Na druhý den jsem si naplánoval pěší túru proti proudu řeky Temže. Cíl byl Windsorský most, kde jsem měl na 8 hodin domluvené setkání s Robertem, který mě měl ubytovat u sebe doma ve Sloughu ( je to jen pár km od Windsoru).
Takovýto způsob ubytování jsem si domluvil přes stránku Couchsurfing. Je to sociální síť, která sdružuje cestvatele a lidi, kteří jsou ochotni cestovatele ubytovat. Využívají toho hodně studenti a myslím, že je to výborný nápad. Výhod takovéhoto způsobu ubytování je nespočet. Poznáte nové lidi, zjistíte jak se žije lidem v cizích zemích, naučíte se jazyk, častokrát vám hostitelé ukáží zajímavosti v okolí svého bydliště.
Ale zpět k mé cestě. Vstával jsem brzo abych si stihnul koupit snídani a kartu na cestování v Londýně (Oyster card) v pekárně jsem si koupil nějaký croissant a takovou večku s olivami. Ačkoli bylo jídlo v anglii dražší než v čr, řekl bych, že kvalita byla někde úplně jinde. Všecko tam bylo takové poctivější. Například v té olivové večce byly opravdu velké kousky oliv a nebylo jich málo, v česku byste dostali podobný kus pečiva z rošmelcovanou jednou olivou.
V dopravě v centru Londýna jsem se zorientoval celkem rychle. Funguje to následovně. V trafice nebo stanici metra si koupíte čipovou oyster kartu za 5 liber (když kartu vrátíte, vrátí se vám i tyto peníze) a přidáte nějaké peníze na placení. Já jsem vlastně vystačil s 14 librama na celý můj pobyt ale je pravda, že jsem opravdu hodně chodil a bus nebo metro jsem využíval jen výjmečně. Autobusy jseou v porovnání s metrem mnohem levnější, ale cesta s nimi asi trvá o něco déle protože se musí proplétat ulicemi. Zajímavé je, že tam nemají jízdní řády, ale na zastávce je třeba napsáno "Autubus jezdí zhruba každých 20 minut". Pro informaci, kdy přesně přijede na zastávku bus si musíte poslat informační SMS. Metro je nejstarší podzemní sítí na světě a je to dost kolosální záležitost, já jsem ho ale moc nepoznal, protože jsem využíval spíš levnější autobusy.
Takže po snídani a zakoupení Oyster karty jsem si chytnul autobus (slavný double decker), který mě dovezl na místo zvané Putney bridge, seděl jsem v horním patře hned vepředu takže jsem si mohl užívat pohledu na londýnské uličky a zákoutí.
Pak jsem se vydal na cestu po svých, cestu jsem si užíval, ze začátku jsem i dost fotil. Na Londýně je dobré, že je všude zeleň, na cestě podél Temže to bylo znát. Mají tam nádherné prastaré stromy, většinou obrostlé mechem a je jsou jich plné parky. Taky jsem se pozastavil nad tím, že i v zimě tam stále zpívají ptáci. Po cestě jsem dokonce viděl celé hejno nějakých papoušků.
Jak den ubíhal, zjistil jsem, že jsem stále unavenější. Vzhledem k tomu, že to byla do Windsoru eště dlouhá štreka, tak jsem se šel poptat do centra městečka Walton, jestli jede nějaký autoubus na Slough nebo Windsor. Lidi moc nevěděli, jeden chlápek mě dokonce posílal na Heathrow a tam že mám přestoupit. No chvilku jsem pobíhal po centru a nakonec jsem objevil autobus, který mě vzal dál proti proudu Temže do města Kingston. Potom jsem už do Windsor udošel po svých, ale celkem dost unavený a až za tmy a jelikož Windsorský hrad (druhý největší obývaný hrad na světě) nebyl osvícen, tak jsem ho vlastně ani moc neviděl.
Večer už dost fučelo a začlo pršet, tak jsem byl rád, když jsem se setkal s Robertem. Ubytování u něj bylo velice příjemné, pohostil mě černým čajem s mlékem a pečivem, kterému znám pod názvem biskupský chlebíček (on tomu říká fruit cake). Chvilku jsme poseděli, řekl mi hodně o chození po skotských horách. A brzo jsem šel do postele. A to byl konec druhého dne mojí cesty.
fotky
