku jsem čekal, že v některé budce najdeme něco neobvyklého. Třeba žabu nebo náušnicu. Překvapení se ale nekonalo. Fotky nemám, protože jsem fotoaparát zanechal na bytě. Vzpomínky ale zůstanou. Parádní víkend.    

Nejsu žádný eko terorista. Ani si nejsem jistý, jaký názor mám o ochraně přírody obecně. Možná, že právě zobecňování a házení všech lidí, které baví starat se o prostředí kolem nás, do jednoho pytle je právě ten přístup, který nikam nevede. Těžko říct. Každopádně člověk přírodu kolem sebe mění. To je nezpochybnitelný fakt. Snažit se za každou cenu zachovat původní krajinu nedává smysl. Už jen z toho důvodu, že nelze říct co to ta původní krajina je. Je to krajina, která tu byla před tisícem nebo před stovkou let? To nelze rozhodnout. Šak ani ty louky plné orchidejí by v Bílých Karpatech bez zásahu člověka nevznikly.

Určitě ale má smysl snažit se o to, aby ekosystém tady na tom našem kousku území nějak fungoval a aby tvorové, kteří zde žijí s námi, eště nějakou dobu přežili. Doufám, že jsem k tomu tenhle víkend taky trochu přispěl.

Díváme se na dokumenty o přírodě, sledujeme cestovatelské pořady, jezdíme do vzdálených krajin. Místo toho by možná stačilo zvednout se a jít na procházku do lesa za barákem. Dívat se kolem sebe. Častokrát si říkám, jak to tu máme dobré. Věřím tomu, že si to uvědomí i lidi kolem mě. Začnou za sebou zanechávat míň odpadu a začnou žít trochu skromněji. Ke spokojenosti není potřeba mít v baráku tři televize a kamion v garáži. Spokojenost je jinde. To si myslím já.



čtvrtek 1. října 2015

Sprchovací projekt

Lidský (a tím pádem i můj) život je plný překonávání překážek a nepříjemností. Některé z nich jsou drobné, jiné nabývají obludných rozměrů. Abych se mentálně i fyzicky zocelil a zvykl si na trochu toho nepohodlí, začal jsem se před několika týdny pravidelně každé ráno sprchovat studenou vodou.

Ve svém okolí jsem se setkal s různými reakcemi. Někteří mě podporují, jiní mě nechápou. Spousta lidí mi řeklo, že by to nedokázali, ale to je kec. Zezačátku jsem se do toho musel trochu kopat. Teď se na to ale doslova těším. Chce to pouze překonat ten prvotní šůček ze studené vody. Záměrně nepíšu ledové, protože v tomto období ještě v kohoutku ledová voda neteče. Po krátkém zastuzení je to fakt už jen příjemné. Zatuhlé svaly se pěkně uvolní, končetiny se prokrví a zalepené oči se pěkně rozevřou. Co se týče benefitů, tak pozoruji o něco větší odolnost vůči zimě. Snad si to pouze nenamlouvám. Je pravda, že jsem s tím začal poměrně nedávno. Dále lze říct, že rána jsou pro mě mnohem „svižnější“. Navíc tou sprchou smysluplně využiju čas, kdy se mi louhuje čaj.

Nevýhody? Pár litrů spotřebované vody navíc. Nutnost vstávat o něco dříve. Další mě asi ani nenapadají.

Teď mám v plánu vydržet co nejdéle. Rána už začínají být chladná a bude potřeba dávat si bacha na nachlazení. Nehodlám to lámat přes koleno a valit na sebe studenou vodu, když budu mít teplotu. Nicméně věřím, že trochu toho otužování mi pomůže, aby se mi to nachlazení co nejdéle vyhýbalo.    


Zdarec!

PS: Eště jsem aj stihl nahrát pár fotek z léta. Přešel jsem na novou platformu, která se mi zdá šikovnější a celkem přehlednější než googlovská alba. Odteď tedy nahrávám své fotky na rajče

pondělí 28. září 2015

Návrat

Nazdar!

Už je to dlouhá doba, co jsem sem naposledy něco napsal. No ale teď píšu. Trochu jsem uvažoval, jestli budu v blogování pokračovat. Trápí mě, že spousta lidí má monotematický blog, který si najde svoje čtenáře a ti ho čtou a diskutují s autorem a prostě to tak ňák funguje. Závidím jim.

Tady to ale takhle nefunguje. Myslel jsem si, že jsem člověkem systematicky zaměřeným, ale v poslední době ve svém počínání ten systém marně hledám. Můj blog je toho příkladem. Přelétávám od jednoho tématu k druhému, občas sem hodím fotku, občas nějakou úvahu. Projekty předčasně ukončuji. Má tedy smysl něco psát?

Ano. Je lepší napsat tři příspěvky za rok, než pouze dva. Psaní mi pomáhá utříbit si myšlenky. Příspěvky, které zde napíšu si (alespoň doufám) naleznou své čtenáře, kteří se nad nimi zamyslí. Možná jimi jsou také inspirováni. Navíc, proč se omezovat pouze na jedno téma? Je toho kolem nás tolik ke sdílení a zařazování do škatulek a jednotlivých témat činí svět sice přehlednějším, nicméně pro mě to není funkční model. Chci psát o tom, co je pro mě aktuální zrovna v tomto okamžiku a nerad bych psal o stále stejných tématech jen proto, že jsem o nich psal doposud.

Za těch pár měsíců, co jsem se odmlčel, se toho odehrálo relativně hodně. Dostudoval jsem. Doběhal jsem. Začal jsem chodit do zaměstnání. Začal jsem se otužovat. V létě jsem byl na SkauTáboře a s klukama jsme si prošli část Jeseníků. Jednou z nejvíce signifikantních záležitostí je ale bezesporu vystoupení skupiny Thébští starci na svatbě Jakuba a Jany. Měli jsme štěstí, protože vznikl záznam této kulturní perly (díky Tyfe), který s Vámi mohu sdílet.


Co se týče dalších příspěvků, tak nehodlám nic slibovat. Pokud bude čas, příležitost a hlavně nálada, tak sem zas krátký příspěveček hodím. V opačném případě na nějakou dobu tento blog opět osiří. Je spousta témat o kterých by se dalo psát a které se mi derou pod prsty, ale nechcu tu prodatlovat celé sváteční odpoledne. Proto pudu ven a myšlenky si uchovám v hlavě napříště.

Zdraví Vít the blogger

úterý 9. června 2015

Běhací projekt po měsíci

Zdarec. Je tomu něco přes měsíc, co jsem začal s pravidelným běháním. Pokusím se stručně shrnout výsledky tohoto projektu.

Z toho měsíce jsem měl odpočinkových dnů celkem šest. Jinak jsem buď běhal (kratší trasy kolem 3 km, delší klidně i přes 6 km) nebo plaval (většinou 40 délek, když to nešlo, tak míň). Nebyl jsem nemocný a ačkoli jsem občas cítil bolest nebo se mi moc nechtělo, dokázal jsem se překonat. Většinou jsem toho nelitoval. Počáteční únava nebo ztuhlost těla byla překonána a po sportu jsem se cítil většinou (možná vždy) lépe než před ním. Často mi bývá zima, ale řekl bych, že během toho měsíce se to celkem spravilo. Částečně je to dáno taky změnou počasí, ale běhání na to má určitě taky svůj nezanedbatelný vliv.

Ověřil jsem si, že systematickým přístupem lze dosáhnout viditelného pokroku. Chce to jen poctivě zapisovat a zaměřit se na menší počet činností. Já jsem v průběhu toho měsíce trochu polevil. Občas jsem se neudržel a jedl jsem zase dost prasácky (sladkosti, pivo). Co se týče pohybu, tak jsem dost experimentoval. První jsem zkoušel delší trasy volným tempem. To je občas trochu nuda. Když jsem si řekl, že to nebudu s rychlostí přehánět, tak jsem se na kratší trati kolikrát ani nezpotil. Jednou jsem zkoušel i sprinty na Lapači, to mě bavilo. Celkem jsem se na tom odvařil. Plavání mě bavilo moc. Udělal jsem celkem solidní pokrok v technice a z bazénu jsem se vždycky vracel příjemně unavený a hladový. V tomto sportu budu chtít pokračovat za každou cenu.

Takže to by bylo zhodnocení. Je tu ale jedna nepříjemnost, která mě trápí. Ze začátku běhání mě trochu pobolívalo koleno. To se časem dalo dokupy, ale zase jsem začal cítit oblast paty, achilovky a klenby na pravé noze. Není to nic, co by se nedalo překonat a většinou jsem to rozběhal. Ale během to léčím už asi 14 dní a zdá se, že bude potřeba zvolit jinou terapii. Mám takové tušení, že ta bolest bude souviset s vadným držením těla, možná špatný návyk chůze (špička vytočená ven nebo tak něco), ale bez člověka, co se v tom trochu vyzná se tyhle problémy těžko odhalují. Dost mě to štve, protože jsem po tom měsíci poznal, že nohy, plíce a hlava si na tu zátěž krásně zvykají. Fakt jsem mohl zvyšovat dávky a šlo to navrch. Ale pohybový aparát to asi není schopen ustát. Jsou snad 4 km denně pro čtyřiadvacetileté tělo moc?


Plán na následující dny je jasný. Dám si chvilku pauzu od běhu (aargh ztratím formu, kterou jsem si pracně budoval). Zkusím třeba plavat nebo si občas udělám nějaký ten shyb. Snad se to brzy dá do pořádku. Pak bych se rozhodl co dál. Jestli se vrátím ke běhu nebo se zkusím posunout v jiné oblasti.

Každopádně mě to mrzí, rád bych u běhání zůstal. Je spousta důvodů, proč to dělat. Běhání je snad jeden z nejpřirozenějších sportů. Jde to dělat do vysokého věku, pravidelně, nic k tomu není potřeba. Běhat lze za každého počasí. Získané kondice lze využít například při chození po kopcích nebo při práci na zahradě. Ta noha mi ale celý projekt řádně prasí.

neděle 7. června 2015

Jarní lom 2015

Jarní lom proběhl. Byla to příjemná akce. Kromě klasických lomových pasivit (taroků, vykládání a opékání libereckých párků) proběhla návštěva štoly Mír nedaleko obce Borovec.

Jedná se o volně přístupnou průzkumnou štolu, kde se dá najít hromada minerálů obsahující měď [1]. Je dlouhá 270 metrů a končí mříží, za kterou zimují netopýři. Domů jsem si odvezl pár pěkných kamínků a zážitek absolutní tmy. Chození po štolách pouze se svíčkou bylo taky parádní.



Za zmínku stojí také skutečnost, že byl úspěšně nalezen rum, který zde byl zakopán na zimním lomu. Údajně mu pobyt na čerstvém vzduchu prospěl a chutnal výborně.

Tady je pár obrázků, co jsem napráskal.

pátek 29. května 2015

Vliv povrchové vrstvy oxidů na intenzitu vodního chlazení

Víte, jaký mají okuje vliv na chlazení vodní tryskou? Já už ano. Dnes jsem odevzdal svoji diplomovou práci na toto téma. Stála mě hodně času, úsilí a nervů. Nakonec se ale na něco i přišlo a řekl bych, že alespoň v některých částech je text srozumitelný i běžnému smrtelníkovi, který se v matematice či strojařině moc neorientuje. Je to psané v LaTeXu, je tam hodně obrázků, grafů a poznámek pod čarou. Prostě správná akademická práce.

Koho by to zajímalo, tak si může prolistovat elektronickou verzi zde. No a tak za měsíc to budu mít k dispozici i v papíru. Zapůjčím milerád. Já to číst asi už ani nebudu.


čtvrtek 7. května 2015

Běh

Zdar!

Můj vztah ke sportu je kladný. Ačkoli moje výkony nejsou nijak oslnivé, stále se rád hýbu. V posledních dnech jsem si potvrdil, že pohyb (v rozumné míře) dokáže uvolnit tělo i mysl. Dost často bojuju se zdravotníma problémama, které sice nejsou nijak závažné, ale jsou nepříjemné. Může se jednat o nechuť k jídlu nebo bolest kloubů, nespavost atd. V poslední době jsem dělal různé sporty jak mě napadlo a jak byla chuť. Občas plavání, občas běh, lezení. Nic z toho jsem nedělal víc než jednou týdně a od toho se odvíjely i výsledky. Žádné nebyly. Takhle rozhodně nevypadá trénink na akce, které jsem si naplánoval na letní prázdniny.

Považuji se za člověka se silnou vůlí a to může být někdy problém. Dám příklad. Jdu si zaběhat, běžím dokud to jde a dokud mě to baví. No a pak zjistím, že jsem celkem daleko od baráku. Tak běžím zpátky. Jenomže zjistím, že jsem se odvařil. Ale nejsu máčka, zatnu zuby a domůl doběhnu. Bolest některé z končetin pak cítím ještě několik dní. Tak si "odpočinu" tím, že strávím těch několik dní u diplomky. No a za týden se to opakuje, stejný scénář. Výsledkem je, že se několikrát do měsíce zrakvím, ale nikam to nevede. Co se týče sportování, tak moje aktivita zkrátka postrádá systém.

Chtěl bych, si zvyknout na pohyb. Dát svému snažení nějakou formu, vidět výsledky. Proto jsem se (z několika různých důvodů) rozhodl, že začnu běhat. Cíl do následujícího měsíce je následující. Běhat minimálně čtyřikrát do týdne. Uběhnutá vzdálenost i čas nehrají roli. Nemám moc chytrý mobil a tak budu měřit spíš čas než vzdálenost. Soustředit se budu především na techniku, rychlost mi bude ukradená. Nechcu to přehnat. Budu běhat menší vzdálenosti a častěj než abych se zas zrušil. Cíle budu střídat, ať mě to baví. Jiné sporty omezím, ale asi je uplně nevynechám. Myslím že například bazén jednou do týdne bych mohl zvládat. Výkony za jednotlivé dny si budu zapisovat na papír. Prostě minimalistický přístup ze staré školy.

Co se týče výživy, tak to nehodlám nijak hrotit. Změna musí přijít postupně. Začnu se soustředit na to co strkám do huby. Za poslední týdny jsem došel k poznání, že neexistuje špatná a dobrá potravina. Některá zelenina mi dělá dobře po některé je mi vyloženě zle. Je to určitě dáno i tím, že tělo si na novou stravu musí zvykat. Za pozitivní změny mého jídelníčku považuju omezení pití kávy, ovocné svačiny a zvýšení příjmu ořechů a semínek. Maso skoro nejím, ryby jo. Mléku a vajíčkám se nevyhýbám. Alkohol téměř nepiju a určitě u toho vydržím. Snad jen příležitostně nějaké pivko. Když přijdu na nějaký dobrý recept, tak ho sem hodím. Postupně bych chtěl zvýšit svůj energetický příjem. Ale jak jsem řekl, nehodlám to nějak lámat přes koleno. Spíš než objem budu sledovat kvalitu přijímaných potravin. Důraz bude kladen taky na relaxaci. Budu se snažit udělat všechno proto, abych spal pravidelně a dost dlouho.

Za několik týdnů či dnů sem hodím příspěvek s tím, jak se situace vyvíjí/vyvinula. Napíšu sem nějaké stručné zhodnocení tohoto projektu. Pokud to pude dobře, tak bych v tom pokračoval co nejdéle. Pak bych snad mohl zvládnout i půlmaraton. Vím, že bych ho uběhl i teď. Ale já bych ho chtěl dát s bez trápení a následné dlouhé regenerace.

Důvodem tohoto příspěvku je motivace pro mě a možná i pro někoho, kdo to bude číst. Pokud u toho vydržím a bude to nést ovoce, tak bude tento článeček sloužit jako zdokumentování tohoto experimentu. Pokud u toho nevydržím a něco se zprasí, tak to sem prostě napíšu. Jsem odhodlaný se sebou něco udělat. Nechť jsou tyto řádky důkazem.



PS: K této výzvě jsem se rozhodnul už před dvěma dny. Od té doby jsem byl běhat dvakrát. Pokaždé zhruba 15 minut. V úterý ke hvězdárně a ve středu jen tak po Brně (v blbých botech). Dnes mě celkem bolí kvadricepsy, ale to je dané taky tím, že jsem se včera nezastavil a byl jsem furt na nohách. Myslím si, že večer si ale nějaký běh dám. Jinak koleno, které mě pobolívá asi 14 dní (hlavně když dlouho sedím a noha je v pokrčené poloze), neprotestuje. Ba naopak, zdá se mi to lepší.

pondělí 27. dubna 2015

Duben v lese



I nedělní procházka může být zábavná.

Alespoň pro mě. Vzal jsem si sebou fotoaparát a pofotil jsem detaily nějakých kytek. Kytky mě baví, nikam neutíkají, takže jsem si všechno pěkně našteloval, počkal až přestane foukat vítr. S výsledky jsem spokojen, člověk by řekl, že některé z těch fotek jsou až kýčovité. Posuďte sami.

odkaz  

sobota 25. dubna 2015

Muž, který sázel stromy


Doporučuju krátký filmík o tom, co dokáže pár zasazených žaludů.

neděle 19. dubna 2015

Brněnský půlmaraton


Zdarec!

Dnes nemám na srdci nic zásadního. Pouze bych se chtěl podělit o několik myšlenek, které mi proběhly hlavou, zatímco jsem postával na ulici v reflexně zelené vestě organizátora Brněnského půlmaratonu. Závodníků tam bylo hodně (řekl bych, že to byly řádově tisíce) a někteří z nich mě opravdu zaujali. Spíše to byli ale starší nebo méně zdatní běžci, kteří kolem mě proklusali až ke konci. Rozhodně jim ale patří moje uznání.

Říkal jsem si, jaká je škoda, že naše těla se vlivem evoluce a roky strávenými u televize dostala do stavu, že nejsou schopna ani uběhnout 20km po rovině v ideálním počasí. No potom jsou tady ale takové extrémy jako jsou ultramaratonci, kterým nedělá problém uběhnout stomílový závod někde v mexických horách. A zakončit to několika litry piva v místním výčepu.

Nevím jak vy, ale já si myslím, že naše těla byla zkrátka stvořena k pohybu. Nemusí to být pohyb intenzivní, ale aspoň pár kroků naši předci museli za den zvládnout. Zas tak moc toho nenasportuju, ale minimálně procházku na cestě do školy si pravidelně dopřávám. Bez ní je ten můj den takový ospalý, smutný.

No a když jsem tam tak stál žvýkal kus chleba se sejrem. Tak dojelo auto. Řidič s růžovými tvářemi a dvěma bradami stáhl okýnko a byl nepříjemný kvůli tomu, že mu tisíce bežců znemožnilo dostat se na druhou stranu trati a tím mu prodloužili pobyt v autě o několik minut. Asi už se těšil, na pohodlí domova. Možná dávali zrovna v televizi hokej. Nevim. Každopádně nikdo ze závodníků na mě tak nepříjemný nebyl.

Jaké z toho plyne ponaučení? Hýbejte se aspoň trochu, vaše okolí to ocení.

PS: Není vyloučeno, že příští příspěvek bude podobně úvahový a bude se týkat stravovacích zvyklostí našich předků. Musím si to ale v hlavě trochu sesumýrovat.

sobota 11. dubna 2015

Jaro je tu!

Letošní jaro si užívám neskutečným způsobem. Dnes jsem byl na procházce v lese. Při ní jsem nasbíral nějaký plicník, žral sedmikrásky a načerpal trochu energie ze Slunce. Což mi připomíná, že profesor/doktor Druckmüller zveřejnil nějaké fotografie, které se mu podařilo vyfotit při letošním zatmění na Špicberkách. Odkaz zde.

Já jsem se taky činil a nacvakal jsem pár fotek. S některýma jsem si pohrál a některé jsem nechal v RAWu. Odkaz zde, čekám kritiku...


čtvrtek 9. dubna 2015

Fukušima

Není tomu tak dávno, co jsem byl na přednášce o jaderné havárii ve Fukušimě. Proběhlo to v MZK a přednášel doktor Vladimír Wagner z ústavu jaderného výzkumu v Řeži. Ta přednáška trvala něco přes dvě hodiny a byla opravdu obsáhlá, nicméně zajímavostí bylo řečeno spousta. Jednalo se v podstatě o průřez nejdůležitějších událostí, které se v Japonsku během posledních let odehrály (od havárie už uplynuly roky, odehrála se 11.března 2011).

Uvedu několik detailů, které mě, jako absolutního laika, zaujaly.

  • Už v dubnu roku 2011 byl příkon radioaktivity v Tokiu 0,078 mikrosievertů za hodinu. Pro srovnání, přirozené pozadí radioaktivity je v našich oblastech zhruba trojnásobné (0,2 mikrosieverty za hodinu). To není uplně nízká hodnota, ale i tak existují obydlené oblasti, které mají přirozené pozadí ještě několikanásobně vyšší. Radioaktivita je zkrátka přirozené věc a naše těla jsou na ni zvyklá. Organismy, které na Zemi žily před tisicí či miliony let se musely vypořádat s dávkami radiace, které byly řádově vyšší, než ty, které dostáváme dnes. 
  • Radioaktivita není až takové svinstvo, jak jsem si myslel. V zasažených oblastech byla radioaktivní pouze tenká vrstva půdy na povrchu. Takže dělníci "úklidových" firem ji různě omývali nebo škrabali, radiaktivní prvky byly z půdy následně odstraněny pomocí speciálních filtrů. Stejný postup (filtrace) se použil i u znečištěné vody.
  • Japonci jsou vlastenci. Nebáli se kupovat rýži z postižených oblastí, aby podpořily místní farmáře. Ta rýže byla samozřejmě před uvedením na trh otestována a bylo potvrzeno, že neobsahuje vyšší než povolené množství radioaktivních prvků. 
  • Oběti této katastrofy jsou pouze nepřímé. Na nemoc z ozáření neumřel nikdo a ani nikdo neumře. Problém byl se sociálním dopadem. Farmáři, kteří obdělávali svá políčka poblíž Fukušimy po několik generací byli evakuováni do velkých měst. Někteří to neustáli a spáchali sebevraždu. Japonská veřejnost přestala věřit jaderné energii, a nikdo neví, jak to s energetikou v Japonsku bude vypadat v následujících letech. Je to pro ně totiž nejlepší zdroj, kterým by byli schopni pokrýt své nemalé energetické nároky. Všechny jaderné reaktory tam byly odstaveny, ale některé z nich už se budou v následujících měsících opět rozjíždět. Bezpečnostní opatření a počet formulářů, které je nutné před spuštěním podepsat jsou po cunami z roku 2011 ale mnohem vyšší.
Na závěr bych rád napsal, co jsem si z přednášky odnesl. Pamatuju si velice dobře, jak jsem před čtyřmi lety sledoval Lucii Borhyovou v televizním zpravodajství na Nově a viděl jsem obrovský radioaktivní mrak, který se řítil na Ameriku. Tenkrát nás ujišťovali, že do Evropy se nedostane. Realita byla o něco méně dramatická. Pár měsíců po katastrofě se mohli farmáři z oblastí vzdálených jen několik desítek kilometrů od Fukušimy vrátit na své pozemky a pokračovat ve svém řemesle. 

Mediální masáž na mě zkrátka zapůsobila. Stejně jako na miliony Japonců, kteří teď odmítají jaderné elektrárny ačkoli je to pro ně nejlepší možný způsob výroby energie.

Na serveru osel.cz je mnoho zajímavých článků, které se dopodrobna věnují této problematice. Stačí dát do okýnky pro vyhledávání heslo "Fukušima".

úterý 7. dubna 2015

Albánská výzva

Zdravím.

Důvod, proč jsem velice dlouho nenapsal ani řádek je velice jednoduchý. Mohl bych se vymlouvat na diplomku, moc práce, přípravu a následnou únavu z Vandrácké padesátky, ustavičné pozorování květináčků v mém pokoji či posedávání v čajovně s přáteli. Ačkoli to všechno proběhlo, prostě se mi nechtělo nic napsat. Ale teď píšu.

Právě jsem opustil přednáškovou místnost v MZK. Probíhala tam prezentace tzv. Albánské výzvy. Jedná se o projekt několika mladých lidí, kterým učarovala vesnice uprostřed ničeho na severu Albánie. Ta vesnice se jmenuje Curraj Eperm a reálně hrozí její trvalý zánik. Cílem toho projektu je dostat do této zapomenuté oblasti nějaké turisty, aby měli místní nějakou motivaci zůstat. V opačném případě vesnice zanikne a němečtí turisté tak přijdou o možnost ubytování uprostřed romantické divočiny.

Kladl jsem přednášejícímu (a sobě) otázku, jestli je vůbec takový projekt žádoucí. Jestli tím, že se sem nahrne banda turistů neztratí ta oblast svoje kouzlo. Na tento dotaz odpověděl přednášející tím, že by tam měl fungovat přirozený ventil, tedy průsmyk ve výšce 850 m. n. m., přes který musí každý návštěvník vesnice projít. Ožralové a batůžkáři by zkrátka museli absolvovat dvoudenní náročný horský trek. Tento přirozený ventil třeba u Mount Everestu nefunguje. Dostat se na vrchol nejvyšší hory světa je ale přecijen jiná motivace než dostat se do nejzapadlejší vesnice v Evropě. Určitě lze najít spoustu důvodů, proč to podpořit, ale má to i svoje stinné stránky.

Ať je to tak, či onak. Přijde mi to jako velice zajímavý projekt. Je to minimálně námět k přemýšlení a příležitost k dobrovolnické činnosti. Už teď jsem udělal to nejmenší co jsem mohl - zveřejnil odkaz. Na jejich stránkách je spousta zajímavých informací. Stojí za proklikání.

Na závěr eště video, které je taky pěkné.






pátek 6. března 2015

Zkvašený oves

V uplynulých dnech se ze mě stal pravidelný čtenář blogu http://zkvaseno.blogspot.cz/. Mimo jiné jsem experimentoval s kvašením ovesných vloček. Nic na tom není a výsledek rozhodně stojí za vyzkoušení.

Postup výroby je jednoduchý. Kilo ovesných vloček (jemné nejsou vhodné, volte raději hrubé) společně se třemi litry vody se nechá stát 3 dny ve sklence při pokojové teplotě. Pak je nutné vločky přecedit. Výsledkem je fermentovaný oves a ovesný kvas. S tím kvasem jsem se zatím nedopídil k uspokojivým výsledkům. Nicméně z vloček si dělám každé ráno kaši a musím říct, že je výborná. Je hutná a mírně nakyslá, jakoby se do ní dal jogurt. Zatím jsem zkoušel pouze sladkou verzi se lžičkou medu a ovocem. Slaná ovšem vypadá taky zajímavě.

No a další věc, co jsem úspěšně vyzkoušel jsou sušenky. Hodím sem mírně poupravený recept, který se mi osvědčil a taky fotečku. Kdyby vás kvašení ovsa zajímalo více, určitě si přečtěte článek z výše zmíněného blogu. Nerad bych to jen opisoval a tím porušoval autorská práva. Takhle jsem pouze udělal reklamu, což snad nikomu vadit nebude...  


Recept, který se osvědčil.

Ingredience:

  • 200 g fermentovaných ovesných vloček
  • 100 g jemných ovesných vloček
  • 50 g třtinového cukru
  • 50 g másla
  • špetka soli
  • 1 vejce
  • půlka pytlíku prášku do pečiva
  • sušené ovoce (50 g)
  • různá semínka či ořechy
Postup:

Vše smíchejte v misce. Když se máslo nechá rozpustit, tak to jde krásně. Dvěmi lžícemi vytvořte placičky vhodné velikosti a nechte zapéct při 180 °C asi 30-40 minut. Konzumujte.

neděle 8. února 2015

Nápad za sto bodů

Při sledování tohoto vide jsem se od srdce zasmál. Takových zlepšováků potřebujeme víc.

https://www.youtube.com/watch?v=nbzw6y0pF3U#t=14

Kolečko

je parádní přípravek na šití z kůže. Slouží k vyznačení míst pro jednotlivé dírky, celkem to ulehčuje šití a steh se s ním stává pravidelnějším.
Díval jsem se na sedlářském e-shopu, kolik taková sranda stojí. No a pak jsem se radši dal do výroby. Jako materiál mi posloužily zbytky, co jsem našel v dílně. Kolečko samotné je vyrobené z koruny. Hroty jsou akorát ostřihané tenké hřebíky, které jsem vlepil do výřezů. Mimochodem, pilce na železo se do koruny moc nechce. A pak, že naše měna není tvrdá.


čtvrtek 5. února 2015

Prvotina

Vojckova osmidenní výzva je úspěšně za mnou. Kromě výletu do Alep a bojem s virózami jsem se v posledních dnech bavil výrobou nožů. První vlaštovka je hotova. Je to kudlička, určená k vyřezávání a dala mi celkem zabrat. Holt, žádný učený z nebe nespadl a já teprve vychytávám nejúčinější postupy. Materiál čepele je stará ruční pilka na dřevo - ocaska. Střenka je z ořechu. S tou povrchovou úpravou jsem hodně spokojený. Jedná se o včelí vosk rozpuštěný v terpentýnu, následně vyleštěný hadříkem. Ta kožená pochva je celkem potrat, ale bez náčiní, jaké bylo na workshopu šití z kůže, se to dalo celkem předpokládat. Příspěvek ukončím obrázkem.


sobota 17. ledna 2015

Vojckova osmidenní výzva

spočívá v tom, že si vedle počítače (pracovního stolu) položíte balení Kinder čokoládek (v originále "Kinder Chokolade Riegel"). Každý den je povoleno sníst pouze jednu a není možné je nikam přesouvat.

Jedna z lehčích výzev. Řekl bych.

neděle 11. ledna 2015

Plechovkové kuře

Už nějakou dobu jsem koketoval s myšlenkou vyzkoušení plechovkového kuřete. Uvedu recept a několik obrázků.

Ingredience:
  •  kuře o hmotnosti asi 1,5kg
  • plechovka piva
  • 1 navršená lžička fenyklových semínek
  • 1 lžička celého kmínu
  • 1 lžička mleté papriky
  • 1 navršená lžička hnědého cukru
  • 1 lžička chilli prášku
  • sůl
  • pepř
  • 3 lžíce olivového oleje
Postup:
Nejdříve vytáhneme kuře z lednice. Asi 30 minut před samotným pečením. Pak v hmoždíři rozdrtíme fenykl a kmín, přidáme ostatní koření a olej. Omyté a osušené kuře dobře potřeme ze všech stran marinádou. Odlejeme část piva z plechovky (asi 1/3) a kuře na ni "napíchnem" (viz Obr. 1). Pečeme v troubě, předehřáté na 200°C, 70-90 minut. Pak jej po vytažení z trouby ještě na chvíli přikryjem alobalem, ať dojde. Podávat můžete s čímkoli. Je to dobré, jen by mě zajímalo, kolik škodlivin z plechovky vstoupí při pečení do kuřete. Každý den bych tohle kuře asi radši nejedl...

Obrazová dokumentace:
Obr. 1 - Před pečením

Obr 2. - Po pečení

středa 7. ledna 2015

Makové mléko

Zkouškové je tu. Je to čas na výrobu různých pochutin a zkoušení nových neotřelých postupů. Včera jsem se zabýval výrobou makového mléka. Postup je jednoduchý.
  1. Nameleme 100g máku.
  2. Dáme do misky a zalejeme zhruba 900ml vody. Pokud dáte litr, mléko bude řidší, pokud dáte 800ml, bude hustší. Logicky. Možná by se tam měla dávat voda filtrovaná, či převařená, ja dal kohoutkovou. Nač se s tím párat. 
  3. Potom nechte stát nádobu zhruba 3 hodiny.
  4. Po třech hodinách na vás bude čekat "mydlová voda". Ke mléku to má eště daleko. Směs nalijte do mixéru a mixujte. Nevim, jak by se to mělo dělat dlouho, 2 minuty mi přišlo dost.
  5. Přefiltrujte. Nejdříve přes sítko, pak přes plátno. Tohle jsem moc nevychytal. Směs se mi dostala vrchem plátna do misky a já to musel dělat naněkolikrát. Pak jsem byl nucen umývat hromadu sítek a misek.
  6. Hotovo.
Mléko se dá normálně pít. Žádná hitparáda to teda neni, ale s medem či se skořicí to ujde. Parádní mi přijde takový jakoby "makový ocas".
Údajně je dobré na spaní. Taky obsahuje spoustu vápníku a je zásadotvorné, takže by mělo pomoct s překyselením organismu. Za zkoušku to rozhodně stálo.

pátek 2. ledna 2015

Bubák

Bubák
Není nic horšího, než když se vrátíte ze zimní vycházky a zjistíte, že ná vás doma čeká bubák. Nakreslila ho Anetka, holka odvedle.